4th part

82 11 3
                                    

Cítila jsem, že se vzdálenost mezi našimi obličeji zmenšuje, až najednou, jeho obličej byl těsně u toho mého. Zadívala jsem se do jeho očích, ve kterých jsem spatřila takovou jiskru. Musela jsem se usmát, Louis to viděl a usmál se taky. Přibližoval se víc a víc. 

___________________________________________________________

"Louisi.." řekla jsem a on jen mrknul.

"Ano?" zeptal se, obešel houpačku a postavil se přede mě. Najednou si ale kleknul, a položil jeho ruce na má stehna. Přitom se dotkl mé dlaně a asi ucítil, jak jsou ledové, v tu chvíli je vzal a začal zahřívat. Darovala jsem mu skromný úsměv a on mi ho opětoval. 

"Tohle všechno tady.. neříká se mi to lehko, ale připomíná mi to staré časy. Kdy jsem chodila každý den s mým taťkou do parku. Choval se přesně jako ty." řekla jsem a cítila první slzu, která mi stékala po tváři. On se postavil, zvedl mě z houpačky a vzal můj obličej do dlaní. Jeho ruce byly trochu chladné, až jsem se zachvěla a projel mnou mráz. On zdvihl palec a utřel mou stále tekoucí slzu. Poté  mě chytl za ramena a přitáhl si mě k sobě. Já jsem položila hlavu na jeho hruď a přitiskla se k němu co nejvíce to šlo. On stiskl mě boky a držel mě pevně u sebe. Jednou rukou mi přejížděl po zádech a já cítila, že mě to trochu uklidňuje. 

"Děkuju" šeptla jsem do větru. On nic neříkal, pouze mě přitiskl ještě více než předtím. 

Byla jsem ráda, že mě nepolíbil i když to tak celkem vypadalo. Nemyslím si, že je na to ten pravý čas, když se v podstatě vůbec neznáme. 

"Louisiiiiii" ozvalo se za námi v pozadí. On se lekl a kousek ode mě odskočil.

"Co to zase je" křikl naštvaně, když k nám běželo pár holek.

"Lou... emh Louisi.. prosím.. mohly by jsmě tě poprosit o fotku?" vykoktaly ze sebe tak nějak společně.

"Holky příjde vám normální se fotit s někým, kdo je obyčejný člověk a není slavný?" odpověděl jim a poznala jsem, že je hodně naštvaný.

"Ale.. jsi nejlepší fotbalista tady v okolí" řekla jedna, která z nich vypadala nejvíc v klidu. Bylo jich šest. 

"Žádný ale, jsem venku s kamarádkou a už je to podruhé, co nás otravujou holky, které chtějí fotku. Omlouvám se vám, ale nechci se fotit" řekl, chytl mě za ruku a táhl někam, neznámo kam.

"Já bych vás klidně vyfotila" řekla jsem po pár minutách ticha.

"Není třeba, nechci aby nás otravovaly, nevím co jim je."  odpověděl pořád ještě trochu naštvaně.

Po pár minutách jsme došli k jeho domu. Byl vážně obrovský. Viděla jsem na zahradě 4 houpačky a na jedné z nich se houpala nějaká tmavovláska. Bude to nejspíš Louisova sestřička.

"Vidíš? Támhle je Fizzy, moje mladší ségra" řekl Louis a ukázal na ni.

"Všimla jsem si jí" odpověděla jsem a usmála se na něho, on mi úsměv oplatil.

"Nechceš jít dovnitř?" zeptal se trochu nejistě a hrozně se mi líbilo, jak vypadal, když se styděl.

"No.. já nejchci otravovat, navíc bych měla jít zkontrolovat babičku" snažila jsem se vymluvit, ale lhaní mi nikdy moc nešlo.

"Ale prosímtě, i když tě skoro neznám, poznám že lžeš" řekl Louis a oba jsme se začali smát. Přemluvil mě, abych šla dovnitř. Když jsme vešli, zůstala jsem jen tak stát v chodbě a on šel dál. Stála jsem tam a zírala okolo sebe. Všechno to tu vypadalo tak luxusní, drahé, jako úplně nové. 

"Co tam tak stojíš? Pojď dál" vyrušil mě z přemýšlení Louis, který vykoukl z nějaké místnosti. Šla jsem za ním, ale neměla jsem to dělat. Vešla jsem do kuchyně, kde byla snad celá jeho rodina. Pobíhaly tam dvě holčičky, byly to dvojčátka. U obrovského stolu seděla nejspíš Louisova mamka, vedle asi její manžel a nakraji byla babička s dědou. Cítila jsem se trapně, kuchyně byla obrovská, Louis stál až na jejím konci a já jsem nevěděla, jestli mám vejít, nebo tam jen tak zůstat stát. 

Bohužel si mě všichni všimli. 

"Ahooj, ty budeš určitě ta Louisova kamarádka, říkal nám, že se na něho má příjít podívat nějaká slečna" začala babička a viděla jsem jak k ní Louis šel a snažil se jí zastavit, donutilo mě to se trochu zasmát, i když jsem nevěděla, jestli je to vhodné.

"Ehm, ano.. dobrý den.. to budu asi já" vykoktala jsem ze sebe a cítila se jako ty holky, které chtěly po Louisovi fotku. 

PO DLOUHÉ DOBĚ JSEM PŘIDALA DALŠÍ DÍL, OMLOUVÁM SE, ŽE NENÍ MOC DLOUHÝ A JE V CELKU NEZAJÍMAVÝ. PROSÍM VYJÁDŘETE SE, CO SI O NĚM MYSLÍTE.

A BYLA BYCH RÁDA, KDYŽ PŘEČTETE, ABY JSTE DALI 'VOTE' PROSÍM :)

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Oct 20, 2013 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

DreamerWhere stories live. Discover now