Během školy se pak nic zajímavého nedělo a tak mohl Tommy přemýšlet nad Trisinou otázkou. Chtěl jít na tu párty? Nikdy na žádné nebyl, ani na ni nebyl pozvaný. Nevěděl, jak to na nich chodí. Ale jistým způsobem ho něco lákalo, zjistit jaké to je. Jaké je to bavit se s cizími lidmi bez problémů. S lidmi, které neznáte a spojí vás právě alkohol nebo hudba. To se přece na párty dělalo, ne? Navíc byl taky pozvaný, sice ne individuálně, ale byl. A nebylo by hezké tam nepřijít a po kinu budou mít ještě hodně času. Na chvíli by se tam zastavit mohli.
Když se ho u oběda znovu Tris zeptala, jak to s tou párty vidí, měl Tommy jasnou odpověď.,,Chci tam jít."
,,Jsi si jistý? Bude tam hodně lidí ze školy." přiznal mu Philip. Tyhle párty byly proslulé a proto tam chodila spousta lidí, aby se někde ukázali a začalo se o nich zase mluvit a Philip, a nejen on, dobře věděl, jak je na tom Tommy s cizími lidmi. Pokud možno vyhýbá se jim obloukem.
,,Bude to zábava, ne?" usmál se Tommy sebejistě. Najednou tomu i sám věřil. Přece nemůže být všude tma! Někde musí vyjít světlo a tahle škola byla to světlo. Byla zatím to nejlepší, co Tommyho potkalo. Dala mu kamarády, podporující spolužáky, ochránce a skvělého třídního. Pro někoho prkotiny, pro Tommyho naděje na lepší život, který si jako každý zasloužil.
Po obědě se všichni rozešli svým směrem s domluvou, že o půl osmé večer vyzvednou Tommyho a pojedou do kina na zfilmovanou verzi Carrie od světového spisovatele Stevena Kinga a nakonec se i na chvíli zastaví na párty u Daniela. Tommy se rozešel pomalým krokem k bráně školy, když zahlédl postavu, co se opírala o kamennou zídku, která ohraničovala školní pozemek. Tommy se celý den zaobíral párty a kinem, že zapomněl, že bude mít doprovod. A od školní star. Další bod, co Tommy nemá rád. Tyhle hvězdičky byly nejhorší a nejkrutější, co se týkalo žertíků.
,,Ahoj." řekl nejistě Tommy, když došel až před Adama. Nevěděl, jak jinak má zahájit konverzaci. Necítil se s ním dobře. I když ho zachránil a byl k němu celkem milý, pořád to byl někdo cizí, o kterém Tommy nic moc nevěděl, jen s doslechu. ,,Díky, že mě doprovodíš, ale zvládl bych to."
,,Když myslíš." ušklíbl se Adam a bez dalších slov se vydal pryč z pozemku školy. Tommy si držel mírný odstup.
Takhle šli nějakou chvíli, než si Adam uvědomil, že neví, kde Tommy vlastně bydlí a přitom si to tu rázuje po chodníku a ten malej blonďák jde poslušně za ním. Takhle ho mohl Adam dovézt klidně někam na skládku a on by neprotestoval.
,,Promiň, kde že bydlíš? A nemusíš chodit tak vzadu, neukousnu tě, pokud bys nechtěl teda." Adam se snažil odlehčit atmosféru, protože nevypadalo, že by se Tommy cítil nějak příjemně.
,,Promiň... bydlím na sídlišti. Ale já už tam dojdu, je to fakt kousek. Díky za doprovod. " usmál se Tommy. Chtěl už domů. Celou cestu se cítil divně. Dokázal jít takovou dobu s cizím člověkem a také se to na něm podepsalo. Začínal cítit, jak se mu zrychluje dech.
,,Tak fajn. Jdeš na tu párty?" zeptal se Adam a když Tommy přikývl, mírně se usmál: ,,Tak se uvidíme tam." mávl.
Tommy zašel do bytu, kde to zelo prázdnotou. Podle všeho byla Dia nejspíš někde na nákupech nebo na vínku s dalším z jejich objevů. Bylo něco po třetí hodině, takže měl Tommy spoustu času na připravení se do kina. Nakonec se rozhodl, že si prvně udělá palačinky s domácí šlehačkou a potom si dá dlouhou koupel, aby se trochu uklidnil, protože i když se na párty rozhodl jít, pořád tam bude spousta cizích lidí. Do koupele se ale nakonec zabral, a když vylézal bylo něco málo před sedmou, akorát čas na to, aby si nachystal věci a oblékl se do něčeho ucházejícího.

ČTEŠ
Defined by us - CZ (pozastaveno)
FanfictionSummary: Adam Mitchell Lambert se svojí značkou ,,nedosažitelný" prochází střední téměř bez smyslu života. I když je oblíbený a žádaný něco mu stále chybí. Tommy Joe Rattlif je nováček, který přišel na školu nedávno a snaží se začít nový život. Jak...