Summer Love (N. H. - Cz)

12. kapitola

Pohled Lily

„Chtěla bych nějak zaheslovat telefon a notebook. Je to můj první telefon a notebook, takže si s tím nevím rady, a ty bys mi s tím mohl pomoct. Umíš to?" dívala jsem se na něj s nadějí v očích. Nechci, aby mi do mého telefonu či notebooku lezli Andrew a Alex. Věřím tomu, že to bude první věc, kterou budou dělat jen, co zjistí, že je mám.

„Jasně, to je samozřejmost," usmál se na mě. Posadili jsme se na mou postel a já mu podala notebook. Zapnul ho a ukazoval mi, co s tím mám dělat. Byla jsem mu vděčná, že si ze mě nedělá srandu a pomáhá mi. Učil mě s tím a se vším mi radil.

„Na přihlašování do notebooku budeš mít normálně své jméno Lily Hunter a jaké chceš dát heslo?" podíval se na mě a čekal na odpověď.

„Já nevím, nic mě nenapadá," odpověděla jsem potichu. Přemýšlela jsem, ale nic mě nenapadlo. Potřebovala jsem něco, na co moji sourozenci nepřijdou.

„Co třeba tam napsat ILoveNandos?" navrhnul a napsal mi to na papírek, abych to viděla.

„Co to je Nando's?" zeptala jsem se zmateně. Vůbec jsem to neznala.

„To je moje oblíbená restaurace. Jednou, až nás budou moct na veřejnosti vidět, tak tě do ní vezmu na jídlo, slibuju," usmál se na mě a já mu úsměv okamžitě oplatila. „Jinak si myslím, že to je perfektní heslo. Když Nando's neznáš, tak tvoji sourozenci nebudou mít ani tucha, že bys to mohla mít jako heslo, co si o tom myslíš?" podíval se na mě a pořád se usmíval.

„Dobře, tak ho tam dej, když si ho nebudu pamatovat, tak ti napíšu a ty mi ho řekneš, takže zapomeň na to, že bys ho vypustil z hlavy," smála jsem se a on se ke mně přidal.

„Jasně, neměj strach. Budu si ho pamatovat a nikdy ho nevypustím z hlavy, i kdybys mě třeba probudila v půlnoci, tak ti to heslo řeknu," díval se na mě s vážným pohledem a následně vyprsknul smíchy a já se k němu okamžitě přidala.

„Dobře, budu na to spoléhat a někdy to zkusím," pronesla jsem také vážným hlasem, jenž mi opět dlouho nevydržel, a už jsem se smála na celé kolo.

„Chceš založit i nějaké sociální sítě?" zeptal se a díval se na mě.

„Já nevím, na žádné nechodím a žádné neznám," přiznala jsem a zahanbeně sklopila oči ke svým dlaním. Jeho ruka mi zvedla hlavu opět nahoru a donutila mě se mu dívat do očí.

„Nemusíš se stydět, já to chápu. Neměla si kvůli sourozencům notebook ani mobil, takže by ti byl facebook, twitter nebo instagram úplně k ničemu. Opravdu se za to přede mnou nemusíš stydět. Já to chápu a rozumím tomu. Teď si tady u táty a on tě miluje, stejně jako Ashley a všechno bude jiný. Tvoje matka ani sourozenci ti nic neudělají a už ti nic brát nebudou, rozumíš?" nutil mě se mu dívat do očí. Viděla jsem v nich odhodlání. Byl odhodlaný mi dokázat pravdu, ale já i tak měla pochybnosti.

„Nikdo neví, jak to nakonec bude. Soud je v září a tam se rozhodne, ke komu do péče padnu. Do té doby nikdo nemůže říct, že zůstanu u táty. V mých deseti letech jsem taky měla zůstat u táty, už se o tom rozhodlo, ale máma udělala scénu, jen jak zaznělo, že bych měla bejt u něj, a soud jí na to skočil. Nialle, ona je schopná mě zničit. Pochop to, ona udělá cokoliv pro to, abych zůstala u ní. Přišla by o služku a nikdo by za mé sourozence nedělal úkoly a za mou sestru nepsal při hodině testy. Neudělala by ročník, nikdo by za ní nepsal úkoly a seminárky, stejně tak u bráchy. Kdo by u nich žehlil, pral, uklízel a vařil? Nikdo z nich to tam neumí, takže by jim to neměl kdo dělat. Z peněz, které jim posílal táta, si platila na začátku uklízečky a pomocnice, které mě to učily a následně jsem to dělala sama a ona si za ty peníze žila na volné noze. Kupovala si věci, na které normální člověk neměl a věci, které stáli víc než můj šatník," odfrkla jsem si. „Pojď, něco ti ukážu," vzala jsem ho za ruku a vedla ho do šatny.

„Wow! Máš to tu už urovnaný," zhodnotil, když viděl, jak jsem si to tam předělala.

„Jo, udělal si mi v tom pěknej bordel. Kraťasy na spaní jsem hledala asi půl hodiny," zasmála jsem se nad tím, jak se začervenal a začal se omlouvat. „To je dobrý," chlácholila jsem ho. „Nevzala jsem tě sem, abych ti ukázala uklizenou šatnu, ale chci ti něco ukázat," odvedla jsem ho hlouběji do šatny a ukázal na dva menší komínky, na kterém byly věci, které nebyly tak hezké jako ostatní.

„Když jsem to uklízel, všimnul jsem si toho. Při pohledu na ostatní věci, jsem si myslel, že se ti to sem dostalo omylem," přiznal při pohledu na ty věci.

„To jsou věci, které mi kupovala má matka, to jsou jedny z těch lepších. Můj taťka, když jsem ležela v nemocnici, mi šel sbalit věci, a když je viděl, tak se prý zděsil. Vzal jenom nějaké věci, které se mu zdály jako slušnější a to je tohle. Zbytek, který tu vidíš, mi šel koupit před tím, než jsme šli do letadla a něco mi koupil i tady. Když se podívám na tuto hromádku, opravdu můžu říct, že jsou to ty lepší věci, protože to, co jsem nosila, byl opravdu děs. Lidé si mě občas spletli s dítětem z ulice a dávali mi peníze," opět jsem zahanbeně sklopila hlavu. Chtěla jsem se mu s tím svěřit, tohle nikdo neví, ani táta, Louis nebo máma se sourozenci. Kdyby to Andrew, Alex nebo máma věděli, tak by si ze mě akorát dělali srandu, že vypadám jako bezdomovec, což si občas dělali, ale teď by mi tvrdili, že už to říkají i lidé. „Vždycky jsem si představovala, že až mi bude dvacet jedna, odstěhuji se za taťkou a všechny ty věci spálím, abych je už nikdy nemusela vidět. Nenáviděla jsem ty věci a vždycky jsem v noci kvůli tomu brečela. Pořád jsem měla před obličejem svou matku a sourozence, jak mi říkají, že vypadám jako bezdomovec, ale nic jsem si z toho nedělala, protože jsem si myslela, že mi chtějí jenom ublížit, ale když to začali říkat i lidi, tak jsem věděla, že je to pravda a opravdu jsem z toho byla nešťastná," při těchto vzpomínkách mi do očí šly opět slzy.

„Je mi to líto, k tvé matce už se nikdy nevrátíš, to ti slibuju. Pokud soud bude chtít rozhodnout, že u ní budeš, tak si klidně stoupnu před celou porotu a budu proti tomu. Nedovolím jí, aby mi tě odvedla, ne teď, když jsem tě konečně našel," díval se mi do očí a v jeho očích jsem viděla, že to myslí vážně.

„Přijedeš na soud?" zeptala jsem se ho s nadějí v hlase.

„Ano, i kdyby se mělo něco podělat, tak tam přijdu. Budu tam za každé situace a to i za předpokladu, že bys mě tam nechtěla," díval se na mě a já to nechápala.

„Nemůže se stát nic, co by mě přesvědčilo o tom, že tě tam nebudu chtít," přiznala jsem mu se stydlivým úsměvem.

„Tak to jsem rád a teď pojď, zařídíme ti ty účty na sociálních sítích. Zařídíme ti jenom facebook, twitter a instagram, pokud budeš ještě něco chtít, tak to můžeme založit později, nebo si to budeš moct založit sama, jo?" usmál se a objal mě.

„Dobře, jdeme na to," také jsem se usmála a následně jsme šli k mé posteli, kam jsme si sedli a vzali si notebook, který si Niall položil na klín. Sedla jsem si vedle něj, abych viděla, co tam dělá.

Co myslíte? Dodrží Niall ten slib, že jí vezme do jeho oblíbené restaurace nebo se něco pokazí? A je možnost, že by opravdu zůstala u matky? Jaké myslíte, že má šance? U koho byste chtěli, aby nakonec zůstala?

Jinak moc děkuji za komentáře a vote a zároveň prosím o další, děkuji, Andy 💕