Zvedla jsem se a šla ke dveřím.Koukla jsem se do kukátka.Nikdo tam nebyl.Otevřela jsem dveře,vystoupila jsem ze dveří a rozhlídla se.
Nikdo nikde...
Zabouchla jsem za sebou dveře..zvonek opět zazvonil a já rychle otevřela dveře,ale nikdo tam zas nebyl..
Už jsem otráveně zabouchla dveře když v tom zvonek zas zazvonil..
"A mám toho dost!Jděte do prde....!"s těmito slovy jsem otevřela dveře.Než jsem stačila doříct větu..cítila jsem na svích rtech ty druhé které moc dobře znám.
Odtrhla jsem se a vrazila mu facku.Jen na mě hleděl jakoby nevěděl co se děje..
"Za co?"zeptal se
"Za všechno,ublížil jsi mi!odjel si někam a já nevěděla kam!.."
"Já nemohl,promiň je to složitý"
"A to,že mě tady necháš s tvým dítětem je v pořádku?"
"Ne,Angles,promiň tohle jsem nechtěl"
Přemýšlím nad tím co mam říct.Tak mluvit radši nebudu...
Stoupla jsem si bokem na náznak toho ať jde dál.
Hned to pochopil a vešel do vnitř.Zavřela jsem a následovala ho do kuchyně.Vyndala jsem dvě skleničky a z lednice vytáhla pomerančový džus.
Sledovala jsem tu oranžovou tekutinu jak vytéká z krabice a ztéká po sklenici.
Ohlédla jsem se..Hui nikde..
Najednou se kolem mého pasu obmotali jeho ruce.Jak mi tohle chybělo..
ČTEŠ
Obyčejná
Short StoryMladá dívenka jménem Angles se nedávno přistěhovala se svou rodinou do malého městečka Hodstounu.Je jí 15 let a měří 168cm.Chodí na zdejší střední a lidé si jí velmi rychle oblíbili.Miluje výlety se svími přáteli,ale nevynechá ani svůj klid.Je zamil...