Vzpomínky Shinigamiho - Kuroshitsuji

Kapitola 8.

Loupežníci se rychle přibližovali. Už z dálky si všimli, že na cestě jim naproti stojí nějaký mladík. Lupiči nevěděli a ani se nedomýšleli, že před nimi stojí sám hrabě Phanomhive, a proto chtěli pokračovat v honu za výhodnějším objektem - kočárem.

A Dorianův vnější vzhled byl doopravdy nic moc. Oblečení z drahého sametu bylo pečlivě schované pod obyčejným otrhaným cestovním pláštěm z nejlevnější látky. Jen sedlo jeho koně vypadalo reprezentativně. Ale loupežníci neměli možnost si tohoto všimnout.

Hrabě zůstával stát uprostřed cesty, čekajíc na nejvhodnější moment k útoku. A když lupiči byli jen několik metrů od něj, jeden z nich zdvihl nad hlavou svůj meč, čímž chtěl odstranit Doriana z cesty, ten však znenadání vytáhl asijský náhrobek a hodil ho přímo na běžícího koně, který vezl loupežníka. Zbraň se zarazila do nohy nešťastného zvířete, a kůň silně zařehtáv se přetočil, zhodiv ze sebe nájezdníka. Phanomhive rychle vytáhl ještě několik náhrobních desek, které házel po nejbližších útočnících, a pak běžel vstříc ostatním. Díky lehkému, nezavázejicímu oblečení a obratnosti Dorian skočil na nejbliže probíhajícího koně, z jehož sedla zabil ostatní. Na tom bitva skončila.

-Mno, jako mrtví vypadáte rozhodně o moc líp.- Hrobař se přibližoval k svému koni, přeskakujíc přes mrtvoly. -Škoda, s takovým oblekem se nemůžu objevit u Gontuirů,- podíval se na svůj plášť nyní už s červenými fleky a odhodil ho pryč.

Dále pokračoval Dorian už bez jakýchkoli problémů. Na Gontuirův pozemek se dostal až pozdě večer. Naštěstí na dvoře stále pobíhali nějací sluhové. Ale jeden detail na sebe dokázal upoutat pozornost mladého hraběte - kočár, stojící u koňských stájí. Tento kočár už někde viděl...

Po nějaké době od příjezdu hraběte přišel sluha a odvedl Dorianova koně do stáje, a sám Dorian zamířil do sídla. Jeden ze strážníků momentálně odešel ke svému pánovi aby ho informoval o přijetí Phantomhiva. Za chvíli už hrabě Gontuir scházel po rozkošných schodech dolů do obývacího sálu, kde na něj již čekal Dorian.

-Již mě zpravili o Vašém příchodu, hrabě Phantomhive.- řekl pán domu s úsměvem , - Sic je vaše návštěva trochu nečekaná.- sedl si do křesla naproti Dorianovi.

Hrabě Frances Gontuir vypadal na svůj věk celkem mladě. Máloco ukazovalo na jeho věk ale nejviditelnější byly šediny v krátko ostříhaných vlasech.

-Myslel jsem si, že tak važené persony jako královi hlídací psi se pohybují jen ve společnosti, hm, armády.- usmál se šlechtic.

- Já ochranu nepotřebuji. -ušklíbl se Dorian,- Mám k Vám poslání od mého bratra. – podal psaní hraběti.

Ten psaní rychle vzal, strhl stužku s erbem Phantomhivů a rychle začal číst.

-Aha, rozumím.- odpověděl po přečtení, -Myslím si že psát odpověď není potřeba, mohu Vám vysvětlit vše slovně.

-Ne radši napište. Já do bratrových věcí nelezu a v daný moment jsem jen vyslanec.- Znovu se usmál Hrobař.

-Zajímavé, nevěděl jsem že Phantomhivové, pracují i jako vyslanci. Váš bratr si Vás asi moc necení.- Pohrdavě řekl Gontuir.

-Proč myslíte? Sám jsem ho o to poprosil, "nebaví mě pořád sedět na hradě.- S úšklebkem pověděl Dorian a napil se svého sotva přineseného čaje.

Najednou se dveře do sálu otevřely a někdo vešel, ale Phantomhive se ani neobtěžoval otočit hlavu směrem k příchozímu.

-Dobře, já tedy napíšu odpověď a vy na mne počkejte tady. A vlastně,- otočil a chtěl odejít pravděpodobně do svého kabinetu, -seznamte se, to je moje dcera Claudia Gontuir- hrabě ukázal na dívku.

Teď už se Dorian zvedl z pohodlného, teploučkého křesla a podíval se na návštěvínci, zkameněl na místě. Před ním stála ta samá holka se kterou se kdysi setkal, ale o dost starší a vyspělejší. Poté co se vzpamatoval, se Hrobař se sklonil, políbil " dámě " ruku a chytře se usmál.

-Je příjemné se vidět znova, lady Claudie...- promluvil, stále se dívajíc z dola nahoru, tak jak se stále nenarovnal, když hrábě Gontuir konečně odešel.

-Tak vy jste tedy hraběnka,- usmál se mladík

-Vy jste se ani moc nezměnil, Doriane,- usmála se Claudie,- Nebyl jste to náhodou vy, kdo mě dnes zachránil?

 --------------------------------------------------------------

Drazí mojí čtenáři,  moc se omlouvám, že jsem nepsala  nové části tak dlouho. Ale musíte mě chápat, před nějakou dobou jsem začala sledovat Naruta a zrovna nedávno jsem se dodívala. A my všichni víme jak dlouhé je anime Naruto.  Dívala jsem se na něj s malými přestávkami a proto se to tak trochu protáhlo. Pak moje "oprava" strašně brzdila s tím aby mi tu kapitolu opravila. Ale stejně moooc se omlouvám za tak pomalé vydávaní nových kapitol. Zkusím se zlepšit (n_n)

Autor-sama