Mia

1.

Ahoj,

jmenuji se Mia a je mi 16 let a do dnešního dne, jsem bydlela se svoji rodinou v Tokiu.

Jsem veselá, mám ráda sporty, ale nejradši mám aikido, fotbal a běh. Ráda poslouchám hudbu a před spaním si čtu své oblíbené fantasy.

Do teď, jsem chodila na soukromou dívčí školu, ale to se brzy změní.

Tátu v práci povýšili a tak se musíme přestěhovat. Stal se pravou rukou, majitele velké firmy, která se zabývá vývojem programů a softwaru.

Mám dva sourozence Keiko a Ryua, jsou to šestiletá dvojčata, která jsou jako kupa blech, umíte si to jistě představit. Mamka se jmenuje Sakura a je učitelka. Za dva dny, budeme obě chodit do školy v Nesseki. Nejhorší na tom je, že je to smíšená škola. Do teď jsem byla jen s dívkami a kluky potkával na ulici. Nemám je ráda, jsou hrubý, agresivní, arogantní a nevychovaní. Vetšina z nich si myslí, že by je dívky měli obskakovat a starat se o jejich blaho a to mě vytáčí! A proto mám v plánu se jim vyhýbat a dělat že neexistujou.

No uvidím, jaký bude můj nový život. :o)

„Tak jsme tu."řekl s radostí táta, když zaparkoval před naším novým domovem. Otevřel dveře a vystoupil, aby si protáhl nohy. Po šesti hodinách jízdy v autě není divu, že ho vše bolí. „Děti, v klidu vystupte a pořádně se oblečte." řekla mamka, která už stála vedle auta a oblékala si kabát, protože tu byla větší zima než u nás v Tokiu. Vyndala jsem si sluchátka z uší a vystoupila. „Brrr" opravdu tu je větší zima. „To jsou hory, Mio" řekl taťka a poplácal mě po zádech, celý nadšený z nové práce a domova. Zhluboka se nadechl a po pár vteřinách vydechl. „ To je krásně čistý vzduch." povzdechl si. „Jste připraveni na prohlídku?" řekl radostně a vyrazil k vchodovým dveřím. „Já ano, já taky" křičeli mí mladší sourozenci, jeden přes druhého.

Dům byl nádherný a prostorný, navíc dokonale splýval se zdejší krajinou. „ Konečně budeš mít svůj pokoj." řekla mamka a usmála se na mě. „Děkuju" řekla jsem a pohlédla na oba rodiče, protože na rozdíl od mích malých sourozenců, jsem věděla, kolik úsilí musel taťka vynaložit, abychom zde mohli bydlet.

Dům měl dvě patra, garáž, prosklenou vyhřívanou zimní zahradu a nechyběl ani bazén, sauna a každý z šesti pokojů měl svoji koupelnu. Mamka byla nadšená z prostorné kuchyně a Ryuu a Keiko z té největší televize, co jsem kdy viděla.

„Super" zakřičel Ryuu a skočil na pohovku, před televizí a už ji zapínal.

„Půjdu připravit večeři" řekla mamka a zamířila do kuchyně. „Mami, mohla bych se jít projít?"

„Dobře, ale vezmi si telefon a na večeři, ať jsi doma!"řekla mamka přísně. „ Jasně." vyšla jsem ven a zamířila k autu, kde jsem měla šálu, telefon, rukavice a MP3ku. „Mio, kam jdeš? Zeptal se táta. „Půjdu se projít, mamka o tom ví." „ Buď opatrná, jsi v horách a jsou tu divoká zvířata" zavolal na mě táta z dálky, protože jsem už byla na cestě.

„Divoká zvířata? Řekla bych, že v Tokiu to bylo mnohem nebezpečnější než tady."

Došla jsem na konec příjezdové cesty, která se napojovala na místní komunikaci. Necelých 200m od naší příjezdové cesty, byla malá pěšinka, která mě zaujala, už když jsme přijížděli. Klikatila se mezi stromy a jako by mě volala. Nasadila jsem si sluchátka, a pustila si svoji oblíbenou skladbu. V tu chvíli, se v mích uších rozezněly housle, které postupně začal doprovázet zbytek orchestru, a mě přišlo, jako by začal zpívat celý les. „ To je, jako z nějakého fantasy" pomyslela jsem si, a přeběhl mi mráz po zádech. Zhluboka jsem se nadechla, a vstoupila na pěšinu. Byla celá posetá malými rezatými jehličkami ze stromů, které se nad ní pyšně tyčily do výšky. Sem tam, ten krásný rezavý koberec narušil, kořen stromu nebo malá šiška.