Viktor Frankenstein a jak to bylo dál?

Kapitola 1

Zdravím.Jmenuji se Viktor, Viktor Frankenstein a pocházím z rakouského města jménem Vídeň. Již od útlého věku byl ze mne sirotek.Rodinu jsem nikdy nepoznal - matka zemřela na tuberkulózu a otec..ten se upil k smrti. Alespoň tak mi tohle všechno kdysi řekli měšťané ale znáte to, každý má svou vlastní verzi a úhel pohledu na svět. Žádné příbuzné nemám a ani sourozence(alespoň o nich nevím). Bydlím jak jsem již zmínil ve Vídni,poblíž místního Hammerstönského hřbitova s kostelem - věřte, není to moc příjmné, jelikož jsem velmi pověrčivý a ohlášení půlnoci je velmi ohlušující,ovšem na druhou stranu hřbitov potřebuji pro své speciální účely (o tom se dozvíte později). Vystudoval jsem střední vědecko-technickou školu v Salzburku a poté i vysokou školu specializovanou přímo jen na vědecké obory: matematika, fyzika a její zákony, chemie hlavně ovšem biologie specializovaná na lidské tělo - jeho funkce, zvláštnosti, jak koluje krev v žilách, kolik žil existuje, různé orgány apod. Jako mladší jsem měl sen no on to nebyl až tak sen jako plán nebo cíl, který jsem chtěl stůj co stůj uskutečnit (později jsem toho litoval).Chtěl jsem dokázat, že Bůh není jediný kdo dává život ale,že život může dát každý, kdo zná tajemství života. Možná proto si mne pak do svých služeb najal jistý rumunský šlechtic(i tohohle jsem později litoval). Plat byl a je mizerný..bohužel ale peníze potřebuji. Všichni mi vždy tvrdili, že jsem šílenec.Mýlili se..šeredně se mýlili. Ve svém skromném obydlí zřídil jsem laboratoř - všechno vybavení jsem si vypůjčil od jiných,významných vědců (no dobře..když nebyli doma tak jsem se k nim vkradl a ukradl vybavení, spokojeni?!). Můj plán jsem již jednou ověřil na mrtvé kryse, kterou jsem ke svému překvapení jednoho dne našel u své postele. V rukavicích jsem jí zvedl a odnesl do své laboratoře. Byla v křeči takže abych s ní mohl pracovat,vpíchl jsem do ní uvolňovač svalů a pak to začalo. V mé laboratoři jsem měl krom různých zakázaných látek a jiných chemikálii i 3 obří generátory na elektřinu. A v tom všem to spočívalo. Byl jsem si jist, že pokud využiji určité množství energie a v pustím ji do již nehybného těla, přivedu tělesné funkce zpět k životu. Ovšem tuto teorii jsem neměl nikdy vyzkoušenou až do teď. Víte odkud sehnat nejvíce energie?..z blesku..z bouřky. Ten den jsem měl štěstí - pršelo celý den,co chvíli se objevil blesk a ozval mohutný hrom při, kterém jsem měl strach, že příjdu o svá již tak poškozená okna.Generátory byly napojené na hromosvod, který byl připevněn k mé střeše. Jakmile uhodil blesk, zapnul jsem generátor a čekal, co se bude dít. Generátor se nabil ohromnou energii. Upřímně bál jsem se o svůj život, jelikož šílenci většinou dopadají špatně. Použil jsem menší páku pro zastavení přívodu energie od hromosvodu. Ze svého stolu, který se pomale rozkládal již při pohledu, jsem vytáhl dva dráty zakončené kovovým jakoby kolíkem a připnul jeden k ocásku a druhý k uchu krysy.Uvolnil jsem páku. Energie začala proudit do těla mrtvé krysy.Generátor se začínal přehřívat a pomale škvařit. Musel jsem zakročit, generátor vypojil. Mezi dráty to jiskřilo a blýskalo.Snažil jsem se opatrně dráty odendat...dostal jsem velkou ránu,která mne odhodila přímo do zdi, až kus omítky ze stěny spadl..samozřejmě, že přímo na mou hlavu. Po chvilkovém bezvědomí jsem se probudil ve své posteli a měl jen dvě otázky:Jak jsem se z laboratoře dostal do svého pokoje a jestli se mi můj experiment nezdál, i když přišlo mi to jako absurdní. Venku pořád zuřila bouře. Chtěl jsem se zvednout z postele, udělalo se mi nevolno a spadl zpět na postel. Po delším uvážení jsem rozhodl si odpočinout a do laboratoře se podívat následující ráno.