Factum exterminatur ( Naděje nemizí) - Harry Potter FF, OS, NUNA

Factum exterminatur ( Naděje nemizí)

Tato jednodílová povídka je součástí soutěže: Letná súťaž - Harry Potter FF, kterou pořádá VeronicaElisse  a NinaLomeli a nejdete ji u Veronici na profilu, kde pro moji povídku můžete hlasovat v kapitole Vyhodnotenie 1. kola.

Doufám, že se vám bude povídka líbit, užijte si čtení!:)

***

Neville Longbottom, profesor bylinkářství na Škole čar a kouzel v Bradavicích a navíc i ředitel Nebelvírské koleje, bloudil Příčnou ulicí a bloumal nad tím, co bude tyhle prázdniny dělat.

Určitě navštíví svoji babičku, tak, jak to ostatně dělal už řadu let. A pak taky stráví nějaký čas se svými rodiči. Přestože ho bolelo srdce pokaždé, když byl s nimi, oslovoval je mami a tati, viděl podobu mezi sebou a svým otcem ... a oni ho přitom nepoznávali, ba si ani nepamatovali, že je byl kdy předtím navštívit, přesto toužil strávit s nimi, co nejvíce času mohl.

Neville bloumal vlastními myšlenkami, když se mu do cesty připletlo jemu tak dobře známé knihkupectví – Krucánky a kaňourky. Každé léto si tu kupoval učebnice a později knihy o různých kouzelných rostlinách a pokaždé doufal, že se některé knížce dočte o nějaké zázračné květině, kořínku, přísadě do lektvaru ... zkrátka o čemkoli, co by mohlo pomoct jeho rodičům s uzdravením. Po několika letech neúspěchu se však téhle naděje pomalu, ale jistě začal vzdávat.

Knihy o bylinkářství však četl dál a i teď usoudil, že by nebylo špatné, dojít se po nějaké nové poohlédnout – rozšiřovat si obzory není nikdy na škodu a on navíc pokaždé rád žákům zpestřil výklad nějakou zajímavostí.

***

„Ahoj Neville," ozval se z ničeho nic povědomý hlas přímo za hnědovlasým kouzelníkem, zrovna když se probíral nejnovějšími vydáními Lexikonů magických kaktusů.

„Luno, ahoj!" odpověděl Neville možná až přehnaně nadšeně, když se otočil a spatřil za sebou čarodějku s dlouhými, blonďatými vlasy. Čarodějku, která ho po válce pronásledovala na každém kroku, i když byla stovky kilometrů daleko.

Přestože téměř hned po bitvě odešla hledat kdejaká magické stvoření, o jejichž existenci by se dalo dlouze polemizovat a většina z nich existovala pouze v rovině dohadů, přesto ji Neville nikdy nedostal z hlavy. Ještě dlouho potom, co se s ní rozloučil a ona odjela na první z mnoha expedicí do vzdálených zemí, jí měl na mysli. A to až přespříliš často.

„Slyšela jsem, že ses stal profesorem a ředitelem Nebelvíru, gratuluju," vytrhla mladého čaroděje z přemýšlení blondýnka.

„Jo, ehm, děkuju," vykoktal zaraženě Neville, rozhozený svými předchozími myšlenkami. Seber se, u Merlina – uklidňoval sám sebe. „Nejdřív jsem zkoušel být bystrozorem, ale zjistil jsem, že to není nic pro mě. Tohle mě baví víc," dodal o dost klidnějším hlasem. „Ale co ty, jak to, že netrajdáš po světě a nehledáš nějaká fantastická magická stvoření?" zeptal se.

„No, právě jsem jednu expedici dokončila," odpověděla mu dívka. „A mám už skoro hmatatelný důkaz, že škrkny existují. Být to na mě, jedu na další výpravu, ale táta mi chce předat post šéfredaktora Jinotaje, říká, že se na to už cítí starý. A tak mě teď v létě čeká poslední dobrodružství, mám rozdělané něco vážně úžasné. Pak se budu muset asi na nějaký čas usadit. Přece jen, od války se Jinotaj rozjel a teď zaměstnáváme víc lidí. Pokuď to chci řídit dobře, budu muset zkusit být trochu víc zodpovědná a míň šílená," zasmála se Luna.