Seděl jsem u okna svého pokoje a čuměl ven. Venku zrovna pršelo. Zasranej déšť, pomyslel jsem. Najednou jsem slyšel ťukání na dveře "no kdo tam?" zařval jsem. Do pokoje vešla moje matka. "Nesu ti oběd Johne." Přišla ke stolu a položila na něj talíř s nějakým blivajzem. Nic jsem neřekl seděl jsem nehnutě a čuměl dál ven z okna. Matka hned odešla. Vzal jsem si papír a černou tužku a začal jsem kreslit. Moje malby nebyly nic uměleckého a ani veselého. Často jsem maloval obrázky, které měly představovat beznaděj a samotu. Nikdy jsem nenakreslil nic pozitivního. Možná se to odvíjelo od toho že nemám fotra. Jo to byl nejspíš ten hlavni důvod. Můj fotr dřív pracoval ve špičkové firmě jeho plat byl 200 000 byli jsme zazobaný. Fotr nebyl často doma. Jednou se neobjevil asi tejden mně to bylo celkem volný. Jednoho večera u nás zazvonil strážník s tím, že našli tělo oběšeného fotra. Nikdo nevěděl proč to udělal. Od toho okamžiku od toho debilního dne už to není nic hezkýho. Matka chodí k psychiatrovi, protože má velký depky. Moje sestra je ještě malá a noc tomu nerozumí. Ona je jediný člen rodiny, na kterým mi záleží a ještě vlastně náš rotvajler Jack. Jediný, pro který má cenu ještě být na tomhle hnusnym světě.
Takže ahojky lidi omlouvám se, že jsem tu hrozně dlouho nebyla. Rozhodla jsem se začít psát nový příběh, snad se bude líbit zatím Anet.☺