A. L. E.

12) Welcome

"Axeli," zavrtím nesouhlasně, ale i trošku pobaveně hlavou. "To vážně nejde, budeme mít průser." "Odkdy TY koukáš na to, abys neměl malér?" zeptá se mě udiveně Axel. "Od té doby, co sis mě omotal kolem tvých prstů." "Nemělo by to možná být naopak?"*  blýskne se mu rošťácky v očích. "Ti rychle otrnulo, tak já půjdu," zasměju se. "Nhe, nhee, potřebuju tě tady. Hned u mě. Jinak umrznuu," začal dělat Axel nemocného a hraně zakašlal, ale ten kašel se změnil v opravdový. "Tak to ne, jdu k tobě, nebo vážně budeš nemocný." A vlezu si vedle něj a zakryji nás oba peřinou, ať se udržuje teplo. Obejmu Axela a on zavrní blahem a přimáčkne se ke mě. Lehce ho políbím na rty, ale Axel je hladovější a tak se to změní ve vášnivé líbání.

Ťuk, ťuk, ťuk! Ozvalo se zaklepání a dveře se pootevřely. Rychle jsme se od sebe odtrhli a vyměnili si vyděšené pohledy. „Adame, prosím tě, mohl by jsi na chvilku jít na chodbu?" stála paní Evannsová v pootevřených dveřích. Trochu jsem si oddechli. „Ano, hned jdu." Vyhrabal jsem se nějak od Axela a věnoval mu polibek na čelo. Vyšel jsem na chodbu. „Paní Evannsová, už můžete jít dovnitř." Zahlédl jsem Axelovu mamku stát u nějakého muže a něco mu šeptem, ale naléhavě vysvětlovala. Blonďatému muži se při naslouchání zrzavé ženy měnily emoce v obličeji. Pak se podíval probodávajícím pohledem na mě. Došlo mi, že mluví o našem vztahu s Axelem. A že to bude Axelův táta. V hlavě mi začal červeně blikat alarm. „Adame?" přistoupil jsem blíž k nim na pokyn paní Evannsové. „Tohle je můj manžel a Axelův táta." „Dobrý den," pozdravil jsem slušně a podal mu ruku. Pan Evanns ruku přijal a pořádně mi jí stiskl. Nebýt zvyklý ze rvaček, tak si myslím, že už s tou rukou v životě nepohnu a složím se jim tam bolestí. Paní Evannsová po něm hodila výhružný pohled. Stisk polevil. Asi se stále nesmířil s tím, že chodím s jeho synem. Doufám, že to Axel nějak neodnese... To radši budu trpět já. „Takže ty jsi ten grázl místní střední, co něco zkouší na mého syna?" zeptal se řečnicky pan Evanns. Lehce roztřeseně jsem odpověděl „Skoro," nemůžu si z Axelova táty udělat nepřítele. „Já, už nejsem grázl, díky vašemu skvělému synovi, kterého miluji." Pevně jsem se podíval panu Evannsovi do očí. „A doufám, že on mě." „Co vy, ve vašem věku, v téhle době,už víte o lásce?!" odfrkl si pohrdavě. „Johne!" okřikla ho tiše paní Evannsová. „O tomhle jsme spolu už mluvili. Jestli budeš takový i na našeho syna, jen kvůli tomu, že si našel přítele místo přítelkyně, tak tě k němu nepustím. Axel se potřebuje vyléčit a potřebuje naši podporu. Ve všem."  Vděčně jsem se na ni podíval. Vím, že to pro ni nebylo lehké. „Jdu mu oznámit, že jsi se vrátil ze služební cesty a že jsi tady, ale jestli do té doby, než se vrátím, nezměníš svůj názor, tak za ním nepůjdeš." řekla výhružně svému muži a zmizela ve dveřích č. 207.
Přemýšlím, jestli se mám bát.

„Ahoj broučku," přišla za mnou mamka. „Táta přijel ze služební cesty, chceš ho vidět?" „Jo? Rád ho uvidím," rozzářil jsem se, dlouho jsem ho totiž neviděl. „Ale,..." beznadějně jsem pohlédl na mámu. „Už ví, že s Adamem... chodím?" zeptal jsem se bojácně. Mamka jen kývla na souhlas. „Jak to vzal?" Nevím, jestli chci vědět odpověď. „Dej mu čas, smíří se s tím. Ale teď si s tím nedělej vůbec starosti," jemně se na mě usmála. „Dobře," povzdechl jsem si. „tak já ho za tebou pošlu, ano?" „Jo," usmál jsem se. „A Axeli? Nepotřebuješ něco?" zeptala se mě starostlivě těsně předtím, než odešla. „A-Asi ne."

„Vám vadí, že je Axel bisexuál?" zeptal jsem se opatrně do nastalého „ticha."„On není čistá buzna? Tos z něj udělal ty?!" vyjel na mně hnusně pan Evanns. „Já z něj nic neudělal," špitl jsem. „Jen doufám, že mě taky miluje. Zatím to tak vypadá." „Nevěřím ti, jsi grázl, určitě mu chceš nějak ublížit." Trošku trhavě se pan Evanns nadechl. „Určitě jsi jako ti, co ho šikanovali. Kouká ti to z očí." To mi ublížilo. „Já ho miluju a chci ho chránit před vším hnusným!" vyhrkl jsem ublíženě, ale s odhodláním. „A jak ho chceš uchránit před tím, že mu jednou ublížíš ty?!" zvýšil hlas. „On už nebude bojovat. Víš, kolikrát málem vzdal boj se životem kvůli bandě tupců podobným tobě? Jestli mu nějak ublížíš, tak si mě nepřej," vrčel na mě výhružně pan Evanns. „Dám ti šanci, ale budu tě bedlivě sledovat, ale jakmile mému jedinému synovi ublížíš, jsi mrtvý muž." Náhle se uklidnil, asi mi řekl vše, co potřeboval. Cvakly dveře a vyšla z nich paní Evannsová. „Drahý, jestli jsi se uklidnil, můžeš navštívit Axela, těší se na tebe. A prosím tě, nemluv s ním o tom,"  řekla s ustaraným úsměvem. Starostlivě pohlédla i na mě. Mírným úsměvem jsem ji ujistil, že je vše ok. „Také se na něj těším," políbil pan Evanns paní Evannsovou na tvář a zmizel ve dveřích.