My Snow Queen

1.Základní kámen přátelství

Celou učebnou se rozléhal zvuk hlásící novou příchozí zprávu . Možná by si toho nikdo ani nevšiml, kdyby probíhala normální hodina a ne písemné zkoušení. Postarší učitel Korejštiny Jang se otočil od tabule na kterou psal domácí cvičení a křídu hodil na místo odkud zvuk přicházel. Přesněji tu křídu hodil po Yoon Mině sedící ve třetí lavici u okna. Omluvně se zvedla a uklonila se, než však stačila cokoliv říct, učitel Jang ji vyhodil za dveře. Bylo to poprvé, co se jí to stalo, proto z toho byla trochu nesvá. Zpráva, která jí přišla byla od její mamky, která jí přála hodně štěstí. ,,Omma...Kdyby jsi věděla, jak si mi tím zavařila.." sedla si těsně vedle dveří a opřela se o zeď, pomalu také zavřela oči a už jen vyčkávala na zvonění, aby se mohla vrátit zpátky do třídy. Dveře na druhé straně chodby hlasitě bouchly a mladá učitelky začala na chodbě dávat nějakému žákovi kázání, ten stejně jako ona musel poté zůstat na chodbě. Na rozdíl od ní se začal vztekat a mlátit do zdi. Mina se vyděšeně zvedla s doufáním, že ji učitel Jang pustí zpátky do třídy, s tímhle bláznem tam nechtěla být ani chvíli. ,,Omoo ten kluk je úplný blázen..." řekla si nahlas pro sebe a vykoukla z poza rohu, jestli tam ještě je. Seděl na zemi a házel si s míčkem o zeď a nejspíš by to dělal i po zbytek vyučovací hodiny, kdyby nebyla Mina tak nešikovná a nespadla. Ležela tam rozplácnutá jako lívanec a stud jí nedovolil na několik vteřin vstát. Odplazila se zpátky za roh a ke svojí třídě a zaposlouchala se jestli neuslyší kroky. Nic neslyšela, znovu se tedy zvedla a vykoukla za rohem, nemohla si pomoct, ten kluk byl vážně moc hezký. Na rameno jí někdo zaklepal a ona se šíleně lekla až z toho znovu skoro spadla, ale on ji chytil a nadzvedl obočí. ,,Neměla bys náhodou být ve třídě?"

,,Učitel mě vyhodil, protože mi zvonil mobil..Jak si se sem vůbec dostal?" na její odpověď jen ukázal na schody. ,,Proč jsi mě tu sledovala?" ušklíbl se, nestačila ani odpovědět a už zvonilo na konec hodiny. On beze slova odešel a ona tam stála jako přikovaná a sledovala ho jak odchází k sobě do třídy.

Ten den bylo zrovna velmi sychravo, a proto se i velmi brzy stmívalo. Všechny děti se vyřítily ven ze školy v mohutné vlně. Pro některé tu byli rodiče a zbytek musel jít domů sám. Mezi ten zbytek patřila i Mina, která se ze školy extrémně loudala. Sledovala všechny lampy, které lemovaly cestu, některé jen poblikávaly a to působilo nehezkým dojmem. ,,Hej!" ozvalo se za ní. Ten hlas jí byl povědomý, přesto nedokázala identifikovat, kdo to k ní mluví dokud se k němu neotočila. Stál tam zase ten agresivní kluk s širokým úsměvem: ,,Nestihla jsi mi říct jak se jmenuješ ani kolik ti je..Navíc...Vypadá to, že jsi nečetla předpověď počasí.." pohledem sjel na svojí ruku ve které držel deštník. ,,Já...Já jsem Mina a brzy mi bude dvanáct.."

,,Ah..Myslel jsem, že je ti aspoň třináct" zasmál se a přistoupil k ní trochu blíž s nataženou rukou ,,Těší mě Mino, Lee Taeyong, čtrnáct let.." potřásl si s ní rukou. Nic ho netěšilo víc, než to, že už konečně znal její jméno. ,,Proč jsi byl dnes za dveřmi?"

,,Nadával jsem jedný holce... Tak mě ta nová učitelka sjela a vyhodila mě za dveře, hned to taky volala domů.." mávl nad tím rukou a ona jen pokyvovala. Taeyong si ji za paži přitáhl blíž k sobě a nad oba dva rozevřel deštník. Nemuseli byste ani počítat do pěti a začalo pršet. Její tváře byly rudé studem, byl to první chlapec u kterého byla tak blízko. On si několikrát všiml, že chodí až příliš pomalu, snad jako by se jí ani nechtělo domů. Přesto se nezeptal a podřídil se raději jejímu tempu se kterým si tu cestu pořádně prodloužili a tím víc času spolu strávili povídáním. Překvapovalo ji to jaký byl na to, že měl neustále jen průšvihy. Ve skutečnosti to byl docela milý kluk, který právě vstoupil do puberty a rozhodl se to svým rodičům osladit. Ta cesta byla prvním základním kamenem jejich přátelství,jenž se mělo stát ještě silnějším.

Už stáli u okálů a ona se s ním chtěla loučit, aniž by ještě dorazila domů. Nechtěla, aby snad zaslechl něco, co by neměl, proto se ho neustále snažila vyhnat. Taeyong se nedal a následoval ji až ke dveřím. Musela si nad tím povzdychnout. Jen co otevřela dveře ozval se křik jejího opilého otce, který pořvával na její matku, ta držela uši jejího mladšího bratra. Snažila se ho zároveň utišit od pláče. Otce to nijak nezajímalo a místo toho svůj vztek snesl ještě na Minu ,,Neměla si tu být snad dřív? Kde ses jako loudala?" zaklaply se za ní dveře a Taeyong stál jako omráčený. Naprosto nechápal, co se to děje. Nechtěl se do toho plést, přestože mu bylo Miny líto.

Další den o přestávce vešel do její třídy, aby ji vytáhl na střechu školy. Jen tam bylo nějaké soukromí. Chtěl vědět všechno, ale zároveň věděl, že se ji na to hned zeptat nesmí. Jen si tam sedl a sledoval všechny ty stromy se zbarveným listím. Mina nic neříkala, jen seděla těsně u něj a společně s ním sledovala měnící se přírodu. Nevěděla proč ji sem vytáhl, obávala se, že bude chtít řešit to, co nejspíš včera slyšel za jejími dveřmi. On ale jen mlčel a nic neříkal. ,,Tae? Proč jsme sem šli?"

,,Jen jsem někde chtěl soukromí, abych ti řekl, že jsem pokořil sám sebe a dneska se Soře omluvil. Už nikdy o ní neřeknu, že je tlustá..Slibuju..." překvapeně ho pozorovala, načež ho rozcuchala ,,Šikulko! Jen tak dál! Jak dlouho máme ještě přestávku?" Taeyong se podíval na svou ruku na hodinky ,,Už moc dlouho ne..Dvě minuty, měli bychom se vrátit.." jeho slova ji moc nepotěšila. Smutně sklopila pohled,sledovala jak se zvedá ze země a nabízí jí ruku. Chtěla být ještě alespoň chvíli s ním, což on vycítil ,,Kolik máš dnes hodin? Budu na tebe čekat před školou, bereš?"

Taeyong stál u zábradlí a čekal až konečně uslyší zvonek, čekal tam na ni hodinu. Mohl jít domů, ale dal jí slib, že ji po škole vyzvedne a ten slib chtěl rozhodně splnit. Táhl Minu domů parkem, kde všude byly shrabané kupy opadaného listí ,,Napadá tě to co mě?" šibalsky se usmál ani nečekal na odpověď a už do jedné z těch kup skočil. Celé to odpoledne tam spolu dělali hlouposti a ona se znovu po dlouhé době upřímně smála. ,,Mina..." řekl si sám pro sebe, když ji pozoroval, jak šťastně najednou vypadá.