TROUBLEMAKERS [CZ] Slash

8. Strýček

Já vím, já vím...po sto letech je tu předposlední díl. :D

Enjoy.

-----------------------------------------

"Já neříkám nic, jen mi přišlo divný, že tvůj indickej kámoš měl zrovna jeden soukromej tryskáč na půjčení..."
řekl Rob, když přistávali v Pekingu.

Zvláštní taky bylo, že hodinu před touto nabídkou dostal do ruky dopis, kde stálo, že se podmínka s letadly ruší.

"Prostě jsme měli štěstí," zamluvil to Jack, který měl vlastně čistou náhodou taky cestu do hlavního města Číny.
"Proč jsi mi neřekl, že jedeš za ministrem?" ptal se Sebastian, sledujíc pomalu se přibližující město.

"Řekl jsem, že cestuju pracovně, ne?" usmál se znovu jejich nový spolucestující.

Chris, který spal v té nejkomfortnější poloze, jakou sedadla v letadle mohla poskytnout, se začal pobouzet.
"Už tam budem?" zeptal se a protřel si unavené oči.

"Už tam jsme," odvětil Downey a rozepnul si pás. Tryskáč byl na zemi ještě chbilku v pohybu, než zastavil.

Všichni vystoupili a prohlédli si místo přistání. Nebylo to letiště, ale čekala tu na ně stříbrná limuzína.
"Až po vás," pobídl je Jack a když už byli všichni v autě, řidič se rozjel neznámo kam.

***

"Počkejte...nepřebývá tady náhodou vláda?" Robert pozvedl obočí, když auto zastavilo před velkou budovou.

"Máš pravdu. Chrisi, půjdeš se mnou. Vás ostatní zaveze pan Sandley do města, kam se pak pro vás vrátíme," oznámil Jack a vzal Sebastianovi kufřík, který měl v ruce.

"Počkat...chceš říct, že pracuješ pro ty ujetý týpky?" pochopil Downey.
"Přesně," mrkl na něj tázaný a vystoupil z limuzíny spolu s blonďákem.

***

"Co tu máme sakra dělat?! Kdoví, jak dlouho jim to bude trvat..." stěžoval si Rob.
"Uklidni se, něco se určitě najde..." řekl Sebastian a rozhlížel se kolem. Bylo tu na něj moc rušno.
"Co takhle zajít omrknout čínské pití?" mrkl na něj nižší a vydal se směrem k velkému blikajícímu nápisu "离去".
"Jak si asi chceš objednat?" ptal se Seb, ale i tak ho následoval.
"Dokud mám ruce, domluvím se všude," ušklíbl se Downey junior a vkročil do zakouřené místnosti.

***

"Jacku, kam jdeme? Proč s tebou jdu jen já?" nechápal Chris, který byl asi krok za Jackem. Ten zastavil a otočil se k němu.
"Nevím, jestli si mě pamatuješ. Asi před půlrokem jsi ke mě přišel. Seděl jsem v baru a ty jsi mi nábídl obchod."
"To...to jsi ty? Pamatuju si to."
"Víš...i přes to, že mělo jít jen o jednu noc, celkem mě zasáhl ten příběh, který jsi mi říkal. Dohodli jsme se na tom, že přesvědčím ministra obrany, ale to, co sis přál nejvíc bylo, aby se tvůj otec usmířil se svým starým přítelem, panem Li Kche-čchiangem..."

"Předsedou vlády...ty si to pamatuješ?"

"Nejen to. Proto jsi tady..." Jack otevřel dveře velkého sálu. Byl prázdný. Sešli po schodech pokrytých vínovým kobercem až k půlkruhovému pódiu. Chris byl pořád zmatený. Po chvilce se otevřeli jiné dveře, než ty, kterými přišli. Vešel starší muž, doprovázen dvěma mladými.
"Nechceš mi snad říct..." Chris začal být trošku v obraze, když v přicházejícím rozpoznal známou tvář.