Faded

Úvod

"Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí."

Jmenuji se Lucienta Jenner a bude mi 16let. Všechno děsivé a nebezpečné mě lákalo už od mala. V té době to bylo ale v pořádku, protože i přes to že jsem byla jiná než ostatní děti jsem byla šťastná. Jenže čím jsem byla starší, tím víc se to začalo stupňovat. Děsivé začlo být děsivější a nebezpečné začlo být nebezpečnější. Kvůli tomu jsem se vždycky lišila. Těch pár kamarádů co jsem kdysi měla, jsem ztratila. Začla jsem být ta divná, které se musí všichni vyhýbat obloukem. Jenže postupem času se místo vyhýbání a držení si odstup ode mně stala šikana. Vůbec nikdo mě nechápal, nebo možná ani nechtěl pochopit, a tak jsem zůstala sama. Máma se na mě pokaždé jen zoufale podívala, ale jinak se mi snažila vyhýbat. Byla buď v práci nebo někde venku utápěla svůj smutek v alkoholu. Co zemřel táta se všechno zhoršilo. Jednou, když došla domů úplně namol řekla: "Můžeš za to ty, že táta umřel. Nechtěl už se na tebe dál dívat." Začla jsem se hrozně trápit. Z toho postupem času vznikla deprese a silná sebenenávist. Nedokázala jsem si nijak pomoct. Až jsem jednou vzala do ruky tu odpornou věc, které se už nedokážu zbavit.
Chápu co si asi všichni myslíte. Že jsem blázen, co by se měl jít léčit. Ale kdybyste se snažili víc pochopit, co mě k tomu vedlo a proč jsem to udělala, poznali byste že jsem k tomu měla důvod a nejsem blázen. Jen mi to vždycky pomůže aspoň na chvíli utéct od problémů a starostí.

————————

Lucienta Jenner (16)

Justin Bieber (20)