¥My life limits

...

Na své tváři jsem ucítila Markův chladný dech. Oba jsme se praskotu lekli a tak jsme si stoupli a šli k sobě. Chytl mě za ruku a já sebou trhla a ruku vysmekla.
,,Ale notak Anie..ať vidí že jsme na ně dva" s úsměvem se na mě podíval, zvedla jsem obočí ale jeho záměr jsem rychle pochopila. Dveře se otevřeli.. Vstoupila postava. Podle siluety dlouhých šatů jsem usoudila, že je to žena a Mark si toho všiml určitě také. Chvíli stála mezi dveřmi a pak zvedla ruku. Chvíli jsem nechápala z jakého důvodu, ale vysvětlení se mi dostalo za nedlouho.Najednou se totiž v místnosti objevilo nad našimi hlavami malé jiskřící světélko. Jak jsem zjistila po zdvižení hlavy, vycházelo z malé "lampičky" na stropě. Předtím jsem si ji ani nevšimla. Žena se k nám začala přibližovat a jak jsem pochopila,chtěla mluvit se mnou..jen se mnou. Dala Markovi signál a ten bez náznaku protestu odešel na chodbu. Když odcházel začala jsem se klepat. Všechen nashromážděný strach se ze mě vyhrnul ven.