Pět dní v Římě

15.6.2016, středa

MUDr. Benda (85 let), Ing. Martinovský (46 let) a Mgr. Martinovská (42 let) se vydali na cestu do Říma. Pro některé z nich je to podruhé a pro některé potřetí v životě, ale to vlastně není vůbec důležité.

Ráno do kuchyně vejde MUDr. Benda. a maže si u kuchyňské linky chleba máslem.

Ing. Martinovský: „Máte zabaleno?"

MUDr. Benda: „Ne, je dost času."

Ing. Martinovský: „Já jen, aby to nebylo jak minule."

MUDr. Benda: „Ty jsi pořád nervózní."

Trojice bez problémů odjela na letiště a odbavení proběhlo v pořádku až na to, že MUDr. Benda neustále tvrdil, že jsou na letišti příliš brzy. Pak tvrdil, že letadlo neletí, protože ho nevidí na tabuli. Koukal na tabuli příletů a nikoli odletů. Ing. Martinovský mu to vysvětlil a zaměřil ho na správnou tabuli.

Apartmánový dům nedaleko náměstí Re Di Roma v ulici Via Etruria je normální činžovní dům, kde bydlí obyčejní Římané. Ing. Martinovský sehnal ubytování přes Booking.com za 376 EUR dva pokoje na čtyři noci a byl na to náležitě hrdý. Když to vysvětloval svému tchánovi, ten se ho zeptal, co je to Booking.com. Byl však spokojen s úrovní ubytování i se vzdáleností do centra a raději nerozvíjel své teorie o nebezpečnosti internetu.

Trojice se sebrala a jela omrknout Španělské schody a fontánu di Trevi. Ing. Martinovský prohlašoval, že by tam nemuselo být tolik lidí, protože už je sedm večer.

Metro bylo narvané.

Dojeli na stanici metra Spagna a s davem se vydali k východu z metra.

Španělské schody byly úplně prázdné. Probíhala na nich rekonstrukce a nikdo tam nesměl. I proto byli turisté vměstnáni okolo malé fontánky della Barcaccia a fotili se. Okolo prodejci, kteří všichni vypadali jako Pákistánci, prodávali růže, svítící vrtulky, které neustále vyhazovali do výšky a selfie tyče v mnoha barvách.

MUDr. Benda: „Co to je?"

Ing. Martinovský: „Selfie tyč."

MUDr. Benda: „Co?"

Ing. Martinovský: „Je to tyč, na kterou přiděláte mobil a můžete se sám vyfotit. To nepotřebujete."

MUDr. Benda zavrtí hlavou: „Hm, to je dobrý, nechceš to koupit?"

Ing. Martinovský: „Ani ne."

MUDr. Benda: „A co přivezeš dětem, Maruško."

Mgr. Martinovská:"Nevim, asi nějakou čokoládu."

MUDr. Benda: „A co tohle?" ukáže na letící svítící vrtuli.

Mgr. Martinovská: „To by jim vydrželo patnáct vteřin. Pepa by to hodil Aně k sousedům. Nebo by se to rozbilo. Kdepak, to nemá cenu." Otočila se a odehnala jednoho neodbytného Pákistánce s růžemi „No, thank you, I am alergic."

Trojice vyšla zadní uličkou až nad Španělské schody ke kostelu sv. Trojice na vršku. Průvodce sliboval úchvatný výhled na Řím. V zapadajícím slunci MUDr. Benda prohlásil, že nic moc. Výhled, že prý je sice hezký, ale nikoli úchvatný a že průvodce vždy přehání.

Ing. Martinovský vyfotil svoji milou M. v měkkém světle zapadajícího slunce a všichni se vydali k fontáně di Trevi míjejíc turisty přeplněné restaurace a odpadky přeplněné koše.

U fontány di Trevi to vypadalo jako na stadionu. Hučící dav, Pákistánci s vrtulemi, selfies tyčemi a růžemi. K fontáně se téměř nedalo projít a vyfotit ji bez toho, aby na vaší fotce nebyl někdo jiný kromě vás, bylo nemožné. Ing. Martinovský hodil do fontány cent, aby se někdy vrátil, donutil k tomu i manželku a všichni vypadli pryč.

Cestou metrem se Mgr. Martinovská a MUDr. Benda posmívali Ing. Martinovskému, že prý tam takhle večer bylo méně lidí.