Newspaper H.S.

3. Many faced man

To jsem vážně tak ošklivá, že už se mnou ani ten blbej poslíček nechce jít do toho blbýho 'stárbaksu'?. Byla jsem naštvaná, docela jsem se i těšila a myslela jsem si, že by z toho nějaký to rande mohlo vzejít. Ale Lilly, ty jsi tak naivní. Byla jsem drobnější postavy, zrzka, řekla bych, že jsem i docela hubená. Drobný obličej, pihy, hnědé oči. Zazvonil mi telefon. Naštvaně jsem ho zvedla a zařvala do telefonu:

„Kdo mě zase otravuje?! Nechte mě všichni být!" bylo mi skoro až do pláče.

„OK, stačí říct, já ten rozhovor dělat nepotřebuju." ozval se otravný hlas, který jsem znala. Byl to on. Slíbil mi, že se ozve a taky to udělal, byla jsem z toho docela vyvedená z míry.

„Omlouvám se, nevěděla jsem kdo to je." tykáme si, nebo ne? Byla jsem z toho zmatená, byl to kluk, v mém věku, ale byl slavný, takže jsem k němu měla určitý respekt.

„Přijedeš za mnou zase na hotel? Jinam to nestíhám." byl milý, začala jsem se divit.

„Dobře, v kolik?" přistoupila jsem na jeho hru. Nahodila jsem svůj milý tón a snažila jsem se, abych nezněla ironicky.

„Hned teď. Čau." řekl, položil telefon a já se nestačila divit. Bylo půl osmé večer. Rychle jsem se oblékla, ani jsem se nemalovala. Na co. Nejdu na přehlídku. Jen za Stylesem. Proč jsme se nemohli setkat někde v kavárně? Jestli budu s někým dělat příště rozhovor, bude to jedině v kavárně. Připadám si blbě, oni mají výhodu. Znají to tam. Já tam jedu vždycky poprvé. Co když mě bude chtít znásilnit? Nebo bůhví co ještě. Prý je to 'Evžen, lovec žen'. Jo, blbý přirovnání, ale lepší než že je nadrženej jak pes. Rychle jsem se oblékla a vyrazila. Před domem jsem si chytla taxi a jela rovnou do hotelu. Do deseti minut jsme byli na hotelu, já proběhla co nejrychleji kolem recepce, nechtěla jsem tudy vůbec chodit, ale nebylo kudy jinudy. Byla tam ta protivná pipka v recepci a ten debil s nějakou holkou, kterou objímal a pusinkoval. Zmáčkla jsem čudlík od výtahu a jela jsem.

„No to je dost. To jsi šla pěšky?" jen co jsem se vykutálela z výtahu, stál před dveřmi od svého pokoje Harry. Byla jsem vcelku ráda, že tam je, ještě bych potkala někoho, koho nechci. Jako třeba tu pipku, nebo toho blba.

„Promiňte. Nějak jsem se zasekla." vůbec to nebyla pravda, ale něco jsem říct musela ne?

„Tykej mi prosimtě. Je to strašný, když mi vykáš." vešli jsme k němu do pokoje, pořád mě nepřestávalo udivovat jak je ten pokoj krásný.

„Tak kde začneme? Tady na pohovce?" zatvářil se vážně a mě to vyvedlo z míry.

„Prosím?" byla jsem moc mimo.

„Dělám si srandu. Tak otázky." zasmál se mé blbosti a já mohla začít s rozhovorem. Povídali jsme si asi hodinu a půl. Překvapilo mě, jak je v pohodě. Proč se teda poprvé choval jako debil?

„Mám na tebe jednu otázku, ale je dost taková, jak bych to řekla. Prostě osobní." nesměle jsem nadhodila a on se mile usmál

„Povídej, jestli ti to budu moct říct, rád tak učiním." usmál se. ZASE! Má tak krásný úsměv. Ale proč to dělá? Před 10 hodinami mi ještě nadával a teď se na mě směje jak kdyby koukal na svatej obrázek.

„Ikdyž tě neznám tak dlouho, tak jsem si všimla, že hodně měníš tváře. Chvilku jsi příjemný, že si myslím, že jsi normální smrtelník a za chvilku jsi namyšlený s egem až do nebe. Proč?" bála jsem se položit tuto otázku, ale stalo se. Zase se začal křenit. Bože!

„Víš, ve světě shobyznysu si musíš dát pozor na to, koho si připustíš k tělu. Tohle nás naučil Modest, nesnáším je, ale tohle jim musím nechat, naučili nás to dobře. Obvykle se takhle nechovám, ale z tebe jsem měl smíšené pocity, tak jsem se podle toho taky zachoval. Přiznám se, že před tím výtahem, jak jsme se viděli poprvé, jsem se choval jako debil." tak tohle mi vyrazilo dech.

„Dobře, děkuju moc, bylo to fajn. A neboj, tu poslední otázku tam nedám." zavtipkovala jsem a zvedla se z předraženého gauče.

„Taky díky, někdy ti zavolám a zajdeme na oběd, nechceš?" navrhl nesměle, přičemž si tře zátylek. Aw, to bylo sladký. Slavný Harry Styles byl nervózní! Kdybych mohla, točím to.

„Proč ne. Ale teď už musím. Tak mi zavolej. Já tobě nezavolám, jelikož máš skryté číslo." už jsem stála u dveří a ukazovala mu výpis hovorů, kde stálo 'skryté číslo'.

„Dobře, tak dobrou noc." doprovodil mě k výtahu a rozloučil se.

„Dobrou." mísily se ve mně pocity všech možných chutí a pachutí. Byla jsem jeho jednáním vyvedená z míry jak jen to šlo. Vylezla jsem dole na recepci, bylo tam ticho, už tam seděl jen jeden starší manželský pár, ale jinak nikdo. Bylo taky deset večer. Wow, hezky se to protáhlo, vyšla jsem před hotel a mávla na žluté auto, které zrovna projíždělo okolo. Nadiktovala jsem adresu a jela jsem domů. Vyšlapala jsem schody a otevřela si dveře od bytu. Následoval rychlý průlet sprchou a postel. Vykoupaná jsem skočila do postele a otevřela noťas. Čekala tam jedna zpráva.

-Dobrou. HS

Tak to už je vážně divný. Odpověděla jsem mu a ponořila se do říše snů. Dnešek se docela povedl ne?

__

Další čááast! :) Jinak nahoře je Lilly/ Emma a písnička, u které jsem psala začátek kapitoly. :)

Co myslíte, jak to bude pokračovat? :)

Enjoy!