Cakes

#003

Jackson

Se zamrkáním jsem na svého kamaráda vzhlédl.

,,A-Ahoj JaeBume," s jemným úsměvem jsem jej pozdravil. Ovšem on jakoby mě neslyšel. Začal křičet.

,,Kolikrát ti mám ještě říkat, že ho máš nechat bejt, Tuan?! Jestli tě u něho ještě jednou uvidim, rozbiju ti hubu!" Máchal kolem sebe rukami. Já se postavil. Stoupl jsem si před něho a něžně ho pohladil po tváři. Jeho rozzuřený pohled se zabodl do mě.

,,To je v pořádku JaeBume. Neubližuje mi. Je na mě hodný,"

Mark

,,I tak! Pojď od něj raději dál!" zasyčel na mě, jako bych byl nějaká havěť. Následně Jacksona odtáhnul pryč k pultu, kde s ním začal o něčem horlivě diskutovat. Povzdechl jsem si, načež jsem vstal. Tady už jsem zjevně nepotřebný.

,,Tak ahoj ve škole, Jacksone. Přežij víkend," bez toho, abych se ohlédl jsem mu zamával. Došel jsem si pro svou Coco, kterou jsem přivázal v jednom rohu (spinkala tam) a poté bez dalších zbytečných slov odešel.

Jackson

,,Nechci aby si se s ním vídal Jacksonnie. Nechci aby ti někdo ubližoval," s jemným úsměvem mě pohladil po vlasech.

,,Ale on mi neubližuje. Je milý a hodný! Kolikrát ti to mám ještě říkat?!" rozčiloval jsem se.

,,Ty ho ale neznáš! Jen se přetvařuje. Až to budeš nejméně čekat, tak ti vrazí kudlu do zad!"

,,To není pravda! On by to neudělal Hyung," bouchl jsem ho do hrudi. Tak moc mě naštval. Tohle by mi Mark neudělal. Neudělal!

,,Vůbec ho neznáš Jacksone,"

,,Stejně jako ty!" Prskl jsem na něho, načež se otočil a odešel pryč.

Mark

Nebyl jsem ani v půlce cesty domů, když jsem uslyšel ten známý hlas. Nadával. Otočil jsem se. Kousek ode mě se procházel naštvaný Jackson.

,,Jacksone? Nevěděl jsem, že i ty umíš nadávat. Co se stalo?" Spěšně jsem k němu došel. Tak brzké shledání mě překvapilo.

Jackson

Naštvaně jsem kopl do kamínků. Ten blbeček mě tak naštval. Štvalo mě jak o Markovi hnusně mluví. A přitom ho ani nezná. Co mě ale ovšem překvapilo byl Mark, kterého jsem po pár minutách potkal.

,,Ten blbec JaeBum mě naštval. Chová se jako bychom spolu chodili! Zakazuje mi se s tebou vídat! Nemá na to sebemenší právu, kretén. A ještě k tomu o tobě mluví hnusně! Ani tě nezná ,kurva!"

Mark

Překvapeně jsem zamrkal, načež se začal smát. Zatahal jsem Jacksona za tvářičku.

,,Ty si vážně něco, Jacksone. S tvou plachou povahou by mě nenapadlo, že dokážeš nadávat," ušklíbnul jsem se. Pustil jsem jeho tvářičky. Vtáhnul jsem si ho do náruče.

,,Děkuju ti," svou hlavu jsem zabořil do jeho ramene.

Jackson

Tak tohle jsem vážně nečekal. Vážně ne. O-On mě objal. Sám od sebe. A tak krásně voní. Po melounech.S uculením jsem své ruce omotal kolem jeho pasu. Líbilo se mi to.

,,Za co děkuješ?" optal jsem se zvědavě.

,,Za to, že si mě bránil. Bylo to milý,"

Mark