Cakes

#005

Mark

Když jsem zaregistroval, jak se ke mně začíná přibližovat, otevřel jsem i to druhé oko. Zatajil se mi dech. Byl tak blízko. Cítil jsem, jak rudnu v obličeji.

,,Jacksone," vážně... v tuto chvíli jsem musel vypadat jako rajče. Vůbec jsem nevěděl, jak zareagovat, ale když se jeho rty dotkly těch mých, nemyslel jsem už vůbec na nic.

Jackson

Něžně jsem tohohle chcípáčka pohladil po tváři, načež se svými rty začal pohybovat proti těm jeho. Jemně jsem z nich uždiboval. Poznával jsem je. A řádně si to užíval. Měl dokonalé rty. Jemné, tak vláčné. Prostě dokonalé. Mohl bych je líbat pořád a pořád do kola. Ve dne v noci. Bez přerušení našeho polibku jsem se vyhoupl nad něho.

Mark

,,Umm," tohle jsem od Jacksona opravdu nečekal. Na tak divoké věci jsem od něj nebyl zvyklý.

,,Ty asi nebudeš takový zlatíčko, za jaký se děláš, co?" Zasmál jsem se. Své prsty jsem mezitím propletl s jeho vlásky na zátylku. Začal jsem si s nimi hrát.

Jackson

Zahihňal jsem se. Nemohl jsem za to. Jemu a jeho rtům se prostě nedá odolat. Jsou tak krásné, stejně jako jejich majitel.

,,Jsem zlatíčko,'' se zazubením jsem se svým čelem o to jeho. Lípl jsem mu dětskou pusinku na jeho lehce nateklé rtíky.

,,Jen ti prostě nemůžu odolat, Pooh,'' zavrněl jsem.

Mark

Překvapením jsem zamrkal. ,,Ty si mi dneska nějaký přímý, Jacksone," zasmál jsem se, načež ho párkrát poplácal na rameni.

,,Jsem zlatíčko," zopakoval opět předešlou větu. Zasmál jsem se.

,,Když to řeknu, budeš spokojenější?" Zazubil jsem se na něj. Potom jsem ale zvážněl.

,,Jacksone... jak to mezi námi vlastně je?"

Jackson 

,,Uhm,'' s podrbáním na zátylku jsem se posadil. vážně jsem nevěděl co mu mám říct.

,,Já....,'' zhluboka jsem se nadechl.

,,Mám tě opravdu moc rád Marku,'' chytl jsem jeho ruku do té své. Palcem jsem přejel přes jeho hřbet.

,,Ale, nemám moc dobré zážitky co se týče vztahů. Takže si myslím, že jsem kamarádi a tak,'' pohledem jsem skenoval naše ruce.

Mark

,,Umm, s tím souhlasím," usmál jsem se na něj, načež si ho přitáhnul do objetí.

,,Ale tyhle výhody nám zůstat můžou, ne?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Těm se nelze bránit. Je to intuitivní," zasmál se Jackson.

- - -

,,Markie?"

,,Ano?" pípnul jsem. Celou dobu jsme s Jacksonem proleželi v posteli a tulili se.

,,Za chvilku budu muset jít. Musím pomáhat rodičům v cukrárně," pohladil mě po vláskách.

,,A-Ale já nechci! Půjdu s tebou!" zatvářil jsem se dohodlaně a chystal se vstát. Jackson mě ale okamžitě zarazil.

,,Neblázni! Potřebuješ odpočívat. Bolí tě bříško!" oponoval mi.

  Jackson   

,,Ale já chci jít s tebou,'' našpulil na mě pusinku. Bože, dělá mi to ještě těžší.