Cakes

#001

Mark

Na této škole to vždycky chodilo jinak. Lidi, co byli odjinud sem nepatřili. Byli šikanováni. A to dost krutě. Já o tom vím své. Jsem z Ameriky, ale původem z Číny. Měl jsem jediné štěstí, že jsem se přidal k té ,,správné'' partě.

Ta která šikanovala...

Udělal jsem to z prostého sobeckého důvodu - nechtěl jsem být šikanovaný.

Právě teď jsme čekali na jednoho obětního beránka. Byl nový. Přistěhoval se sem z Číny. Myslím, že se jmenoval Wang Ka-Yee. Avšak nebyl jsem si jistý. Už teď jsem ho litoval. To co mu udělají... nebude to dobré.  

Jackson

  S úsměvem na tváři jsem se pomalým krokem vydal do školy. Byl jsem tu nový a moc to tu neznal. Jediná cesta, která vedla ke škole mi byla trochu známá.

 Před pár dny jsme se do Seoulu přestěhovali s rodiči. Bylo to tu jiné než v HongKongu, ale líbilo se mi to. Změna patří k životu.

 S povytáhnutím batohu jsem dál pokračoval. Od školy jsme nebydleli dlouho, takže jsme zanedlouho mohl zahlédnout budovu školy. Zrychlil jsem na kroku. Nechtěl jsem přijít pozdě.V tom mi ale zabránila skupinka kluků.

 Když jsem kolem nich procházel, jeden mě za lem trika přitiskl ke zdi. Bolestí jsem zaskučel. Byl to opravdu tvrdý náraz.

 ,,Kampak? Kampak?"  

Mark

  Jak jsem říkal. Bude zle.

 Odvrátil jsem zrak. Vždy, když někoho mlátí... bojím se. Proč? Protože na jejich místě bych mohl být i já. A to já nechtěl. Shrnuto a podtrženo - Jsem srab.

 Vždycky mi šlo jen o to, aby nebylo ublíženo mně. Nikdy jsem se za nikoho nepostavil.

 Musím se opravit - Jsem sobecký srab.

 Sebrali mu tašku a rozházeli věci. Potom mu párkrát vrazili do břicha. Cítil jsem, jako kdyby mlátili do mě. Bylo mi ho líto.

 ,,Pánové, dovolte mi, abych vám představil našeho nového obětního beránka! Jackson Ka-Yee Wang!"  

Jackson

Po těchto slovech jsem byl schozen na zem, díky čemž jsem se nepěkně praštil do čela.Před tím, než odešli jsem dostal ještě pár kopanců. Jakmile odešli schoulil jsem se do klubíčka. Své ruce jsem obmotal kolem nohou a hlavu zabořil do kolen. Začal jsem plakat. Tak moc to bolelo. Nechápal jsem co jsem udělal. Byl jsem tu jen druhý den a už jsem obětní beránek. Po chvilce jsem se pomalu zvedl ze země. Svou dlaní jsem se dotkl místa na hlavě. Bolelo to. Poté jsem začal uklízet své rozházené věci zpět do batohu.  

Mark

Pohled na Jacksona, tak se tedy jmenoval, mi rval srdce. Bolelo to. Muselo. A hodně. Už na dálku bylo poznat, že se mu chce plakat. Opět jsem odvrátil zrak. Tohle vidět nechci.

,,Jdeme!" Poručil náš vůdce, Jung Su. Ostatní jeho rozkaz hned uposlechli. I já. Šouravím krokem jsem se vydal za partou delikventů.  

Jackson

I přes bolet, která okupovala mé tělo jsem se rozešel do školy. Má první zastávka byla školní ošetřovna, kde jsem si pod výmluvou 'zakopnutí' vysloužil náplat na škrábanec, který se mi vyjímal na čele.Pro mou smůlu se na náplasti nacházeli dinousauři. Jinou náplast prý sestřička neměla. Skvěle jsem ji ale zakryl pod mými dlouhými hnědými vlasy. Po opuštění ošetřovny jsem se rozešel do své třídy. Celou dobu jsem se ale rozhlížel. Nechtěl jsem aby mě viděli a znovu zmlátili.....