Dance And Love ✔️

2 - Poznání

                  

Ahoj, je tu další část, která je možná trochu nudná, ale to začátky vždycky jsou :D chci jít na to všechno pomalu, takže píšu docela do detailů :D snad se bude líbit a oceníte i délku přes 3000 slov :) a děkuju moc za vaše ohlasy ke story, budu opět ráda za komentáře :)

Isabella

„Tak jo, pojď sem ty" ukázal na jednu holku, která stála na druhé straně ode mě. Ta holka se zvedla a přešla k Justinovi. „Jak se jmenuješ?" zeptal se ji. „Zoe" odpověděla blondýna. „Takže Zoe, tvůj parket je teď tvůj, každý budete mít minutu na předvedení, čehokoliv" podíval se na všechny z nás. Začala jsem bejt opravdu nervózní, protože jsem nebyla zvyklá tancovat takhle sama před lidmi, ještě, když je neznám. „Ostatní si zatím sedněte" řekl nám Justin a my to udělali,

Zoe začala tancovat a já byla docela překvapená z toho, jak jí to šlo. „Je dobrá" zašeptala ke mně Jazzy. „Jo je" potvrdila jsem to. Minuta uběhla rychle a Zoe zastavil Justin řeknutím stačí. „Díky, teď pojď ty" ukázal na další holku, co seděla vedle Zoe. Usoudila jsem teda, že to bral popořadě, takže budu předposlední a Jazzy poslední, vzhledem k tomu, že sedíme na konci.

A taky to tak bylo. Bylo nás tady  tak patnáct a každý šel postupně, jak jsem si sedli. Všimla jsem si, že Justin si pokaždé zapisoval jméno a taky něco, když dotyčný tancoval. Začala jsem bejt ještě víc nervózní, když se zvedla holka vedle mě. „Zvládneš to" podívala jsem se na Jazzy. Zřejmě poznala, že jsem nervózní a ne málo. „Snad jo" vydechla jsem přebytečný vzduch. „Neboj, i kdyby si nepředvedla nic extra, Justin tě soudit nebude" usmála se na mě. „Díky" Jazzy se projevovala zatím jako skvělá kamarádka.

„Další" uslyšela jsem opět jeho hlas. Byla jsem na řadě. Pomalu jsem vstala a šla si stoupnout před všechny. „Jak se jmenuješ?" zeptal se mě Justin, stál kousek ode mě a já se podívala do jeho očí. Byly skoro totožný jako ty Jazzyny, ale byly o něco hezčí. „Isabella, ale říkají mi Bello" odpověděla jsem. „Tak jo, Bell, ukaž, co umíš" trochu jsem se zasekla nad tím, jak mi řekl. Neřeklo Bello, ale Bell, což mi říkával táta. Jen jsem přikývla a začala něco tancovat. Nevěděla jsem, co bych přesně měla dělat, tak jsem prostě tancovala, co mě zrovna napadlo.

„Díky, Jazzy jsi na řadě" řekl Justin s pohledem na mě. Odvrátila jsem od něj pohled a šla si sednout zpátky na místo, odkud se zvedala Jazzy, která šla na místo, kde jsem před chvílí stála já. „Pro ujasnění, Jazzy je moje sestra, ale nebude to mít žádný vliv na hodnocení, nebo na cokoliv, takže nemějte obavy" vysvětlil Justin. Jazzy se na něj usmála a pak začala tancovat. To, jak tancovala musela mít po svým bráchovi, protože tancovala ze všech nejlíp, co tu byli.

„Díky" řekl Justin typický slovo, které řekl každýmu. „Tak jo, všem děkuju za výkony, bál jsem se toho, že by tu mohl bejt někdo, kdo fakt neumí tancovat, ale to se nestalo. Někdo je možná lepší a někdo horší, ale na konci roku to může bejt úplně obráceně" během Justinova výkladu se Jazzy posadila zpátky vedle mě. „Bylas fakt dobrá" pochválila jsem jí. „To ty taky" usmála se na mě. „Aby to bylo spravedlivý, taky vám ukážu, co umím" podívala jsem se zpátky na Justina. Odložil si svoje věci z ruky a za chvíli začal tancovat. Jeho pohyby byly podobný těm Jazzy, bylo vidět, že jsou sourozenci.

Když Justin dotancoval, ozval se pokřik a hlavně všichni tleskali. „Tak jo lidi, to by stačilo" zasmál se Justin. „Kde jste se naučil takhle tancovat?" vykřikl jeden kluk. Aby bylo jasno, tak tu bylo skoro stejně počet holek, jako kluků, mám pocit, že o jednu holku navíc. „Tahle škola mě naučila tyhle věci, proto jsem si vybral praxi tady, ale hlavní tah k tomuhle musíš mít v srdci, tanec se dá naučit, ale musí bejt od srdce" odpověděl na otázku, která byla naprosto pravdivá.