Jodellina Kniha Pohádek

Výprava za kouzelnou květinou

. • ° Ahojky moji drazí přátelé vítám Vás při čtení této pohádky, předem bych se chtěla omluvit za případné chyby, kterých tam jistě bude nemálo. Co se týče využila jsem jména hráčů na serveru Triton. Vlastnosti postav v pohádce se mohou celkem dost lišit skutečnosti :-) Budu moc a moc ráda za každé hodnocení a rady do budoucna. Ještě bych chtěla dodat, že tato pohádka již byla vyprávěna na twitchi. A o-) Vám všem :3 ° • .

Povím Vám moji drazí přátelé příběh, který se kdysi dávno stal. Bývali to doby, kdy rytíři jezdili na dobrodružné výpravy, zachraňovat krásné princezny od zlých černokněžníků, a trpaslíci těžili zlato hluboko ve svých stinných dolech. Nedaleko v malém království, řekla bych tak slabě na jih, ležel hustý les. Staré babky kořenářky vyprávěli o tom, že v tom lese žijí malincí človíčci. Bydleli v mechové vesničce, ale své hlavičky z domečků moc nevystrkávali. Měli totiž ze všeho ohromný strach. Báli se, že by je mohlo popálit měsíční světlo, a nebo že na ně spadne ohromné nebe. Ale abych neřekla, že všichni byli celý den schování pod listovou přikrývkou, žili ve vesnici dva malinký dobrodruzi. Alchy a MeGiee, oba byli do jakékoliv lumpárny a chtěli prozkoumat celý svět. Byli rozdílní od všech ostatních skřítků, a jak tomu tak v pohádkách bývá okolo nich se bude odehrávat náš příběh.

Jednoho dne, po dlouhém balení a nekonečných přípravách, popadli oba skřítci batůžky a vyrazili do světa. Ale jak nebyli na dlouhé procházky zvyklí, hned za druhým kopečkem si začali stěžovat. Naříkali, že to sluníčko moc pálí a jak je bolí nožky. Už, už se chtěli otočit a vrátit se zpět do bezpečí mechového domečku, když se od nedalekého křoví ozval hluk. Oba skřítci strnuli a zděšeně hleděli na nedaleké křoví.... ani nedutali.

Pomalinku z něj vylezli čtyři skřítci. Byli trochu větší než byl Alchy s MeGieem a měli ve vlasech plno větviček a květin. Hned na první pohled z nich byli nejlepší přátelé a nakonec Alchy i MeGiee zapomněli na všechny nepříjemnosti.

Pravděpodobně by vás všechny zajímalo, jak se ti čtyři skřítci jmenovali. No mám vás napínat? Asi by to stejně nemělo smysl, byl to Smir, Tik, Milda a Jodelle.
Společně vyrazili rovnou jen tak za nosem, neměli směr, neznali cestu, jen šli a povídali si.

"Počkat?!" Vyjekla znenadání Jodelle a pohlédla na své přátele.
"Co se děje?" Zděsil se MeGiee.
"Slyšíte tu hudbu?"
Celá skupinka se zastavila a zaposlouchala se do zvuků temného lesa.
"Co to je?" Pokračoval v otázkách MeGiee
"Kdo ví, ale jde to odtamtuď!" Ukázal do nejtemnějšího koutu lesa Smir.
Všem naskočila husí kůže při představách, kdo může v takovém temném a strašidelném kousku lesa žít.
"Jdeme tam!" Řekl hrdině Milda.
Tik se mu to snažil vyvrátit, že to není dobrý nápad a že by bylo rozumnější se tomu co tam bydlí co největším obloukem vyhnout.
Jenže Milda si stál za svým. A tak celá skupinka zamířila na jejich první dobrodružství. Pomalinku se pravili lesem, šli za zvukem hudby jako myši, které putovali za krysařovou flétnou.

Když v tom se před nimi objevila malá skalní chaloupka, ze které hrála malebná hudba. Milda naznačil, že by se měli podívat dovnitř.
Hudba ustala.... dvířka zavrzaly a z domečků se vyvalil zelený kouř. Kouř, který zahalil skřítkům nohy. Z domečku se ozvalo zakuckání a vylezl z něj prapodivný skřítek. Cáry šatů, několikrát sešívané a za záplatované, na hlavě pestrobarevný klobouk a okolo malinkých rukou a krku měl namotané korálkové náramky a řetízky. Celá skupinka udělala dva kroky dozadu a nespouštěla z divného skřítka oči.
"Nebojte, nebojte... už vás tu čekám, buďte vítáni v mém doupěti." Na chvilinku se zastavil a prohlédl si návštěvu.
Naší malé skupince napadalo mnoho otázek.
"Nestrachujte se, na všechny vaše otázky odpovím, ale teď už pojďte dál. Blíží se noc a v této části lesa žijí vlci."
Alchy při slovu vlci nadskočil a schoval se za nejbližší strom.
Nedaleko zaznělo zavytí "Auuuuuuu".
Skřítci popadli nohy na ramena, a co nejrychleji zalezli do doupěte. Uvnitř se posadili na židličky, stojící okolo kulatého stolu.
Na stole se zničehonic objevilo sedm šálků čaje a malinké občerstvení.
"Mé jméno je Radoslavovič ČáryMáryFuk, ale většina mi říká Ráďo." Představil se hostitel.
"Jsem zdejším kouzelníkem a popravdě už o Vás vím víc než pár dní."
"Co to bylo za dý..." přerušil Ráďu Alchy který se nemálo zajímal o alchymii.
"Neptejte se, na vaše otázky jistě odpovím, ale není mnoho času, odpočívejte jezte, pijte, ale prosím, nechte mne mluvit." Řekl Ráďa