Cakes

#002

Mark

Spolu s ostatními jsem stál opodál a sledoval, jak do Jacksona mlátí. Bolelo mě u srdce. To jaké utrpení právě teď prožívá... nechci, aby mu ubližovali.

,,Hej, SungJu! Nech ho na pokoji!" Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Prostě... jsem to udělal.

,,Máš pravdu Marku. Sebereme mu prachy a jdem. Dobrý nápad," zasmál se.

,,C-Cože? Ale to jsem přece-" nemělo to smysl. SungJu už se zmocnil jeho peněženky. Poraženecky jsem sklopil zrak. Jsem slaboch a srab.

Jackson

S rukami, kterými jsem objímal své břicho jsem se pomalu svezl po zdi na zem. Byla to hloupá chyba. Chyba za kterou jsem zaplatil.

,,Doufám, že si příště rozmyslíš na koho si budeš otevírat hubu, hrdino,'' SungJu si ke mně klekl. Se zlomyslným úsměvem mě poplácal po tváři, načež se zvedl a s lusknutím prstů odešel s jeho partou imbecilů pryč.

Mark

Počkal jsem až odejdou. Hned potom jsem k němu došel a kleknul si. Ze zadní kapsy svých džínsů jsem vytáhnul náplast. Položil jsem jí na jeho tvářičku a zalepil mu další škrábanec. Tentokrát na ní byl ananas.

,,Promiň," s těmito slovy jsem se zvednul a odešel.

Jackson

Překvapeně jsem zamrkal. Tohle jsem od něho vůbec nečekal. Myslel jsem si, že šikanátoři svým objetím nedávají náplasti. Po chvilce mi ale vše začalo dávat smysl.

Celý ten týden... Mark mě ani jednou neuhodil. Ani jednou na mě neměl narážku. Dokonce se mě i párkrát zastal.

T-Takže... Není zlý.

Po chvilce jsem se začal zvedat. Místo toho, abych šel za kluky jsem se vydal zpět do třídy. Nikdo tu nebyl. Všichni lítali venku. Sesunul jsem se na svou židli. Hlavu jsem si položil na lavici.

Plakal jsem.

Zase.

Jsem slaboch.

Mark

,,Hahaa! Tenhle balík půjdeme utratit do mekáče lidi!" Zasmál se SungJu, načež začal máchat před obličejem každému z nás. Nelíbilo se mi to. Dělal, jako kdyby ty peníze byly už od začátku jeho. Parchant jeden.

,,Marku? Co se tváříš tak kysele?" Dloubnul do mě další z party.

,,Není mi moc dobře. To je celé," prohrábnul jsem si své červené vlasy.

Jackson

Seděl jsem tu až do začátku hodiny. Za tu dobu jsem se stihl i uklidnit. Byl jsem za to i rád. Vážně jsem nechtěl bulet před všemi. Když zazvonilo na hodinu, všichni se nahrnuli dovnitř a osadili své obvyklé místo. Během dalších pár minut přišel i učitel na biologii. Nesnášel jsem biologii. Byla tak nudná. Jediné co jsem přes celou hodinu dělal bylo kreslení si do sešitu a modlení, aby škola skončila co nejrychleji.

Mark

Pro mé štěstí mi škola utekla rychle. Hned jak zazvonilo vypálil jsem ze třídy a upaloval ke skříňkám. Jako obvykle - vzal jsem si bundu a obul si boty. Přezuvky jsem pak zandal dovnitř. Zamknul jsem skříňku a vyrazil domů.

- - -

,,Marku? Si doma? Výborně! Prosím tě, čekáme návštěvu. Nezašel by jsi do té nové cukrárny pro pár zákusků?"