Stefan odešel s Klausem. Elena ztratila během pouhé chvíle svou lásku a zůstala s jeho bratrem Damonem, se kterým se ho pokoušejí najít a získat zpět. Ale co když se najednou objevuje Klausův podvedený bratr Elijah, který znovu slibuje, že jim ho po...
Těžce jsem otevřela oči. Ležela jsem na nějaké pohovce, nechápavě jsem se na sebe podívala. Tričko jsem měla od krve, džíny roztrhané. Rozhlížela jsem se okolo, kde to jsem?
Rychle jsem se posadila. Zaslechla jsem nějaké kroky. Jak je možné, že slyším takhle dobře, když nikoho nevidím?
Hodiny začaly příšerně tikat, vedle někdo zapnul vodu, někdo si zrovna sundal pantofle. Co se mi to děje? Začala se mi motat hlava. Pevně jsem se za ní uchopila.
"Ach, jak ráda tě znovu vidím." Zvedla jsem hlavu. Stála přede mnou v celé své kráse, na tváři triumfální úsměv.
"Katherine," zašeptala jsem. "Co se to se mnou děje?" Nechápavě jsem se na ní podívala. Pobaveně na mě mrkla, "měla jsi nehodu." Začala předstírat smutek.
Znovu jsem se na sebe vyděšeně podívala. "Já jsem mrtvá?" Nic neříkala. "Jsem mrtvá?" Vykřikla jsem.
Povzdechla si, "bohužel si ještě docela živá." Nechápavě jsem jí sledovala. "Já jsem upír!" Spokojeně se usmála.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ale jak...Jak se tohle mohlo stát? Jak je tohle možné? To se nikdy nemělo stát." Postavila se přímo přede mě.
"Věř mi, Eleno..." Odfrkla si, "od začátku jsem tě chtěla zabít, protože..."Nemohla jsem se kontrolovat, "tak proč jsi to neudělala?" Vykřikla jsem. "Vždycky si po tom tak toužila." Slzy vzteku mi stékaly po tvářích.
Usmála se, "ale nakonec se mi nabídlo něco lepšího," povzdechla si. "Bylo to pro mě velké překvapení, ukázalo se, že máš v sobě upíří krev," povytáhla obočí, "a nakonec jsem došla k závěru, že jako upírka budeš mnohem spokojenější."
"Věděla jsi moc dobře, že je to něco, čím jsem nikdy být nechtěla," procedila jsem skrz zuby, "a proto mě nenecháš zemřít. Chceš abych trpěla." Přikývla."Sledovala jsem tě celou dobu a..."
"Co jsem ti teď udělala, že mě takhle trestáš?" Přerušila jsem ji. Chytla mě pod krkem a držela při protější stěně, "nedělej, jako že nic nevíš!" Zasyčela.
Chytla jsem se za krk, svírala ho pevně, "au," zašeptala jsem. Usmála se, ale nepovolila."No jistě, ta naše nevinná sladká Elena," povzdechla si. Pustila můj krk. Konečně jsem se mohla nadechnout.
