Cakes

#006

Jackson

Překvapeně jsem zamrkal. Překvapilo mě to, opravdu moc. A-A potěšilo. Cítil jsem se teď opravdu šťastně. Vážně nevím co bych dělal, kdyby mi řekl, že se chce.... třeba obarvit. Vážně. Asi bych umřel.

S úsměvem jsem své ruce, které do teď Mark držel, přiložil na jeho tváře. Palci jsem jej začal hladit.

,,Pooh,'' zašeptal jsem. Hned poté jsem si jej přitáhl do krátkého polibku.

Mark

,,Wang-Puppy," polknul ještě předtím, než se naše rty dotkly a spojili se. Konečně! Po tak dlouhé době.

,,Taaak~ zlatíčka a teď se mi usmějte do fotoaparátu!" Vypísknul nadšený hlas Jacksonovi maminky. S vypísknutím jsem se od Jacksona odtáhnul a pohlédl na jeho mamku.

Jackson

,,Ty si umíš vybrat chvilku,'' se smíchem jsem se na svou drahou maminku podíval.

,,Ale já chtěla tu fotku,'' naštvaně si založila ruce na prsou.

,,Dobře,'' s těmito slovy jsem vyskočil na nohy, načež se posadil Markovi na klín. Objal jsem jej kolem krku.

,,Usměj se, Hyung,'' pomocí prstů jsem jeho koutky povytáhl nahoru. Hned poté jsem jej políbil na tvářičku. Mamka nás takto vyfotila.

Mark

Do foťáku jsem se zakřenil. Nemám rád, když mě někdo tahá za tvářičku.

,,Jste se na mě normálně domluvili, co?" Oba dva jsem probodl pohledem. Tohle se nedělá.

,,Možná," zakřenil se Jacksonnie.

,,Každopádně, zlatíčka, dřív než na to zapomenu. Dneska večer jdeme s tatínkem pryč. Marku? Nechceš tu přespat? Pohlídali byste cukrárnu a tak," nadhodila paní Wang jiné téma.

Jackson

,,A co za to dostanu? Hm?'' s nakrčeným obočím jsem si založil ruce na prsou.

,,Dobrý pocit z toho, že nám pomůžeš,'' vyplázla na mě jazyk.

,,A jak už jsem říkala, Mark tu bude moct přespat,'' S jiskřičkami v očích jsem se otočil na Marka, kterého jsem následně i objal kolem krku.

,,Přespíš u mě? Prosím, Oppa. Prosím,''

Mark

,,O-Oppa?" Nad tím oslovením jsem se pozastavil. Znělo to tak rozkošně a zvláštně zároveň. Z jeho úst to bylo ale vážně sladké.

,,Um! Moc rád," pousmál jsem se na něj, načež si položil hlavu na jeho rameno. Pořádně jsem nasál jeho kolínskou.

,,Takže dohodnuto! Marku? Dám vědět tvým rodičům, ano?" Usmála se na mě Jacksonova maminka. Němě jsem přikývnul.

Jackson

,,Papa! Hezkou cestu,'' mával jsem na mé rodiče z hlavních dveří naší cukrárny. No co? Chci se vážně přesvědčit, že odjedou. Byli by schopný se sem ještě několikrát vrátit s tím, že něco zapomněli. Jakmile se rozjeli a následně zmizeli za rohem jsem se s úsměvem rozeběhl k Markovi, který stál za pultem a dělal něco na mobilu. S úsměvem jsem jej objal kolem pasu a hlavu si položil na jeho rameno.

,,Co budeme dělat, Oppa?''

Mark

,,Aish! Jsem se lekl!" Plesknul jsem Jacksona do ramene. Tohle se nedělá.