Seznamka

(2)

Mark

Auto jsem si nebral. Jak jsem pospíchal, zabouchnul jsem si klíčky. Proto mi nezbývalo nic jiného než do patřičné restaurace běžet.

Dorazil jsem tam přesně ve 23:13. Doufám, že tam Blackie ještě bude. Jestli ne, tak ty plíce, co jsem vyhodil po cestě přišli v niveč.

S napjetím jsem otevřel dveře do restaurace. Rozhlédl jsem se kolem. Ještě tu pár lidí bylo. Zarazil jsem se u jednoho stolu. Ten člověk tam seděl sám. Plamínek naděje ve mně náhle vzrostl.

Svižným krokem jsem se k němu vydal. Pomalu jsem se dotknul jeho ramene.

,,Black Black?" Vyslovil jsem přezdívku.

,,Coo?" Otočil se na mě nějakej vousatej chlap. Oh... tak tohle bude asi omyl. Blackie takhle podle toho popisu rozhodně nevypadá.

,,Huh, omlouvám se," rychle jsem se starci omluvil, načež se opět rozhlédl.

Byl tu ještě jeden člověk, který seděl sám. Nejspíš jsem si ho předtím nevšimnul.

Došel jsem k němu a s napjatým hlasem opět vyřkl onu přezdívku: ,,Black Black?"

Muž přede mnou se narovnal.

,,Pinkie? Konečně, myslel jsem si, že-," v momentě, kdy se na mě otočil jsem ztuhnul.

Black Black je.... Jackson?

Do očí se mi začali hrnout slzy. Rychle jsem sklopil zrak.

,,Huh... já... promiň. To bude nejspíš omyl," s těmito slovy jsem se rozutekl pryč.

Jackson

Překvapeně jsem zamrkal. M-Mark je Pinkie? Pinkie je Mark? Jak sem si toho kurva mohl nevšimnout? Proč mi to nedošlo?

,,Marku! Počkej!" s hlasitým výkřikem jsem se rozeběhl za ním.

Ovšem. Nepředpokládal jsem velkou skupinku lidí ve které se mi stratil. Sakra!

Naštvaně jsem kopl do lampy. Tohle se posralo. Totálně. Nemá to cenu půjdu DOMŮ! Domů! Určitě běžel domů!

Rychle jsem se rozeběhl směrem náš dorm.

---

,,Marku!'' rozrazil jsem dveře, načež se opřel o svá kolena.

,,Kde je Mark? Marku?!" doslova jsem šílel.

,,Co tu řveš?" YuGyeom se na mě nechápavě podíval.

,,K-Kde je Mark? Je tady? Přišel?"

,,Ne. Byl tu tak před hodinou. Jen si tu vyhodil věci a zase odešel," bez dalšího zdržování jsem se rozeběhl ven. Respektive k okolí restaurace, kde jsem byl. Musím Marka najít.

Mark

Hned, co jsem vyběhl z restaurace jsem zamířil pryč. Potřeboval jsem se uklidnit. A hlavně posadit. Musím si urovnat myšlenky.

Doběhl jsem do nejbližšího parku. Byla už opravdu tma, takže jsem se posadil na lavičku, která byla dobře osvícená lampou.

Nohy jsem si přitáhnul k tělu a hlavu zapořil do kolen. Zavřel jsem oči.

Uklidni se Marku. Bude to v pořádku. Jen ses odmiloval a zase zamiloval do toho stejného člověka. Nic víc, nic míň.

,,Bože! Já jsem takovej naivní blbeček! Jak je možný, že mi to nedošlo?!"

Jackson

Běžel jsem opravdu rychle. I když jsem nemohl. Potřeboval, musel jsem Marka najít. Musel.

Zastavil jsem se až kousek od restaurace. Respektive u brány parku, který tu byl.

Začal jsem se rozhlížet a pokřikovat Markovo jméno.

,,M-Marku!" byl jsem opravdu zoufalý. Musím ho najít.

Svým pohledem jsem se zastavil u jedné z laviček, která byla nejblíže ke mně. Jako jediná byla pořádně osvětlena světlem a okupovana osobou, která se na ní krčela.

Pořadně jsem na onu osobu zaostřil.

,,Mark," s výdechem jsem se rozeběhl k němu.

Mark

Nechápal jsem to. Jak to, že jsem na to nepřišel? Mohlo mi to dojít! Junior to na mě navlíknul! Hajzl jeden. Potom si to s ním musím vyřídit.

,,Marku," někdo ke mně proběhnul a s výdechem mě obejmul.

Cuknul jsem sebou, ale víc se nebránil. Poznal jsem ten hlas. Poznal jsem ho. Patřil Jacksonovi.

,,Jacksone..." zašeptal jsem jeho jméno.

Jackson

Více jsem si k sobě Markieho přitiskl. Konejšivě jsem jej hladil po zádíčkách. Plakal. Nesnášel jsem když plakal. Bolel mě ten pohled na něho.

,,Neplakej Markie. Neplakej,"

Mark

,,Proč si mi to neřekl? Proč si mi neřekl, že mě máš rád? Že mě miluješ? To trápení se seznamkou jsme si mohli ušetřit," fňuknul jsem, načež se na něj podíval.

Sakra... proč musí pořád vypadat tak neodolatelně. Je tak nádherný.

Znovu, ale tentokrát sám, jsem se k němu natisknul.

,,Dneska ti to moc sluší," zašeptal jsem do látky jeho trička, načež nasál jeho vůni.

,,Naah, to miluju,"

Jackson

,,A já miluju tebe Marku," zašeptal jsem. Více jsem si ho k sobě přitáhl. Má hlava v tu samou chvíli spočinula na jeho rameni.

,,Taky ti to moc sluší. Můj Pinkie," nosem jsem se jemně otřel o jeho rozkošnou tvářičku.

,,Ta červená barva. Aw a ty džíny," opravdu. Měl v nich opravdu skvělou prdelku.

Mark

Mírně jsem se zaculil, načež ho více obejmul.

,,Taky tě miluju, Jacksone," zašeptal jsem tiše, načež se na něj podíval.

Jackson se na mě vlídně usmál. Svou rukou mě pohladil po tváři, čímž odstranil pár slz, co se mi kutálely po tváři.

,,Jacksone..."

,,Marku..."

Byl to opravdu jen zlomek vteřiny. Malá chvilka, ale za můj život asi ta nejdůležitější.

Jackson se jemně otřel svými lahodnými rtíky o ty mé, lehce navlhlé.

Jackson

Má víčka v tu samou vteřinu klesla. Začal jsem se vžívat do něžných polibků, které mi Mark, již můj mark vlídně oplácel.

Své ruce jsem pomalu přiložil na jeho boky po kterých jsem jemně začal jezdit palcemi. Markovi ruce se obmotali kolem mého krku.

Tohle byl opravdu úchvatný moment. Pociťoval jsem příjemné šimrání v podbřišku. Tak dlouho jsem o této chvilce snil.

Mark

Do jeho sladkých polibků jsem se opravdu vžil. Celé mé tělo se při každém dalším dotyku naplňovalo pocitem štěstí. Byl to opravdu krásný pocit. Zahřálo mě to u srdce.

Jackson se na mě ještě více natisknul, načež se odtáhnul od mých oteklých rtů, přičemž mi své pomalu položil na mé čelo. Věnoval mi na něj malou nevinnou pusinku.

,,Miluji tě, Pinkie,"

,,Miluji tě, Blackie,"

THE - END