You Bitch, My Bitch! (Naruto x Sasuke)

5. Job offer

Ahoj moji humans.

Tak jsem tu a znovu píši další část SasuNaru a musím říct že mě vaše komentáře opravdu potěšily a tak přemýšlím že tuto povídku dokončím jako první :D snad to nebude vadit. Taky chci oznámit že mám takovou melancholickou náladu, so.. možná tato část bude taková smutná a asi i nudná. No ale budu doufat že se vám to bude líbit.

Z pohledu Naruta

Momentálně se nacházím upostřed svého pokoje a ležím ve své měkkoučké postýlce. Nejradši bych v ní zůstal ležet navždy ale to se mi nesplní, protože právě teď mě někdo musí rušit, lépe řečeno někdo zazvonil. Tak jsem se vyhrabal z postele a zamíři si to dolů po schodel a rovnou ke dveřím, které jsem následně otevřel. Za dveřmi stál člověk, člověk kterého obyčejně vidím v televizi nebo v časopisech, Hiro Mizushima. Nečekal jsem ho tu a tak jsem stál u dveří jako idiot a koukal na něj jako na svatý obrázek. Po chvilce jsem se vzpamatoval.

,,Ehm, můžu pomoct?" zeptal jsem se pořád trochu zaskočeně.

,,Ne, vlastně jo. Ty jsi Naruto že? " Zeptal se mě a já pouze přikývl na souhlas. Ani se nezeptal a vlezl mi do baráku jestli se tomu dá vůbec dá tak říkat. Zamyslel jsem se nad nepodstatnou věcí.

,,Vlastně tu nejsem jen tak, mám pro tebe nabídku a potřebuju aby si jí zvážil a doufám že se rozhodněš pro souhlas." Řekl mi Hiro a já už byl plný nedočkavostí, až mi řekne o co tu jde, co vlastně po mě chce a proč vlastně já? V hlavě se mi míhaly myšlenky na otázky avšak odpovědi jsem se nedočkal, proč taky jo když jsem ty otázky ani nevyslovil. Nějak moc jsem se zamyslel.

,,No, tak povídej, jsem jedno velký ucho" Musel jsem se uchechtnout, když jsem si představoval obrouvský ucho oblečený do oranžový jako nějakej vězeň a k tomu nějaký vlasy nebo chlupy co mi trčely ze zhora. Pro mě docela nechutná představa. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem se smál na celá kolo a musel jsem Hirovi připadat jako ten největší pošahanec co by měl mít dávno v nějaký psychiatrický léčebně, hold to asi trochu nevychytali no. Stejně jsem nepoznal rodiče tak nemůžu soudit jestli to mám po nich. Musel jsem na zatřepat hlavou aby jsem začal vnímat Hira.

,,Víš, mám pro tebe takovou práci. Vím, že nemáš moc peněz na to aby si se uživil tady sám a na ramenu žít pořád taky nemůžeš. Tak mojí agenturu napadlo že by si mohl začít dělat modeling, asi to vypadá nějak potrhle že zrovna mě poslali za tebou ale je to tak a doufám že spolu budeme spolupracovat ale nemysli to nějak zle, osobně si myslím že by to byl úžasný zážitek a také vzpomínka. Takže se tě zeptám, jako člověk roven člověku, budeš se mnou spolupracovat? Budeš dělat modeling?" Vychrlil to na mě jako by měla být 3 světová nebo já nevim už, byl jsem z toho zmatný a myslím že by nebyla špatná práce dělat modeling. Nakonec jsem jen němě přykývl na souhlas. Hiro už byl na nohou a objímal mě.

,,Děkuju, už se těším na naší spolupráci." Řekl a zmizel mi z dohledu a hned co jsem slyšel zabouchnutí dvěří, tak i z mého baráku. Musím ale říct že to bude určitě zábava, problém je že nevim jestli mají moje telefonní číslo ale jak vidim že mě našli kde bydlim tak nebude problém si sehnat moje telefonní číslo.

Pokrčil jsem rameny a vydal se na obhlídku do lednice, stejně vim že tam nic není a tak jsem se na to vykašlal. Napadlo mě, že bych mohl zajít na nákup abych měl co jíst aspoň, sebral jsem ze stolu peněženku, která spíše vypadá jako žába, nakouknul jsem do ní a povzdechl si, dnes asi toho moc nenakoupím ale aspoň něco než nic, a tak jsem se rozešel ke dveřím a po cestě jsem ještě sebral klíč od baráku, otevřel jsem dveře a následně je za sebou zavřel a pro případ zamknul.

Vydal jsem směr obchod, hned co jsem vešel jsem věděl co musím koupit nějaké maso a pečivo i když vím že to vyhodim protože jím jenom ramen ale co pro případ si rdši kupuju něco navíc. Potom co jsem to všechno nepotřebné jídlo měl jsem si to zamířil do regálu, kde se nacházelo to božský jídlo jménem ramen, rovnou jsem jich vzal aspoň třicet i když nevím jak to unesu ale budiž. Vydal jsem se ke kase kde jsem jí to vše položil. Poté co mi řekla cenu jsem jí podal své peníze a odešel spolu s jídlem v mích rukách.

So.. 766 slov to je celkem slušný :D doufám že jste si tento díl užili a nižtak zanechte vote nebo comment děkuji :3 Nakonec tato část neni taková smutná ale nudná určitě ano.

Vaše Queen Cruelty