Newspaper H.S.

1. New opportunity

Zdravím, jsem Lilly Moskovitz. Jsem studentka třetího ročníku vysoké školy práv, multimédií a obchodnictví. Dnes je den, kdy si jdu zařídit svůj první velký rozhovor-. Vůbec nevím s kým. Sice nějaké nápady mám, ale nevím. Je asi nějak 8 hodin ráno, převaluji se na posteli a čekám na budík. NIC. Co je? Odhodlám se tedy vstát a chci se kouknout na hodiny.

„Cože? To je 10 hodin? To snad ne! Já zaspala!" křikla jsem a rychle jsem vstala. Vletěla jsem do kuchyně, postavila si vodu na čaj, nachystala jsem si termosku a rychle jsem odešla do koupelny. Hodila jsem na sebe lehký BB-cream, nějakou řasenku, pudr a rychle jsem vyrazila. Do školy jsem dorazila 10:50. Zrovna když nám končila hodina multimédií, kde jsem se měla dozvědět, kam vlastně půjdu.

„Dobrý den, omlouvám se, zaspala jsem a nestihla jsem hodinu .." řekla jsem udýchaně.

„No dobrý den, jdete pozdě slečno Moskovitz. Na vás zbyl poslední rozhovor, jako jediná jste nepřišla do hodiny. Takže tady." procedila skrz zuby a podala mi kus papíru. HARRY STYLES 19.7.2016 hotel Empire.

„Ale madam, to je dnes?" zeptala jsem se s podivením.

„Ano. Je. Je to dnes v hotelu Empire, na Brooklinské ulici. Máte tam být za půl hodiny. Tak byste si měla nejspíš pospíšit, jestli mě oči neklamou." Podívala se na mě skrz její tlustá skla, říkali jsme těm brýlím popelníky, měla aspoň 20 dioptrií.

„Dobře, děkuji. A ještě jednou se omlouvám." řekla jsem s ironií v hlase. Nepochopila to. Byla to taková ta senilní učitelka s plnou pusou keců. Umaštěné vlasy, srostlé obočí, vynošené hadry a spoustu dalšího. Vyšla jsem s přednášecí síně a dala se k východu.

„Ahoj Lilly!! Jak se máš? A kde jsi vlastně ráno byla? Čekala jsem na tebe u pekárny." vychrlila na mě moje nejlepší a zároveň asi jediná kamarádka zde na škole, Alice.

„Ahojky, no já dneska zaspala, vstala jsem v 10. Ani nevíš, jak jsem se lekla, když jsem se vzbudila. Ale jinak se mám dobře, jen teď spěchám, protože musím za nějakým Stylesem, schůzku mám za půl hodiny ale já ani nemám otázky, takže bomba jako." odpověděla jsem jí.

„Jejda, tak to tě docela lituju, prej je to debil, ale jako nevím. Já jsem dopadla dobře, do třídy jsem, kupodivu, došla jako první, takže jsem si vybrala Leonarda Di Capria, tak se těším, já jdu až zítra, takže úplná bomba." koukla na mě a já jsem viděla ty jiskřičky v očích, jak se na to těšila. Nakonec jsem Alici objala a běžela jsem na taxík.

„Dobrý den, hotel Empire, Brooklinská ulice, prosím." řekla jsem taxikáři a usadila se v koženém sedadle. Vytáhla jsem blok a nějakou tužku, začala jsem psát. Já jsem ani vlastně nevěděla, za kým to jdu. Věděla jsem, že zpívá, hraje někde ve filmu, ale jinak jsem o něm vlastně nic nevěděla. Po 10 minutách jsme zastavili před hotelem, zaplatila jsem a vydala se vstříc strašlivému trapasu. Vešla jsem do budovy a přede mnou se otevřel pohled pro boháče. Obrovský lustr, řekla bych že byl pozlacený, uprostřed vstupní haly, hned vedle byl obrovský krytý bazén pro VIP hosty z hotelu. Šla jsem k recepci.

„Dobrý den, jsem Lilly Moskovitz, mám tu dnes schůzku s Harrym Stylesem." řekla jsem recepční, která vypadala, že ji tahle práce vážně nudí.

„No super. Takže támhle výtah, pokoj 325." zakrákala. Vydala jsem se k výtahu. Už jsem si říkala, že všechno jde až moc lehce. Ovšem, to jsem zakřikla. Chtěla jsem chodbu přejít co nejrychleji a tak jsem se nedívala kudy jdu. Narazila jsem do poslíčka, který nesl asi 4 kufry, které mu, jak jinak, popadaly na zem.

„Omlouvám se, nekoukala jsem na cestu." omluvila jsem se rychle.

„Nevadí, nic se nestalo. Jen příště koukejte na cestu. Ať mě zase nesrazíte." řekl mile a já jsem se až podivila, jaké štěstí vlastně mám. Pomohla jsem mu sesbírat ty kufry a vydala jsem se k výtahu. Zmáčkla jsem naleštěný čudlík a čekala jsem. Vedle mě se najednou zastavil nějaký kluk. Mohlo mu být asi tak 22. Nedalo mi to a lehce jsem se otočila, abych viděla co je to vlastně za kluka. Měl kudrnaté vlasy, vypadal hezky.

„Na co čumíš?" řekl a mě okamžitě přešel ten pocit, že se mi asi líbí.

„Na blbý se může." odpověděla jsem mu s ledovým klidem a nastoupila do výtahu. Zmáčkla jsem knoflík 320-350 a čekala jsem, až nastoupí ten vůl.

„Super, jedeme do stejnýho patra." odvětil a já se modlila, aby ten výtah jel rychleji. Už od pohledu debil. Začala jsem přemýšlet, jak vlastně vypadá Harry. Dojeli jsme a já se vydala hledat pokoj 325. Šla jsem nalevo od výtahu, naštěstí ten vůl šel na druhou stranu. Nic, zde byly pokoje 340 a dál. Tak jsem šla zpět. Byl to pátý pokoj z prava. Zaklepala jsem. Nic. Zaklepala jsem znovu a dala tomu větší důraz. Otevřely se dveře. TO SNAD NE. Zase on. Nevěděla jsem co říct.

„Co chceš?" zeptal se¨.

„Jsem Lilly Moskovitz, mám s vámi dělat rozhovor."

.......

Zdravím, píšu novou povídku, doufám, že se bude líbit. U Sherlocka mi nějak došla inspirace, už mě to moc nebaví. 

Enjoy! °°

P.S.: Za komenty se zlobit nebudu :P

(Na fotce hotel Empire)