Pondělí
A je to tady! Den, na který se připravuji už od svých 15. ti let. Jen abych to trošičku upřesnila, jedná se o to, že čekám na výsledky, jestli mě přijmou do americké armády nebo ne. Testy si myslím, že jsem docela zvládla, hlavně ty fyzické, byli pro mě dost obtížné, jelikož nemám moc dobrou fyzičku, ale nebyla jsem nejhorší. Testy ohledně psychologie a imunity byli snad na výbornou. Snad se mi sen splní a přijmou mě. V naší skupince jsem byla jako jediná holka. Docela mám nervy, přijímají jenom 10 lidi z 20 (to je jedna skupinka).
Pošťák mi přinesl velkou obálku z kanceláře americké armády. Bojím se to otevřít, co když mě nevzali? Budu mít další šanci? Pro případ, že by mě nevzali jsem si nakoupila kilo moji oblíbené vanilkové zmrzliny, troje balíčky kapesníčků a dva díly smutného romantického filmu, který nakonec končí vždy vesele.
Dost! Už se na tu obálku nebudu jenom koukat a přemýšlet co tam bude. Jdu ji roztrhnout. Pomalu vytahuji dopis, který je uvnitř obálky. Přijali mě!! Píšou, že jsem dokonce druhá nejlepší z celé skupiny mužů a že jsem na ně udělala velmi velký dojem. Jsem nejšťastnější člověk na světě. Konečně se mi splnil sen. Už nebudu poslouchat u rodinné večeře, že jsem nic nedokázala. Tohle je největší úspěch v mém životě.
Úterý
Dneska máme schůzku pro ty, co přijali. Dozvíme se, kam nás všechny přidělili jako jednotku. Docela jsem zvědavá kam a s kým mě přiřadili. Snad se s někým spřátelím hned. Nejsem takový ten typ člověka, co se hned skamarádí. Spíš jsem někde v koutě a čekám, dokud se, mě někdo neujme.
Už jsme přišla na schůzku. Ale co mám dělat jsem tady jako obvykle zatím první, nemám ve zvyku chodit někam pozdě a vždycky si dám aspoň 10 minut jako rezervu kdyby se něco na cestě pokazilo. Někdo přišel, nějaký černoch, nejspíš ze skupiny B, a vypadá, že jde taky na schůzku. Schválně jestli zamnou, přijde a řekne aspoň "Ahoj". Stalo se opravdu zamnou přišel a povídali jsme si, z jakých jsme skupin, a pak řekl, že se diví, že tu je holka. Mezitím se shromáždili ostatní lidi a společně jsme šli do nějaký místnosti kde každá jednotka měla svůj stůl a předem daný místo, skvělí aspoň jsme se nemuseli přetahovat kdo kde bude sedět.
Tak, v moji jednotce jsou dost fajn lidi, teda aspoň myslím. Dokonce nejsem jediná holka, je tu semnou ještě nějaká blondýnka jménem Karoline a už jsme spolu prohodily pár slov. Jo a toho černocha mám také v jednotce a jmenuje se Rick. V jednotce nás je celkem pět, když počítám jednoho kluka, kterého musíme za půl rok naučit létat s letadly, a až ho to naučíme tak odejde a nás už bude jenom čtyři.
Středa
Dneska si máme jít koupit speciální výbavu, jako jsou bundy, kalhoty a zbraně. Máme si je jít koupit do nějakého obchodu, který je na druhém konci města a já pořád nemám svou motorku, kterou jsem musela dát do opravny a auto nemám a MHD tam jaksi nejezdi tak opravdu nevím, jak se tam dostanu. Asi zavolám mamce, jestli mi nepůjčí auto, i když po poslední půjčce si nejsem jistá, jestli mi ho půjčí. Tak trošičku jsem neviděla že je na semaforu zelená a týpek co jel zamnou byl tak nedočkavý že se musel rozjet a nevšiml si, že já pořád stojím. Abych to zkrátila, týpek odjel a ničím se nestresoval a já musela platit opravu.
Tak mi to auto mamka prý půjčí. Nasedla jsem do auta a vyjela sem, mamka má naštěstí GPS takže toho můžu hned využít a nemusím se bát, že se někde ztratím. Hned jak jsem dojela na parkoviště tak jsem zjistila, že je placený, hned u obrubníku stál ten automat. Ty lidi opravdu už neví kde brát peníze.
Když jsem vešla do obchodu tak tam byl Rick, který si vybíral věci co koupí, hned jsem ho pozdravila a dala se sním do řeči. Koupila jsem si všechno, co potřebuju a odjela jsem domu. Doma jsem asi po dvou hodinách zjistila, že jsem mamce nevrátila auto. No nic vrátím ji ho zítra, snad ho nebude potřebovat.
Čtvrtek
Hned ráno jsem mamce odvezla auto, bez jediného škrábance, do domova důchodců. Když jsem jí šla vrátit klíče tak zrovna byla se svojí kamarádkou Rachel. Řekla jsem mamce o tom, že mě přijali do armády a byla šťastná, ale zase se o mě bála. Rachel mi hned řekla: „Leah, tvoje maminka, má štěstí že tě má."
Už jsem konečně doma. Zavolám Sam jestli ke mě nechce přijít a pokecat. Sam je moje nejlepší kamarádka a známe se už deset let. Chodily jsme spolu na základní školu a teď bydlí vedle mě. Vzala si za manžela Johna a teď čekají dítě, už je ve třetím měsíci těhotenství.
Když Sam přišla tak jsem ji hned řekla všechny novinky. Taky jsem se ji přiznala že se mi trochu líbí jeden můj kolega ale že by to s ním asi nevyšlo. Sam mi řekla že čekají chlapečka a že ho pojmenují Marty, a oba se na něj hrozně moc s Johnem těší. Potom ještě dodala že mi tu motorku už John opravil ( dělá v opravně kam jsem dala motorku ).
Pátek
Dneska máme v práci důležitou poradu. Budeme se s mojí jednotkou dohadovat o tom jak naučíme Kevina ( toho kluka co nám byl přidělen ) létat s letadly. Padly názory že bychom ho měli dát do letadla jako spoluletce. Mě napadlo, že bychom ho měli dát napřed do simulátoru. Můj nápad všichni odsouhlasily. Konečně se cítím ve svým životě užitečná. Náčelník se rozhodl že budu velitel naší jednotky. Z celé jednotky jsem nejmladší ale mám největší hodnost.
Už jsme se mohli rozpustit domů ale já jsem se rozhodla že se podívám do naší základny, s semnou šla samozřejmě Karoline, Rick a Jim, Kevin nemohl jít protože měl na práci něco důležitější. My jsme mu v tom nebránili. Našli jsme jednu volnou kancelář a začali si povídat aby jsme se konečně navzájem poznali. Bylo to hodně super dozvědět se o jednotce něco nového. Asi po dvou hodinách jsme šli vsichni domů. Rick mi dokonce nabídl jestli nechci hodit domů, tak jsem řekla že Jo.
Doma jsem zjistila, že mi Deny počůral zásuvku kde vedla elektřina. Takze musím zavolat elektrikáře aby se na to přišel podívat jelikož mi nefunguje nic. Zavolala jsem Sam jestli si k ní nemůžu na noc nechat jídlo, ale ona řekla, že mám vzít vše co potřebuji včetně Denyho a jít k ní. Nevím co bych bez ní dělala.
Sobota
Sam mě ráno probudila snídani do postele. Větší luxus jsem nemohla chtít. Řekla mi, že se John na tu elektřinu podívá, ale mě přijde blbý pořád po nich něco chtít, tak jsem jim řekla že zavolám elektrikáře, ale John řekl, že to udělá rád. Raději nebudu odporovat. Když mi doma John spravil elektřinu tak jsem se zeptala co jsem dlužná, odsekly mi, že nic, že přátelé si navzájem pomáhají.
Po obědě se do vedlejšího baráku začala stěhovat nějaká rodinka. Když vylezli z auta zjistila jsem že je to moje sestřenice Tenessie se svým mužem Lucasem a půlroční dcerou Miou. Byl to docela šok jelikož mi to předem nedala vědět, ale jsem ráda, že tu je. Aspoň si bude moc malej Marty hrát s Miou.
Na zítřek mě Karoline pozvala s jednotkou na Laser Game. To je hra kde má každý svoji laserovou zbraň a musí se strefovat do ostatních hráčů. Samozřejmě že doopravdy se nikdo nezastřelí, a laser nikomu taky neuškodí. Už se těším na zítřek.
