Vlčí zrádce

16.kapitola

Anabeth
Ráno jsem se probudila celá propocená, ale šťastná že mě už nebude pronásledovat ta příšerná noční můra. Stejně nad tím budu přemýšlet celý den. Mělo to být znamení? Nebo nějaká předzvěst? To a tisíce dalších otázek se mi honilo hlavou. A pak jsem si vzpomněla na náš včerejší rozhovor s Ronem těsně před spaním. Včera jsem byla hodně zmatená,trochu nadšená a nevěřila jsem tomu klukovi ani slovo. Přesto dnes si jsem zcela jistá, že mi nelže a mluví čistou pravdu. A společně s tímto uvědoměním se dostavil nesmírný vztek.

,,Ten zmetek..." mumlala jsem si nesrozumitelně. ,,Jak mi to mohl neříct?! Dokonce znal i moji mámu! A prej že žádnýho fotra nemám! Houby! Mám! Ale je to pěknej hajzl."

Celá naštvaná jsem vtrhla do pokoje pro hosty, kde jsem nechala včera přespat Ronalda. I tohle si neodpustím. Jak jsem mohla být tak hloupá? ,,Vypadni! Vypadni z mýho baráku!" Křičela jsem a vztekle s ním třásla. ,,Co je? Co blázníš An?"

,,Říkám vypadni! "

,,Fajn. Už jdu. Hlavně buď v klidu."
Vztekem mi pulzovala žíla na krku. Jak může být tak bezstarostný?

Ron si začal balit věci, ale neodešel. To už bylo přes všechny mé hranice a já vybuchla. Přesně si nepamatuji, co se stalo, ale zkusím to popsat co nejlíp.

Bylo to asi nějak takhle:
Proměnila jsem se na vlka. Ale nebyla jsem to já. Byla to naprosto netypická barva. (A to jsem i normálně zvláštní.) Moje srst vypadala jako politá krví. Měla čistě rudou barvu a mé oči černě žhnuly. První vlkodlak mě zcela ovládl. Mohutně jsem zavrčela, až praskly všechny skleničky v kuchyni. Ron se tak lekl,až si myslím, že měl v kalhotách spoušť. Bez jediného slova popadl svoje věci a rychlostí blesku utekl. Jenže můj vztek ne a ne utichnout. Tak jsem vyrazila ke smečce, která byla nejblíž. Takže k Salom.

Vřítila jsem se do jejich pevnosti jako velká voda a zabila jsem jim pět vojáků, než mě chytli a zavřeli do cely, hlídané deseti lidmi a obehnané elektrickým proudem. Ach jo. Zase zavřená. A tehdy můj vztek utichl a já si s hrůzou uvědomila, co jsem provedla. Nejen že jsem vraždila, ale také jsem se nechala chytnout. Co na to řeknou ochránci? I když ti mi můžou políbit určitou část těla. Jsou mi ukradení.

Najednou uslyším šramot a kouknu se ke dveřím. Dovnitř vstoupí James v doprovodu tří strážců. ,,Tak se zase potkáváme, Beth."