Heaven

"Zavíráme!" zakřičel hlídač knihovny. Já jsem jenom nesouhlasně zabručela, protože jsem ještě nechtěla jít domu. Když jsem začala uklízet věci po stole, hlídač byl u mě. "No tak, Annabeth. Měla by ses dát pauzu." řekl a poplácal mě po rameni.

"To je v pohodě, Bobe. Víš, že mě čekají pozítří zkoušky." řekla jsem mu s unaveným úsměvem.

"Tímhle tempem se pozítří ani nedočkáš. Kdy si naposled odpočívala?" zeptal se starostlivě. 

"Nedávno." ujistila jsem ho.

"Bethy..." významně povytáhl obočí.

"Před tou nehodou..." odmlčela jsem, protože jsem o tom nechtěla mluvit. "ehm...měla bych jít. A slibují ti, že si po zkouškách dopřeju pořádnou dovolenou." mrkla jsem na něho. 

"Kdy ty se poučíš." nesouhlasně zavrtěl hlavou a šel dál. Já jsem pro sebe usmála a sebrala svoje věci. Měla jsem toho sebou hodně takže jsem si radši vzala taxíka. Bylo milý jak se o mě Bob staral. Jako by byl můj hodný strýček. Rychle jsem našla taxík. Nadiktovala jsem řidičí svoji adresu a už jsme vyrazili do večerních ulic rušného Londýna. Míjeli jsme baráky za barákem, mosty za mostem.

"Spropitné si nechte." řekla jsem řidíčí a vystoupila z taxíku. Bydlela jsem v bytě. Sama. Můj otec byl velmi bohatý muž. Zdůrazňují, že byl. Žili jsme s tátou samy odjakživa. Na mámu jsem se nikdy neptala, protože mi přišlo, že o tom táta nechce mluvit. Ale teď je pryč. Nechal mi jenom svoje tučný konto. Nic víc. Dokonce v poslední závětí nebyl ani osobní dopis pro mě. Já jsem nechtěla jeho peníze, takže většina putovala k charitě. Ale nechala jsem se jeho byt, protože jsem ještě nedokončila školu. Hned jak pozítří udělám zkoušky, půjde jeho být do dražby. Nikdy jsem po něm nechtěla žádnou laskavost. 

Konečně jsem vylovila klíče a otevřela vchodové dveře. Ocitla jsem se ve vstupní hale velký jako fotbalové hřiště. V tomhle komplexu žili jenom ty nejbohatší lidí z Londýna. Nesnáším to tu. Nesnáším ty snobské idioty, co žijí na úkor jiných lidí. Možná se tu najde někdo kdo se doopravdy až sem dopracoval sám, ale to jsou ohrožené druhy. 

Znechuceně jsem se prohlížela páru dvojic přede mnou. Šla jsem k výtahu a místo toho se mi zvedl žaludek. Bože, to jsou dneska lidí. Takhle se olizovat na veřejnosti? Hnus. Zatímco jsme čekali na výtah, prohlížela jsem si tu dvojku. Nejspíš si mě nevšimli. Odhadovala jsem to jejich první schůzku. Vždycky je to první schůzka. Znala jsem toho kluka. Měl tady asi byt. Každá noc jiná holka. Poslední dívku jsem skoro litovala, ale tahle vypadala, že se ji to líbí. 

Kdyby si mě- až ve výtahu- nevšimli, zřejmě by se to rozdali přímo ve výtahu. Nesměle jsem se na ty dva letmo podívala a hned jsem odvrátila zrak jinam. Ty dva se začali hihňat. Naštěstí bydlel ve třetím patře, takže jsem se mohla oddechnout. Debil. Proč ho musím vždycky, ale vždycky potkat? Já jsem zmáčkla na deváté patro. Vystoupila jsem z výtahu a hned jsem si sundala conversky. Kam se hrabou vysoké podpatky. Znáte takový ty domy, že je váš byt jedno celé patro? Tak takový byt jsem měla. Nesnáším tenhle byt.