Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

23.

Omlouvám se že kapitola vychází až dneska, ale ta WiFi tam byla tak hrozná, že bylo lepší být běžní, než s ní. Teď už jsem naštěstí zpátky doma a kapitola je připravena jen pro vás.

Zároveň vám ještě chci poděkovat za 800 přečtení. Je to skvělí a vy jste skvělí a strašně moc vám děkuji.

A teď už se na to vyhněte ;)

Dnes je vysvědčení a já vůbec netuším co mi vychází. Vím jen, že mám na sto procent dvojku z angličtiny a asi z čtyř dalších předmětů jedna až dva.

Je osm hodin ráno a celý druhý stupeň naší školy je připraven v jídelně se rozloučit s deváťáky, co příští rok odcházejí na střední školu. Hrůza je, že je mezi nimi Týna, která už uvádí na pódiu rozlučku.

Říká že teď bude menší divadlo na téma: Přehlídka krásy.

Jako první jde Jakub (nejchytřejší kluk na škole).

Má na sobě fialovou mikynu, černé legíny a hnědou paruku s dredy.

Týna se ho ptá jak přišel k těm vlasům a on odpovídá: ,,Já na to mám speciální techniku, dvacet let bez šamponu." Všichni se začali smát a mně až teď došlo, že vlastně 'paroduje' Petru. Ta se jako jediná že všech nesmála.

Potom šel na řadu Petr. Ten měl zase na sobě červené tričko, kraťasy a kravatu.

Týna se ho zeptala, jak ho napadlo se sem přihlásit. A on řekl: ,,No ono stačí chvilku stát u tyče a kroutit zadkem a to je hned nabídek, že bych se mohla přihlásit do soutěže krásy." zase se začala celá jídelna smát až na Viktorii, protože Petr dělal ji.

Pak následovalo ještě pár šílených soutěžících a rozhodnutí, kdo se stane miss naší školy. Vyhrál to Petr, ztvarnující Viktorii.

Poté následovaly fotografie doprovázející naše deváťáky po celých devět let od první až po devátou třídu. (Já vím, moc devítek :D )

Bylo až neuvěřitelné jak se z roztomilých prvňáčků mění skoro dospělé děti, právě stojící vedle promítacího plátna koukající na nás a chvilkami pokukující po plátně.

Když prezentace skončila, třídní učitelky obou tříd začaly svým třídám rozdávat upomínkové diplomy.

Nemohla jsem si pomoct a rozbrečela se. Naštěstí jsem nebyla jediná. Většina deváťáků taky brečela, protože se jim už očividně začalo stýskat. I pár dětem v hledišti začaly potichu téct slzy.

Bylo to hrozné, ale zároveň  pěkné rozloučení. Myslím, že tohle byl jediný ročník, který úplně všichni z druhého stupně znali. Obvzlášť nejchytřejšího a zároveň nejsportovnějšího kluka na naší škole Jakuba a školního komika Petra. Ty dva zná kompletně celá naše škola.

Když rozlučka už pomalu končila a Týna dostala svůj upomínkový list, přišla za námi a se slzami mě objala. Moc dobře vím, že si slíbila že nebude brečet, ale očividně to na ni taky přišlo.

Pak přišla k Janě a taky se objaly. Bylo to tak strašně dojemný, že jsem myslela, že zase začnu brečet, ale naštěstí jsem se na můj vkus dost dobře držela.

Pak jsme si daly dva sliby. Že když to půjde budeme chodit co nejčastěji spolu domů. A že příští rok až budeme já a Jana odcházet z devítky, tak se na nás přijde Týna taky podívat.

Pak už to definitivně skončilo a my se musely rozloučit. Šli jsme s naší třídou zpět do třídy a učitelka začala rozdávat vysvědčení.

Asi po třech minutách jsem šla na řadu. Předstoupila jsem před učitelku a začala mi gratulovat. ,,Markéto, jsi moc šikovná holka a to se taky dost projevilo na tvých známkách. Myslím, že máš úžasné vysvědčení, doufám že se ti stejně dobře povede i příští rok a že se na to gymnázium dostaneš. Už nevím, co bych k tomu měla říct, tak tady máš vysvědčení a hezké prázdniny." zmohla jsem se jen na jedno jediné slovo: ,,Děkuju." řekla jsem, vzala si vysvědčení a šla si sednout. Když jsem dosedla na své místo hned vedle Jany, podívala jsem se na své vysvědčení a tam byla ... JEDNA DVOJKA!

Z angličtiny, ale to je mi v podstatě úplně ukradený. Je to naprosto neuvěřitelný a vůbec nechápu jak se mi to povedlo.

Potom si šla pro vysvědčení Jana. Ta to měla o něco málo horší, ale taky vypadala spokojeně.

Potom, co skončila škola, jsme s Janou šly na předem určené místo, kde už čekala Týna a my spolu vyrazily domů. Celou cestu jsme si povídaly o vysvědčení, rozlučce, prázdninách a různých přespávačkách, co už jsme si plánovaly předtím.