Paralelní realita

Moje trpělivost má taky hranice, Charlie.

Charlie a akohol, láska na celý život. Ano, přesně takhle Charlieho viděli vždycky všichni. Jako opilce, který si musí dát každý den minimálně tři piva. Když jsem ho potkala, možná jsem si myslela to samé, ale jak jsme se začali víc bavit, scházet a pomalu se z nás stávali přátelé... Někdy mezi ahoj a sbohem, mezi střízlivostí a opilým spánkem, mezi bojem mezi láskou a odmítáním, mezi společně strávenými nocemi a hádkami.. Někde tam jsem se zamilovala. A jak šel čas, a já začala s Charliem trávit víc chvil, čím víc jsem ho poznávala a čím víc jsme se sbližovali.. Poznala jsem jaký je doopravdy. Pochopila jsem, že za tím tvrďákem, na kterého si hraje, se ve skutečnosti skrývá citlivý a životem zkoušený člověk, co prostě sem tam neví, jak ven z problémů. Spoustu problémů a starostí jsem prošla s ním, a mnoho jsem jich i sama spůsobila, uznávám, že ano.
Ale čas plyne, vztahy se vyvíjí, lidé mluví a jsou nepřejícní. Ale i přesto, že se nás dva vždycky někdo snažil rozdělit. Ať už to byla moje naivita a ochota věřit lidem, co měli úplně opačné úmysly, nebo to byly výmysly znuděných lidí, ať už  jsme se s Charliem pohádali kvůli čemukoliv, vždycky jsme dokázali najít cestu k usmíření. Možná, že až teď, s odstupem času jsem si uvědomila, že spousta hádek nebyla ničí chyba, tedy ne moje ani Charlieho. Možná jsme okolo sebe měli jen ty nesprávné lidi. A možná to nebylo lidmi, ale opravdu to bylo námi..
Čas ukáže pravdu, a já udělala jednu velkou chybu, kterou si budu vyčítat asi vždycky. Znáte to, on chce, nechcete vy. Pak chcete vy, ale už nechce on. No, a ve stejnou chvíli se do toho vmísí
 další problémy, pomluvy a všechno se sesype jako domeček z karet, a vy pořád naivně myslíte, že se dá něco vrátit.

Nejhorší ale je, když mi Charlie ty naděje stále dává. Je pravdou, že v poslední době se vidíme denně, jenže je to všechno komplikované. Vzhledem k naší minulosti, k mému chování.. Jeho přátelé, řekněme naši společní známí, mě mají za blbku. Ano, pravdou je, že nevím, co komu Charlie říká, když u toho nejsem. Ale vím, co říká mě, jak se chová ke mě. Jeden jeho kamarád mi řekl, že na jednu stranu by se mnou být chtěl, ale na druhou stranu ho prý já otravuju. Jasně, byla jsem stíhačka, ale v poslední době si dávám sakra pozor, kdy a co mu napíšu. No, spíš mu nepíšu skoro vůbec.

A že v opilosti člověk dělá věci, které nechce? To není pravda, a můžu to říct, protože to znám z vlastní zkušenosti. Když se opijete, neděláte věci, které dělat nechcete. Děláte prostě jen to, na co za střízliva nemáte dost odvahy. Sama jsem se několikrát dostala do situace, kdy jsem si něco myslela, ale věděla jsem, že říct to nedokážu, ale stačilo si dát dvě piva a hned jsem dokázala říct to, co jsem si dlouhou dobu jen myslela.
A i když Charlieho miluju, a ano, milovat budu nejspíš vždycky, tak i moje trpělivost má svoje hranice. Byla jsem tady pro něj vždy, prošla jsem s ním mnoha problémy, trápeními, průšvihy. Ať udělal jakoukoliv blbost, ať mu kdokoliv ublížil nebo ukřivdil, vždy jsem tu pro něj byla, vždycky jsem se alespoň snažila ho ze všeho vysekat. Ale jeho nerozhodnost a změny postojů už mě nebaví. Je krásné být spolu, jen ve dvou, užívat si to. Dívat se jeden druhému do očí, jakoby kolem vás nikdo nebyl, i když je kolem nás plný klub. Je krásné slyšet ,,Já Tě miluju''.

Jen bych si prstě přála, abychom tohle všechno prožívali i normálně.
Alkohol z vás neudělá jiného člověka, právě naopak. Ukazuje Vás takové, jací opravdu jste. Dodá Vám odvahu vě věcech, kterých se za normálních okolností bojíte, ať už je důvod jakýkoliv. Je lepší to zkusit a neuspět, než nezkusit, a pak litovat.

Tak moc ráda bych věřila tomu, že všechno bude jinak, že se konečně dočkám toho, na co celou dobu čekám. Nechci Charlieho měnit, nikdy jsem nechtěla. Poznala jsem ho takového, jaký je, a do takového jsem se zamilovala, bez ohledu na cokoliv...

Je pravda, že člověk pochopí co měl, až když to ztratí? Že si uvědomí, co pro něj ten druhý dělal, až to dělat přestane? Že si uvědomí, že se bál lásky až ve chvíli, kdy ten druhý přestane milovat?

Je skutečně pravdou, že si ten druhý všechno uvědomí, až mi odejdeme? Nikdy jsem nechtěla zacházet do takových extrémů, ale poslední dobou už moc na výběr nemám.
Bohužel....