Newspaper H.S.

2. You are in my mind

„Super, jedeme do stejnýho patra." odvětil a já se modlila, aby ten výtah jel rychleji. Už od pohledu debil. Začala jsem přemýšlet, jak vlastně vypadá Harry. Dojeli jsme a já se vydala hledat pokoj 325. Šla jsem nalevo od výtahu, naštěstí ten vůl šel na druhou stranu. Nic, zde byly pokoje 340 a dál. Tak jsem šla zpět. Byl to pátý pokoj z prava. Zaklepala jsem. Nic. Zaklepala jsem znovu a dala tomu větší důraz. Otevřely se dveře. TO SNAD NE. Zase on. Nevěděla jsem co říct.

„Co chceš?" zeptal se¨.

„Jsem Lilly Moskovitz, mám s vámi dělat rozhovor."

------

„Jaj, no tak to bude skvělý. Zavřeš za sebou, nebo mám já?!" křikl a já pohotově zabouchla dveře.

„ Sedni si a začneme ne?" koukl na mě a já ho viděla, jak se usmál? Co to?

„Takže. Jak bych začala. Chceš říct něco, ještě než začnu nahrávat a zapisovat?" zeptala jsme se a tablet.

„ Ne. Dělej." tvářil se hrozně. Začala jsem nahrávat a zapisovat.

„Co to pro tebe znamenalo, když jste se dali dohromady s klukama?" podávala jsem otázky, které mě napadly, jen tak z hlavy.

„No, jako byl jsem rád, ale zase z jedné strany jsem se začal obávat novinářů, fanynek, povinností které jsem musel plnit a velké zodpovědnosti vůči klukům." odpověděl mi a bylo na něm vidět, že je rád, že je tam, kde je. Chvilku jsem zapisovala a najednou mu zazvonil mobil, hodil na mě pohled 'nečum na mě' a vzal svůj hovor.

„Cože? Teď? Proč? Už jedu." bylo vidět, že je to muž mnoha tváří.

„Omlouvám se my lady, budu muset odejít." vstal, políbil mi ruku a odešel. Vyklonil se ze dveří a dodal „Nech mi svoje číslo na stole, zavolám ti a domluvíme se na jiném termínu, kotě." bylo to tak arogantně, že víc už to ani nešlo. Vzala jsem si tašku s věcmi, kde jsem měla i vizitku (papír, kde bylo napsané moje číslo), položila jsem ji na stůl a dala se na cestu domů. Zabouchla jsem dveře, zmáčkla čudlík, nastoupila a sjela dolů k recepci.

„Nashledanou!" křikla jsem na poslíčka, kterého jsem porazila a on na mě mávl, ať počkám. Zastavila jsem se a koukala na něj, jak ke mně jde.

„Jsem Jake, nechtěla by sis někdy zajít na kávu? Na to, že jsi mne srazila, tak jsi docela milá." řekl a šibalsky se usmál.

„Jsem Lilly a tak proč ne. Já jsem pro každou špatnost." dala jsem mu svoje číslo a plná dojmů jsem se vydala domů. Mávla jsem na taxi, nadiktovala jsem mu adresu a už jsem se vezla. Najednou mi zavibroval mobil v kapse.

-Ahoj, tak čtvrtek v 19:00, tady před hotelem? Jake

-Proč ne, co navrhuješ? naťukala jsem SMS a dala odeslat. Mezi tím jsme dojeli ke mně domů.

-Hmm, nevím, nějaká pizza? usmála jsem se do displeje, zaplatila taxikáři a vystoupila. Zamkla jsem telefon a vytáhla klíče z tašky. Vybrala jsem si poštu, byly tam upomínky do knihovny, účty, nějaké pozvánky a slevové kupony. Nic důležitého.

-OK, kde a kdy? odpověděla jsem a pomalu jsem ze sebe shazovala vrstvy oblečení a byla jsem připravena do sprchy. Pustila jsem si teplou vodu a užívala jsem si, jak mi voda padá na záda. Asi po 15 minutách jsem vylezla ze sprchy. Koukla jsem na mobil, jestli mi nepřišla nějaká SMS, nepřišla. Asi má práci. Najednou mi začal zvonit telefon. Zvedla jsem ho a ozvala se Alice.

„Ahoj! Máš dnes večer čas? Zašla bych na kafe. Jo a jak ti vlastně dopadl ten rozhovor?" ozvalo se z telefonu.

„Ahoj, no hele nevím, když jsem šla z toho strašně trapnýho sezení, dostala jsem číslo od jednoho sexy poslíčka. Takže teď už jen čekám, jestli napíše." odpověděla jsem jí a posadila se v ručníku na postel. Poblíž sebe jsem měla papír a tužku, začala jsem kreslit zběsilá kolečka.

„Ale ale, tady se nám někdo rozjel! Tak to tě nebudu rušit, ale myslíš, že se ozve?"

„No jako nevím, psala jsem mu už asi před 15 minutami, ale nic, tak uvidíme. Jo a jinak dneska to bylo fiasko. Nemám vůbec nic, protože cukl." bylo mi dneška líto. Těšila jsem se, že budu mít klid, ale nic.

„Proč? Snad jste nedělali nic jiného." řekla se šibalským tónem, který se mi vůbec nelíbil.

„Ale notak! Ne, asi po 5 minutách mu někdo zavolal a on musel pryč, ale měla jsem mu nechat číslo na stole, že se mi ozve a doděláme to, s čím jsme ještě nezačali." vysvětlila jsem jí celou situaci, poté následovaly nějaké rady, na co si mám na prvním rande dát pozor. Rozloučily jsme se a já zavěsila. Z ložnice jsem se přesunula do obýváku a pustila televizi. Jela tam zrovna repríza Carpool Karaoke s One Direction.

„Bomba, já se ho nezbavím." zabrblala jsem si potichu.

Koukala jsem na to, nebylo to tak špatné, poslechla jsem si nějaké jejich písničky, ale celou dobu jsem se soustředila na toho uprostřed sedícího muže. Harryho. Připadl mi vcelku chytrý, ale pořád jsem se nemohla zbavit toho, jak na mě vyjel v tom hotelu. To se prostě nedělá. Zablikal mi telefon.

-Promiň, dnes už nic nebude, vlastně nikdy, prosím nepiš mi, díky. Jake

Co to je? Co se stalo?