His butler, lover [SebaCiel;CZ]

His butler, lover

znovu jsem otevřela starý blog, ze kterého si beru povídky, upravím je (časem) a možná všechny budou zde. tahle povídka je trochu starší, asi rok 2013, kdy jsem po hodně dlouhé pauze začala znovu psát a milovala jsem hodně sebaciel~ taky to byl takový první pokus o nějaký vyšší rating, žádný "keep it pg13" :D tak snad se bude líbit c:

p.s. postavy jsou určitě ooc O:)

~~~~~~~~

Ráno jsem se probudil docela brzo. Byl den jako každý jiný, ale přitom mi něco nehrálo. V domě bylo neobvyklé ticho. Nějak jsem netušil, o co se jedná. Oblékl jsem si věci, co mi nachystal Sebastian a sešel dolů ke snídani. Nikde nikdo nebyl, ale snídaně na stole byla. Z konvice na čaj se ještě kouřilo, ale z hrnečku už ne.

"Sebastiane!" zakřičel jsem, protože jsem mu chtěl něco říct. Sebastian se ale neozýval.

"Ale no tak, nekřič tady, spratku. Dospávám noční," ozvalo se z rohu místnosti a já jsem se otočil. Byl to Grell a ležel pod oknem.

"Já si tady budu křičet jak chci. Je to moje sídlo, moje panství. Ty tady nemáš co dělat!" obořil jsem se na něj. "Co tady vůbec děláš?" zeptal jsem se.

"Tak ty nevíš?" zahihňal se Grell. Zavrtěl jsem hlavou. "No, poslal jsi Sebbas-chana sledovat Vicomta. A já šel s ním. Přece si nenechám Sebbas-chana ujít," odpověděl mi Grell.

"Aha, fajn. Ale co děláš tady?" rozmáchl jsem rukama.

"Dospávám noční," pokrčil Grell rameny, otočil se ke zdi a za chvíli opět chrápal.

Posnídal jsem o samotě a pak se šel projít po sídle. Doufal jsem, že někoho najdu. Na zahradě ani v altáně nikdo nebyl. Bard si v kuchyni prozpěvoval a připaloval jídlo, Finny běhal s Plutem po zahradě a Meiryn ničila nádobí v knihovně. Stále jsem ale nemohl najít Sebastiana. A to jsem mu nutně potřeboval něco říct. Bylo to důležité - tedy alespoň pro mě.

***

Sebastiana jsem nakonec našel po pár hodinách vyspávat v herně. Byl tak roztomilý. Chtěl jsem ho mít hned na kulečníkovém stole, ale věděl jsem, že on by se nenechal. Ani jsem ho nechtěl budit a tak jsem si sedl do křesla a potichu ho sledoval. Když se Sebastian vzbudil, usmál jsem se na něj a čekal na jeho vysvětlení.

"Ehm, omlouvám se, mladý pane. Já jenom... věděl jste, že Grell je ve skutečnosti kluk?" snažil se nějak ulehčit situaci.

"Věděl, Sebby, věděl. Ale neboj, já se na tebe nezlobím. To já jsem tě poslal v noci pryč, takže vím, že musíš být unavený. Nechám tě spát, pokud mi slíbíš, že za mnou večer přijdeš do mých komnat," odpověděl jsem mu a mrkl na něj.

"Ano, mladý pane," odpověděl Sebastian a prohrábl si rukou vlasy černé jako uhel.

***

Odpoledne - jen tak zničehonic - dojela Elisabeth, což znamenalo, že jsem se jí musel věnovat sám. A jelikož Sebastiana jsem nechal spát, musel jsem najít náhradu za něj. A tím pádem jsem zapřáhl do chodu Grella.

"Grelle?!" zavolal jsem na něj, když jsme seděli s Lizzy v altánku na zahradě.

"Ano, mladý pane?" přišel Grell v obleku od Sebastiana a s vlasy svázanýma do ohonu, který se mu při chůzi pohupoval. Lizzy na něm mohla oči nechat.

"Dones nám čaj a moučník - pokud ho Bard nespálil. A taky dones slunečník slečny Lizzy. Po svačině se půjdeme projít po zahradě," přikázal jsem mu a mávnutím ruky ho propustil.