"To bylo úžasný Zayne.." Řekla jsem celá udýchaná v Zaynově posteli. Dokážete si představit, co jsem tam dělali. Po chvíli jsem se zvedla, a šla hledat moje věci po jeho bytě. Oblékla jsem se, spravila si make-up a šla za ním. Zayn už byl taky oblečený a držel dáreček pro mně.
"Tu to máš miláčku.." Políbil mně, a do ruky mi dal sáček s drogama. Rychle jsem si ho schovala do kabelky a vlepila mu jednu pusu.
"Díky.. I za to před tím.." Mrkla jsem na něho. On se šibalsky usmál a lehl si zpátky. Já seběhla dolů po schodech, a odešla. Došla jsem domů, a tam na mně čekala Destiny, Niall, Liam a Louis. Všichni seděli na sedačce, nohy na stole a očividně našli můj zlatý důl s trávou.
"To je moje!" Řekla jsem jim a vzala si Niallovou cigaretu a vlepila mu pusu na líco.
"Sorry Raven, ale, Ty jsi nepřicházela, a my se nudili.." Řekla se smíchem Destiny.
"Hmm.. Dobrý.." Řekla jsem, když jsem potáhla. S úsměvem jsem Niallovi vrátila cigaretu, a vyndala si z kabelky věci.
"Podívejte co mám..!" Řekla jsem jim, a oni hned vystřělili jejich oči na mně. Mávala jsem jim před obličejem tím sáčkem, co mi dal Zayn.
"Ááá!" Zařvali všichni naráz, a já přesně věděla, co mám udělat. Tabletky jsem rozlomila, a všechno vevnitř nasypala do pití, co jsem pro ně nachystala.
"Hele mládeži, a pomoct by mi někdo nechtěl?" Zeptala jsem se jich, když jsem poznala, že to všechno nevezmu.
"Hmm.. Ne.." Řekl Liam a všichni jsme se zasmáli.
"Okey, tak si pro to pojďte sami.." Řekla jsem, a nesla si svoje pití s rozpouštějícím se vnitřku tabletky v tom.
"Ale no táák.. Raven..!" Liam na mně ukázal ty jeho psí očka, ale, jeho mínus.
"Hmm.. Ne.." Zopakovala jsem jeho vtip.
"Kámo, nahrál si Raven přímo na koš.." Zasmál se Louis a nakonec se zvedli, a došli si pro to. Všichni jsme z toho byli totálně vygumovaní, což znamenalo, že tabletky působí. Pustili jsme si nahlas hudbu, a začali jako zběsilí tancovat. Hudba šla na 100% volume, a my neslyšeli vlastního slova. Hudbu ale přerušovalo intervalové zvonění. Vypli jsme hudbu, a pořád někdo třískal na dveře.
"Raven?" Zeptala se mně Destiny. Věděla jsem co má na mysli. Pomalu jsem natáhla moji zlatou zbraň, co jsem měla připevněnou na pásku na stehně. Al nechala jsem jí tam. Destiny udělala to samé, jenom ji vytáhla a schovala se za gauč. Tahle čtvrť není nic bezpečného, každý z nás má zbraň. Jsme něco jako gang. Pomaličku jsem otevřela dveře, i když jsem byla pod nadvládou drog.
"Oh.. Paní Smithová.." Oddychla jsem si, když jsem viděla naší sousedku u dveří. Byla červená jak rajče, a na čele měla žílu jako kráva.
"Raven!! Stlumte si tu hudbu! Kdo má při takovém randálu usnínat kruciš!!" Křičela po mně paní Smithová.
"Omlouvám se, už se to nebude opakovat.." Řekla jsem jí a ona s nezájmem prokroutila oči.
"No, to si říkala i předtím. A, vyvětrejte si tady! Fuj!" Zakašlala a s nechutí odešla.
"Bába jedna hnusná.." Řekl Niall a pofrkl.
"Jdeme další dááávku? Hmm?" Řekl Louis a pozdvihl sáček nad hlavu. Všichni jsme souhlasně zařvali a začlo se znova. Bylo pět ráno, a my totálně zkouření jsme seděli všude kde se dalo. Destiny ležela na stole, a vlasy si namáčela do pití, a smála se tomu, že je ten strop bílý. Louis seděl na křesle, ale tak, že ležel se zakloněnou hlavou, záda měl na sedačce, a nohy na opěradle. Byl vzhůru nohama. Liam ležel na zemi, Niall seděl na židli, opěradlem k jeho břichu, a já seděla na zábradlí od schodů. Všichni jsme se smáli Destiny. Ona je dodělaná vždycky nejvíc.
"Lidi, jde se spát.." Zavelela jsem, a opatrně jsem se zvedala ze zábradlí. Ale jelikož jsem v sobě něco měla, místo toho jsem přepadla, a všichni i se mnou jsme se začali šíleně smát, váleli jsme se smíchy po zemi, a měli slzy v očích.
"Raven, Ty si fakt dílo.." Řekl, pomalu se nemoct nadechnoutcí se Niall. Nakonec jsme se sebrali, a šli do pokoje. Máme společný pokoj, je ohromně velký, takže se tam vešly všechny postele. Svoji zbraň jsem si ajko každou noc dala do šuplíku, pod spodní prádlo. Usínala jsem, když v tom na mně dopadl polštář.
"Hej! Kdo z vás to byl?!" Řekla jsem napruženě, a připaveně jsem držela polštář v ruce.
"Destiny!" Řekl hned Louis.
"Aha, takže Ty Louisi! Teď budeš litovat, že jsi se narodil!"
"Popravdě? Já toho lituju od doby, co jsem Tě poznal.." Řekl se smíchem, ale to už jsem ho dusila polštářem. Takže, jak je známo, stala se z toho polštářová bitka. Únavou jsme všichni nakonec usnuli. Ráno jsem se probudila jako poslední, neboť už nikdo nebyl v pokoji.
"Dobré ráno bando!" Sešla jsem dolů, a podrbala se na hlavě.
"Hele, kde je vlastně Louis?" Zeptala jsem se, když jsem ho neviděla.
"Musel do školy, a potom jde prý do práce.." Zasmála se Destiny.
"Práce? Jako vážně? Vždyť včera byl totálně vygumovanej! To né.." Začala jsem se tam smát a všichni se mnou.
"Hele, ale ty prášky mají i vedlejší účinky..." Řekl po chvíli Liam.
"Co?" Zeptala jsem se ho, a čekala co z něj vypadne...
