7. Nehoda

207 15 3
                                    

Šestý den ráno jsme měli k snídani zase bavorský vdolečky a kakao nebo čaj. Ráno jako každé jiné jsme čistili, sedlali a úzdili koně. Dneska jsem čistila Geru ( Hafling ). Samozřejmně jako jindy jela na vyjížďku krokovka kterou jsme museli jít v hrozném vedru vodit krokovku. Bylo nám vedro jako včera když jsme vodili. No co se dalo dělat. Pak šla klusovka kterou jsme vodit nemuseli naštěstí! Až se za čtvrt hodiny vrátili šli všichni děti (kromě nás ze cvalovky) k lesní kamenitý cestě na stranu aby nás viděli cválat. Šla s nima Madla museli klečet a být potichu aby se koně nelekly. Dneska jsem jela na Parádě. Za tim než jsme tam došli polem pak do lesa kde jsme začali klusat. Pak jsme jeli kamenitou lesní cestou až dolů. Jeli jsme a na levé straně klečeli děti a byly potichu už se nám to blížilo aby jsme nacválali. Byli jsme už konečně dole a otáčeli a najednou jsme klusali a hop a už jsme cválali větve nám lítali do očí ale to vůbec nevadilo. Blížili jsme se k dětem. Najednou jsme byly u dětí a jedna malá holčička si stoupla a zařvala "jéééééé to je hezký"! Koně Paráda a Luisa a Lucinka se vzádu s náma lekli a úplně jsem cítila jak si zastavuje a stoupá na zadní. A začíná kozlovat. Při stoupnutí na zadní jsem se udržela ale když začala Paráda kozlovat jsem slítla. Třmeny se mi vyhákly ale držela jsem otěže aby mi Paráda neutekla. Jednou na mě šlápla na ruku přesněji na dlaň malinko víš. Stačila jsem se postavit a chytit ji. Paráda se hned uklidnila a vedoucí se hned mě zeptali jak na tom jsem, řekla jsem Káje že mě bolí jen ruka a že to zvládnu dojet spátky, ostatní byli všichni v pořádku. To malý dítě který vykřiklo tak ho vedoucí seřvali že vyplašila koně. V klidu jsme se vrátili do tábora. Až jsme od sedlali a od úzdili koně tak bylo asi půl šestý. Dneska jsme měli táborák, sedli jsme si kolem ohně a zpívali jsme ale nebylo to staromódní jak to znáte ale bylo to moderní, protože jsme zpívali Bena Cristoava - jedu bomby atd. Večer po táboráku jsme se všichni loučili a brečeli. Dostali jsme na památku trička s nápisem Pařezská Lhota 2016. Ruku jsem měla v pořádku měla jsem ji jenom malinko naraženou a říkala jsem si že je to poprvé co si se mnou postavil kůň na zadní. Pak jsme šli s holkama spát ale než jsme usnuli tak jsme si povídali o dnešku.

Omlouvám se že trvalo než jsem vydala kapitolu jsem totiž na dovolený tak na to nemám moc čas ale máme se vrátit za dva dny domů takže se v letadle budu určitě nudit takže nějakou tu kapitolu napíšu :) A omlouvám se za pravopis. Doufám že se vám líbila kapitola! :)
Vaše Zuzka :)

1. Pád Z Koně Kde žijí příběhy. Začni objevovat