Oppugno✔️ Complete

3.Kapitola

Hermiona

„Hermiono Grangerová, ty mě vůbec neposloucháš!" přerušila mé zírání ke Zmijozelskému stolu Ginny a já děkovala Merlinovi, že si nevšimla, kam koukám.

„Ale to víš, že tě poslouchám Ginny, jen jsem se zamyslela," omlouvala jsem se, i když to nebyla vůbec pravda. Absolutně jsem netušila, co mi povídá, nebo o čem.

„Takže, co jsem říkala?" založila si ruce na prsou a čekala, co že mě vypadne. No, Grangerová, a teď jsi v pytli, povzbuzoval mě můj hlas, a já měla nutkání protočit oči.

„Já čekám."

„Ehm... No..." začala jsem, ale zachránil mě profesor Brumbál, který zacinkal na skleněný pohárek a přešel k pultu, u kterého, tak jako každý rok, měl proslov. Oddechla jsem si a podepřela si bradu rukou, abych mohla věnovat pozornost řediteli.

„Milí studenti a učitelé. Rád bych vás přivítal v novém školním roce. Jako každý rok vítám žáky prvních ročníků, stejně jako ty ostatní. Chci vám připomenout, že do Začarovaného lesa je tento rok přísný zákaz vstupu pro každého..."

„Slyšela jsem, že se kentauři bouří a jsou nebezpeční," přerušila Ginny šeptem ředitele a já se zamračila. Doufám, že se vše vysvětlí a uklidní.

„Také bych rád přivítal novou posilu našeho učitelského sboru, a to Dolores Umbridgeovou," uslyšela jsem, když jsem znovu začala poslouchat Brumbála, a vedle něj se postavila žena v nechutně růžovém kostýmku.

„Tak je z ministerstva," zaslechla jsem, ale než jsem se stačila podívat, kdo to řekl, ucítila jsem na sobě něčí pohled. Vůbec mě nepotěšilo, že ten, kdo na mě kouká, je Malfoy. Hrál si s prázdným hrnečkem, rukou měl podepřený obličej a propaloval mě pohledem. Nepříjemně jsem se ošila a uhnula pohledem zase k řediteli, který nám akorát popřál hodně studijních úspěchů, a s jeho posledními slovy se na stole objevilo jídlo.

„Tak ženská se mi vůbec nelíbí," mumlal Ron vedle mě s plnou pusou bůh ví čeho a já se modlila, aby na mě něco nepřistálo.

„Ronalde, mohl bys tu pusu zavřít, když žvýkáš?" řekla jsem a on se na mě ublíženě podíval.

„Co jí přelítlo přes nos?" zeptal se a Harry naproti pokrčil rameny. Protočila jsem nad tím očima a nandala si puding. Už začínám být jako Lenka.

„Myslím, že je skvělé mít tu někoho z ministerstva právě teď," promluvila jsem po chvíli a Harry se na mě podíval.

„Nelíbí se mi," podotkl Ron zase s plnou pusou a já si povzdechla.

Draco

Šťoural jsem se v něčem, co mělo připomínat jablkový koláč, ale nebyl jsem schopný nic pozřít. Pořád jsem přemýšlel, proč jsem to v tom vlaku udělal. Celých šest let ji šikanuju, ale tenhle rok se mi do toho vůbec nechce.

„Dívej, jak se ta odporná šprtka baví... Ne na dlouho," uslyšel jsem Pansy vedle sebe a podíval jsem se k Nebelvírskému stolu. Hermiona zrovna něco vyprávěla, smála se a máchala kolem sebe rukama. Co to sakra... Já se teď vážně usmívám?!

V ten moment jí do obličeje explodoval puding, který měla před sebou, a celá síň utichla. Narovnal jsem se a podíval se vedle, Pansy se dusila smíchem a schovávala hůlku. Takže je to její práce.

Jenže Hermionin rozzuřený pohled se podíval na mě, chtěl jsem říct, že jsem to nebyl já, ale vypadalo by to hloupě.

„Nenávidím tě, Malfoyi!" zakřičela přes celou síň, zvedla se a odkráčela. Ani její fanklub mě neušetřil nenávistných pohledů, a tak jsem se jen ušklíbl a založil si ruce na hrudi.

„Jo, s tou nenávisti je to oboustranné," řekl jsem, ale pravda byla někde jinde. Řekl jsem to jen proto, aby to nevypadalo divně, ve skutečnosti bych se nejradši zvedl a šel jí to vysvětlit.

„To jsem ji to dala," radovala se Pansy a plácla si s Blaisem.

„Jo, a příště buď tak hodná a neházej to na mě," zavrčel jsem, zvedl se ze svého místa a zamířil pryč spolu s ostatními studenty, kteří se už měli k odchodu.

Předpokládal jsem, že šla rovnou do svojí společenské místnosti, proto mě tolik překvapilo, že jsem ji našel v jednom výklenku. Zřejmě si kouzlem puding odstranila, ale to, co mě donutilo se zastavit, byl kapesník zmuchlaný v její ruce. Znovu brečí.

Nechtěl jsem za ní jít, ale tolik jsem jí to chtěl vysvětlit a měl jsem chuť Pansy proklít.

„Měla bys vědět, Grangerová..."

Slova se mi ztratila, když ke mně otočila zamračený obličej s opuchlýma očima.

„...nebyl jsem to já, ale Pansy," dokončil jsem, ale její zamračení se nezměnilo.

„Co je mi do toho? Všichni jste stejní!" vykřikla na mě a otočila se zpět k oknu, na které dopadaly kapky deště.

„Možná se mýlíš," řekl jsem a odešel. Nikdy by mě nenechala tohle vysvětlit, je to Grangerová, paličatá šprtka.