Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

9. kapitola

Zatímco matka připravuje v kuchyni snídani, odcházíme s Prim do mého pokoje. Jakmile jsme v místnosti, zavírám dveře a tichým hlasem se ptám:

,,Co jsi myslela tím, že jsem se nechtěla vrátit a už vůbec ne takhle?''

Prim se posadí na posteli, s rukama složenýma v klíně a odpoví: ,,No víš... znám tě moc dobře na to, abys přede mnou mohla něco utajit. Katniss už to jak jsi běžela za Haytmichem s prosbou, aby zachránil Peetu jasně napovídalo, co se chystáš udělat. O tom, cos ho naučila ani nemluvě,''

,,Jak o tom víš?!''

,,Katniss, byla jsi opilá, když jsi se vrátila, takže bylo jasné, kde jsi byla. A pak se už nebylo težké zeptat,''

Zůstala jsem na ni hledět s povytaženým obočím. Nechtěla jsem si to připustit, ale došlo mi, že je mnohem rozumnější než já. Připadala jsem si jako nechápavé dítě.

,,Jediný problém byl,'' pokračovala Prim ,,že to samé chtěl i Peeta. No a dopadlo to takhle.''

,,Takhle?''

,,Ty se každou chvilku nervově zhroutíš a on má pocit, že všechno zkazil. Že ti bude muset, samozřejmě jen po psychické stránce, ublížit. Myslím, že hry se ti zdály jako ta lepší varianta. Katniss já mám o tebe jen strach. Větší, než když jsi byla v aréně. Tam tě mohli zabít, ale teď...'' ztatil se jí hlas.

Posadím se vedle ní a zadívám se jí do očí. Nemůžu pochopit, jak mohla za jediný rok takhle dospět, aniž bych si toho všimla.

,,Neboj. Bude to v pohodě. Jsem přece výherkyně hladových her, mě nemůže porazit takový dědek jako je prezident Snow.'' řekla jsem, ale myslela jsem si pravý opak.

Prim se na tváři objevil lehký náznak úsměvu, ale stále vypadala ustaraně.

,,Co chceš teda dělat?'' zeptala se.

,,Najíst se, zaskočit na jarmark... to co obvykle,'' odpověděla jsem, i když mi bylo jasné, že na tohle se neptá.

,,Já myslím s Peetou,''

,,Nevím.'' řeknu s hraným nezájmem v hlase. ,,Ono se to časem určitě vyřeší.''

,,Jak?'' nenechá se odbýt Prim.

,,Nějak. Poslyš, vím, že se mi snažíš pomoc, ale tohle si musím vyřešit sama.''

Prim omluvně sklopí pohled a začne si pohrávat s pramenem vlasů, který se jí uvolnil z copu.

Zmateně na ni hledím. Ještě nikdy se mnou takhle nemluvila. Snad jen jednou. Loni před hrami, když mě prosila o to, abych vyhrála. Abych se vrátila domů.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Ovane mě noční vzduch a pročeše mi vlasy. Zhluboka se nadechnu a vykročím přes práh našeho domu.

,,To zvládneš.'' ujišťuji se a cítím, jak se mi třese hlas.

Po včerejším ranním rozhovoru s Prim jsem hodně přemýšlela. Došlo mi, že odpověď: To se časem vyřeší je v téhle situaci naprosto nepřijatelná. Nevím, co přesně mě donutilo k rozhodnutí, že za Peetou zajdu ještě dnes večer. Snad strach, snad naděje, že bude mít skvělé řešení, jak z toho ven.

Je to sice jen jen 27 metrů, ale než stojím u jeho dveří mám pocit, že jsem obešla celý svět dokola. Dvakrát.

,,Peeto?'' zavolám a zaklepu. Nestihnu ani stáhnout ruku, než mi přijde otevřít.

,,Katniss?'' řekne udiveně. ,,Co tady děláš?''

,,Potřebuji si o něčem promluvit. Můžu dál?'' zeptám se nevinně, i když by mi největší radost udělalo, kdyby mě vyhodil.

,,Jasně. Taky si potřebuji ujasnit pár věcí.'' odpoví s hmatatelnou nervozitou v hlase a otevře dveře dokořán.

Vejdu a zamířím do kuchyně. Posadím se na židli k velkému, dubovému stolu. Stejnému, jako máme my. Všechny domy ve Vesnici vítězů jsou vybaveny stejně.

,,No? Tak... o čem jsi to chtěla mluvit?'' otáže se, přestože mu musí být jasný důvod mé návštěvy.

,,Já, myslela jsem, že by bylo na čase jaksi,'' chvíli hledám vhodná slova a pak pokračuji: ,,Že by bylo na čase řešit naši situaci.''

,,Situaci,'' opakuje Peeta nevěřícně. ,,A jsi si jistá, že ji chceš řešit?''

,,Nechci, ale musím. Kvůli Mags, Dratkie, Prim a taky...tobě.'' odpovím. Když zvednu pohled, vidím, jak je zklamaný. Skoro se až stydím za to, co jsem řekla.

Peeta se zvedne ze židle a přejde ke dřezu. Natočí si sklenici vody a jedním dechem ji vyprázdní.

,,Katniss, ty si myslíš, že mě to nevadí? Že to chci udělat?''

,,Nevím.'' odpovím prostě s očima upřenýma na jeho zátylek. Peeta jen mírně zavrtí hlavou a otočí se na mě. Otevře ústa, jako by chtěl něco říct, ale je rychle zavře. Dlouho tam jen tak mlčky stojíme a pak, z ničeho nic se zeptá:

,,Kdy?''

Ani nevím, kde jsem vzala to odhodlání odpovědět, ale vážným hlasem jsem řekla:

,,Teď,''

Ahoj!
Dlouho jsem přemýšlel a, jak tuhle kapitolu nenapsat trapně, ale pak jsem došla k názoru, že to jinak ani moc nejde.
Jinak momentálně uběhly 3 dny od zrušení Čtvrtoher. Nebojte, další dny už nebudou tak podrobně (doufám )