New Generation[HP][FF] (CZ)

5.Kapitola- Další den

Ráno mi zazvonil budík a já jsem, jako včera, vzbudila holky. Nasnídali jsme se a šli na první hodinu, což bylo přeměňování. Ti, kterým to včera nešlo, předváděli Macgonagallové přeměnu sirky v jehlu. My ostatní už jsme zkoušeli přeměnit niť v zubní niť. Mě i Mie se to povedlo, takže jsme zase měli o úkol míň. Další hodina-kouzelné formule-proběhla rychle. Naučili jsme se kouzlo Wingardium Leviosa, kterým přinutíte věci létat. Pak bylo létání, na které jsem se velmi těšila. O prázdninách jsme doma trénovali Famfrpál. Já, jako střelkyně, Alb jako brankář a James jako odrážeč a chytač, proti Mamce-brankářce a odrážečce a Taťkovi, který byl chytač a odrážeč.
Přišli jsme na hřiště a stoupli si k dvoum řadám košťat. "Vítám vás na první hodině létání," řekla madam Hoochová," na co čekáte? Dejte ruku nad koště a řekněte 'HOP'." A tak jsem to udělala. Po mamce a tátovi jsem, stejně jako James, zdědila dar na létání. Proto moje koště vyskočila na první pokus a taky jako první. "Výborně, všichni máte košťata v rukou, takže budeme létat. Sedněte si na koště obkročmo a až zapískám, odrazte se od země." Sedli jsme si na košťata a v tu chvíli se ozvalo
-PÍSK- a my se odrazili nohama od země. Chvíli jsme létali a s Frede jsme si plácli rukama. Když k nám Weasleovi přišli, občas si s náma taky zahráli. Hrávali jsme ve složení:
James-chytač.
Strejda Ron-Brankář
Já-Střelkyně
Teta Hermiona-Odrážečka
Rose (dcera Rona a Mii- zase neznám její jméno, tak jsem si to vymyslela-pozn. autorky)- střelkyně

Taťka-chytač
Fred-Brankář
Mamka-Střelkyně
Alb- odrážeč

My jsme měli Rose 'navíc', protože v druhém týmu byli hlavně dospělí.

----------------Flashback ----------------
"Rose, nahraj!" Křičela jsem na Rose a i toho jsem se řítila k obručí protihráčů. Ona mě poslechla a já jsem nejdříve udělala klamný hod, ale hned potom jsem ho nahradila pravým. Fred se naklonil k třetí obruči, kam by letěl klamný hod. Já jsem čekala, že se tam nahne a moje opravdová střela proletěla obloukem. "GÓL"vykřikla jsem a hned potom zařval James:"140:0. Tati, když do chvilky nechytíš zlatonku, bude to další výhra pro nás!" Ještě nějakou chvíli jsme hráli. Všechny mé další Fred, bohužel, chytil ale ještě tu byla šance, že James lapí zlatonku dřív než taťka. Sledovala jsem nejstaršího bráchu v akci. Hladce se prosmýkl kolem Ala a natáhl ruku po Zlatonce. Taťka letěl k němu, ale nestihl to. "Výhra! 20:5 na zápasy!!" Náš tým byl hrozně šťastný, protože když jsme měli hrát poprvé tak právě táta řekl mamce:"Nechci nijak podceňovat naše děti, ale vsadím se s tebou o cokoliv, že nad níma všechno vyhrajeme. Přinejmenším 20:1. " Už víte, proč jsme se tolik radovali.

----------Konec Flashbacku----------
Po létání jsme měli Dějiny. Na ty máme Binnse. Je to duch a říká se,že asi 50 let zpátky si jednou šel lehnout po hodině, ale ve spánku zemřel. Na další hodinu už přišel jako duch, ale sám o tom nevěděl.
Každopádně učí ten nejnudnější předmět na světě. S holkama z koleje jsme se domluvili, že každou hodinu si bude psát poznámky jen jedna z nás. Zbylé tři můžou, jako všichni ostatní, spát. Po téhle nudě jsme šli na oběd. Až jsme doobědvali, měli jsme O.P.Č.M.(Obranu Proti Černé magii). Když jsme došli do třídy, koukali jsme udivením. Ve třídě totiž nebyly normálně lavice, ale asi 16 figurýn. "Vítám vás na hodině Obrany proti černé magii. Na těchto hodinách budeme probírat jednoduchá, ale i složitá kouzla. Doufám, že vás tento předmět bude bavit a shledáme se zde vždy rádi. Nebudu vám dávat moc úkolů, ale zato budu doufat, že si budete kouzla skoušet a zdokonalovat,"řekl neznámý ženský hlas. Všichni byli už podruhé ohromeni, protože tahle hezky a mile k nim dlouho žádný učitel nemluvil. Poté, zpoza jedné z figurýn, vystoupila žena. Vypadala moc hezky. Měla hnědé vlasy stažené do culíku. Byla oblečená do kraťasů, ve kterých vypadala moc hezky, a fialového trička. "Dneska se budeme učit kouzlo Expelliarmus. Je to odzbrojovací kouzlo. " Odzbrojovali jsme nejdříve panáky a potom i sebe navzájem. Mě to docela šlo, ale Mie ne. Ať se snažila, jak chtěla, tak to prostě nešlo. Hůlka držela panákovi jako přibitá. Byla smutná, ale já jsem jí povzbudila myšlenkou na to, že další hodinu už nemáme. Pak mě poprosila, abych jí ještě pomohla a já, samozřejmě, souhlasila.

Další část je uploadovaná! Jsme na dovolené a hodně přejíždíme, takže můžu hodně psát. Jinak, jsme na novém hotelu s WiFi, t akce přidám víc částí.

*Tali*