Cakes

#004

Mark

S vypísknutím Jacksonova jména jsem vlítnul do cukrárny. Doslova jsem přeskočil pult, který mi bránil vidět moje štístko a vrhnul se na něj. Chytnul jsem ho za paže a přitáhnul jsem si ho k sobě blíž. Věnoval jsem mu nevinnou dětskou pusinku na jeho rozkošné rtíky, načež ho pořádně obejmul.

,,Dokázal jsem to Jacksonnie! Postavil jsem se mu! Postavil jsem se SungJuovi!"

Jackson

,,No vidíš,'' se smíchem jsem mu objetí opětoval. Sakra, to jsem si toho nevšiml dříve? Tak moc krásně voní.

Po chvilce jsem se od něho ale odtáhl. Svým pohledem jsem začal skenovat jeho překrásnou tvář. Chtěl jsem se ujistit, že mu nic neudělal. Že je v pořádku.

,,A ani to nebolelo, viď Markie?'' něžně jsem jej pohladil po tváři. Mé oči se v tu samou chvilku zastavili na jeho rtech. Na dvou růžovoučkých polštářcích, které mě před malou chvilinkou políbili.

Mark

Zaraženě jsem se koukal do jeho očí. Byl to jen okamžik, opravdu. Jen malý okamžik. Hned poté jsem se zase zaměřil na jeho rty. Ty jemňounké navlhlé polštářky, kterých jsem se před malou chvilkou dotkl. Polknul jsem. Zatoužil jsem je ochutnat znovu. A to se také stalo.

,,Jacksone..." s výdechem jeho jména jsem se k němu opět sklonil. Naše rty se opět spojili.

Jackson

Nestačil jsem se ani nadát a Markovi jemné rty byli přitisknuté na ty mé. S jemným uculením jsem své ruce obmotal kolem jeho krku, načež se postavil na špičky. Přitáhl jsem si ho k sobě. Co nejvíce to šlo. Pomalu jsem se proti jeho rtům pohnul. Pomaličku. Jak nejněžněji jsem mohl. Mark můj pohyb napodobil. Začal z mých rtů pomalu uždibovat.

Mark

Nemohl jsem za to. Byl to prostě... instinkt? Vlastně si za to může i sám! Nemá být tak neodolatelný. Po odtáhnutí jsem mu dolní ret zkousnul a následně olíznul jeho vnější strukturu. Bylo to jasný. Tenhle kluk mě nějakým záhadným způsobem přitahuje. Znovu jsem ho obejmul. Nahnul jsem se k jeho oušku.

,,Nemůžu si pomoci, ale ty mě prostě strašně moc přitahuješ, Jacksone," zašeptal jsem.

Jackson

S vypísknutím jsem svůj rudý obličej zabořil do jeho trička. Tohle mi vážně nesmí říkat. Své ruce, které jej ještě před chvíli objímali kolem krku jsem přesunul na jeho pas. Obmotal jsem je kolem něho.

,,Taky mě přitahuješ, Marku,'' zašeptal jsem. Ještě malou chvíli jsem se tu k sobě takhle tiskli. Do doby, než jsem si uvědomil, že se jeden z dortíku stále váli na zemi.

,,Musím to tu uklidit,'' zamumlal jsem.

Mark

,,Dobře," zasmál jsem se, načež ho pustil, aby se mohl pustit do své práce.

,,Já si zatím sednu támhle," poukázal jsem na jeden z volných stolů.

,,Dobře. A budeš něco chtít?" Zeptal se mě okamžitě Jackson. S úsměvem na tváři jsem kývnul. Poukázal jsem na jeden z dortíků.

,,Ten žlutý!"

Jackson

,,Dobře,'' usmál jsem se, načež se přesunul k vitríně. Z malého tácku jsem sundal Markův vybraný dortík, který byl následně položen na menší čistě bílý talířek.