Zánik: Dívka Drak

Kapitola IX - Slavnosti v Turosu

Silla

Nebyla jsem zvyklá vstávat moc brzy ale dnes ráno mne probudilo příjemné teplo slunečních paprsků pronikajících okny do místnosti. Alek spokojeně spal a Tygra také nevypadala, že by se jí chtělo vstávat. Přidělala jsem si k pásku dýku a měšec s penězi. Opatrně jsem vyklouzla z pokoje a nešla schody do přízemí kde byla spousta pěkně upravených a nově vypadajících stolů a židlí. Koukla jsem na hodiny které byli pověšené u konce schodiště, bylo půl deváté ráno a i v tuto dobu tu bylo dost hostů. Převážně postarší muži, manželky je asi již opustili a do vaření se zjevně moc nehrnuli. Rozhlédla jsem se po místnosti, hospodyně ani její dva pomocníky jsem však nikde nezahlédla. Přešla jsem až ke dveřím vedoucím do čerstvě vařeným jídlem provoněné kuchyně a zavolala na hospodyni. „Máte chvíli čas?" otázala jsem se. Hospodyně pobíhala z jednoho konce kuchyně na druhý a až když jsem došla se na chvíli zastavila „Ano? S čím vám mohu pomoci?" „Doneste nám prosím dvě porce a potřebovala bych nějaké maso pro rysa." Žena mi přitakala v souhlasu a já ji podala dvě zlaté mince.

Vyšla jsem ven z hostince. Rozhlédla jsem se po ulici ale jakoby tu snad ani nikdo nebyl. I včera v noci tu bylo více lidí než teď. Kam všichni zmizeli? zamyslela jsem se. Chvíli jsem zůstala stát na schodech a užívala si tu svobodu jenž mi byla mým otcem dopřána a já mohla okusit i jiný život než za hradbami našeho honosného sídla. Ani jsem si neuvědomovala jak dlouho venku stojím, když se ve dveřích objevil Alek. „Kde jsi byla tak dlouho? Čekáme na tebe se snídaní" Nařknul mne Alek ustaraným hlasem. Copak se o mě bál? Otočila jsem se zpět k Alekovi a následovala jej do pokoje ke stolu. Usedla jsem naproti Alekovi a ze stolu položila Tygře na zem velký tác s tlustými kusy masa. Společně jsme posnídali. Sbalila jsem všechny věci zpět do zavazadel a Tygra mi na stůl položila sedlo. Vzala jsem sedlo do rukou a položila jej Tygře na záda, za zády mi stál Alek a bedlivě sledoval mé počínání s řemínky utahující se na Tygřině břiše a zadních tlapách. Natočila jsem hlavu a usmála se „proč nás tak sleduješ?" zasmála sem se. „Já jen.. Ještě jsem takové sedlo neviděl tak mě zajímá, jsem .. hodně zvědaví člověk." Řekl a prohrábl si své po ramena dlouhé černě vlasy. Pod ofinou padající mu z čela mu prozařovala jasně zelená barva očí. „Prohlédneme si město? Nikdy jsem zde nebyl." Otázal se Alek. „No vlastně proč ne. Venku nikdo není a než jsi mě vytrhnul z myšlenek uvědomila jsem si, že je čas slavností! Všude tu bude pěkně veselo!"

Scházeli jsme schody a Tygra zlehka našlapovala za námi, když ji spatřili lidé sedící u masivních stolů a popíjí nazlátlou tekutinu vypadali vyděšeně. Chápala jsem je, byli to převážně lidé kteří seděli u stolů, mezi nimi ale seděli i elfové a v jednou koutu jsem zahlédla i pár trpaslíků. Nikdo z nich ale asi nikdy nespatřil tak velkou kočku a ještě k tomu ochočenou. Zvědavé pohledy všech v místnosti nás probodávali pohledy a já si přála odtud co nejrychleji vypadnout. Alek otevřel dveře a přidržel je mě i Tygře a až po nás vyšel i on. Mladík, typovala jsem ho na syna hospodyně Alekovi přivedl koně. Ten si od mladíka převzal otěže a my mohli vyrazit do města. Tygra šla spokojeně po mém levém boku, Alek po pravém. Za námi se nespokojeně táhl horský koník. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se na malém náměstí, kde se shromažďovali ať už prostí lidé nebo i bohatší měšťané. Bavili se u korbelů s pivem a poskakovali do rytmu hudby. Všichni vypadali tak šťastně. Měli důvod. Krásné město, hodného barona, dobrou práci a za ni pořádnou výslužku od barona. Lidé, elfové i trpaslíci tu žili v naprosté harmonii a nedělali mezi sebou žádné rozdíly.

Alek se ode mne na chvíli vzdálil. Měla jsem ho na očích jen díky jeho koni, který v davu svítil na kilometry daleko. Já s Tygrou jsme se prodírali dál davem až jsme se dostali k muzikantům hrající tradiční písně. Posadila jsem se kousek od nich a nechala se unášet překrásnou hudbou. Za chvíli jsem opět zahlédla Aleka jak se prodírá i s koníkem směrem k nám. Jeho koník měl hřívu posetou různě barevnými pentlemi, koluje tu tradice jenž udává barevné pentličky jako šťastné. Tradice jsou tradice.

Nechtěla jsem se v městě zdržovat příliš dlouho, máme před sebou ještě dlouhou cestu. „Tygro, počkej tady na nás." Vydala slabý hrdelní zvuk a lehla si na studenou dlažbu daleko od všeho rozruchu. „Aleku! Pojď už! Máme tu toho ještě hodně" Okřikla jsem Aleka z dálky. Přikývl mi na souhlas a pohladil malou holčičku po vláskách. Bavil se s každou malou holčičkou která za ním přiběhla.

Letmo jsem ho provedla městem, ty nejkrásnější uličky, knihovnu a krásné baronovi zahrady. Nikdy brány svého sídla nezavíral. Alespoň tak to tvrdili měšťané. Den dovršil poledne a já byla připravená vyrazit dál. Pomalým krokem jsme došli až k bráně, na opačné straně města, než kterou jsme došli. Voják se na nás usmál a rukou nás pobídl k odchodu z města. Úsměv jsme mu oba opětovali a rozběhli jsme se z brány, cesta široká a dlouhá, nikde nikdo. Všichni oslavovali svého dobrého barona a úrodu jenž jim jeho velkorysost poskytla. Uháněli jsme vstříc osudu, který ani jeden z nás nezná. Doběhli jsme až k Dračímu lesu, vypráví se o něm široko daleko. Kdysi dávno, to když byl můj otec mladý v tomto prý přebývala mohutná dračice, která kvůli své bolesti ze ztráty drahocenného vejce vypálila půlku lesa i s osadami poblíž. Můj otec v tom všem zmatku byl donucen jí zabít. Byla jedna z mála jenž neměla svého pána a její mysl tedy byla poblázněna.

Lesem jsme procházeli tiše, šly jsme dlouho, někdy běželi a jindy jen stáli a koukali po okolí. Najednou jsme se ocitli na vypálené straně lesa, nikdy už tu nic nevyrostlo. Je tomu již sedm set let co se to stalo ale les se z onoho šoku už nevzpamatoval. Když jsme tou zničenou krajinou procházeli cítila jsem všechen ten smutek jenž se tu odehrál, ta zkáza, ty promarněné životy nevinných. Bylo to smutné.

Pomalu ale jistě jsme opouštěli území Krolurských Skal a šli neznámo kam. Dnes budeme nocovat v lese.

___________________________________________
Na obrázku je Sillina matka z války proti Temnému Čarodeji 😊