VLČÍ KREV [Dokončeno]

slepost v srdci

Ublížila jsem všem. Lili, Jacobovi, mamce Dagovi a Kiaře. Všem koho jsem milovala. Nevím,c oto se mnou je, jako bych pomalu ztrácela duši. Která se pomalu vypařuje, jako prach, který odfoukává vítr. Život je těžký, když něco uděláme špatně po nějaký době se to vrátí zpátky. Potřebovala jsem vědět odpovědi na mé otázky. Proč jsem takhle nepříjemná na všechny. A proč slyším hlasy vlků, které nikdo jiný neslyší. A proč mi všichni lžou?! 

Probudila jsem se na skále, kde se sluneční paprsky dotýkaly mé tváře.... ,,Carol, Carol?!"Slyšela jsem hlasy v mé hlavě. Nemohla jsem je odehnat z hlavy.
C: Jdi pryč, jdi pryč z mé hlavy!!
Hlas: Carol, Carol?!Kouknii se nahoru, koukni se nahoru!
Koukla jsem se na nebe, a to by člověk nevěřil, co tam uvidí. Tvář člověka. Muže nebo ženy. Ale určitě to byla tvář. Z bílých obláčků.

Hlas: Carol, nikdy nezapomeň, kdo jsi a jaký máš původ.
C: Ale já nevím, jaký mám původ. A proč jsem na světě.
H: Tvůj otec je alfou smečky vlkodlaků, ve kterém je Kiara. A ty tam máš také místo, Carol. Ale mamka tě od otce odebrala, protože se bála, že ti otec ublíží. A tak s tebou mamka utekla do jiné vesnice a otcovi nic neřekla.  
C: Takže matka mě bránila před proměnou na vlkodlka?!
H: Ano, ty jsi už od narození vlkodlak Carol. Ale matka ti to neřekla, protože se bála, že zůstane sama. Otec už ji nehledá, ale tebe potřebuje Carol, tebe potřebuje!!!...... 
A zmizela. Ta tvář zmizela, místo ní jsou tam už jenom mraky. Tak to bylo divé. A hned mám další důvod se nevracet....

 Budu ráda za like a koment;-):-)