Moje tetička zemřela,
a když do očí smrti hleděla,
tak mi potichu pravila,
že jsem Grimm.
Ničemu z toho jsem pořád nerozuměl,
pochopil jsem, když jsem je uzřel
a díky tomu jsem se s tím srozuměl,
že zrovna já jsem Grimm.
Dnes ráno zabili dívku,
upír ji kousl do krku.
Upír, je to pravda vskutku,
protože já jsem Grimm.
Konzultoval jsem to s vlčkem,
mým velmi dobrým přítelem,
ten mi poradil, jak bojovat s upírem,
musím bojovat, protože jsem Grimm.
Doma se nám rozbila lednička
a přišla ji opravovat lasička.
Bála se mě chudinka,
protože věděla, že jsem Grimm.
Juliett to přišlo divné
a mně to zase přišlo trapné,
neustále jí lhát mi připadá špatné,
ale nemůžu jí říct, že jsem Grimm.
Juliett, vlček, můj kolega a přátelé,
nemůžu pustit ze zřetele,
že jsou všichni v nebezpečí,
a ta situace bude jen a jen horší.
To vše kvůli tomu, že jsem Grimm,
to se však nezmění,
a to je mé trápení,
to že jsem a budu vždy Grimm.
ČTEŠ
Já jsem Grimm
FanfictionFF na seriál Grimm, ani nevím, proč jsem to napsala, asi si jsem se dost nudila a potřebovala jsem se něčím odreagovat. Seriál Grimm není nijak zvlášť vtipný a tato ff se ani pořádně nesnaží tentokrát zachytit styl, ani myšlenky seriálu. Spíš jsem z...