Zánik: Dívka Drak

Kapitola XIII - To není obyčejné vejce!

Alek

Šel jsem spát brzy, byl jsem unavený a to jsme dnes ani nejeli dlouho. Avšak když jsem ulehl do měkoučké postele jakoby se to utnulo a já najednou nemohl zavřít víčka. Co se to sakra děje? Bylo nad ránem když se do pokoje vkradla Silla. Letmo jsem se na ní podíval a snažil se předstírat spánek. Nevydrželo mi to dlouho, protože do postele skočila Tygra. Naježila se v úleku, stejně jako já. Tedy já se nenaježil, jen jsem se pořádně leknul. Tygra vypadala smutně, že si nemůže užít pohodlí na které je zvyklá. Kouknul jsem se jí do očí a spatřil to. Ona není jen společník elfky ale i magií oplývající tvor. Společníci ale předci nemají mít svou vlastní magii, nebo ano? Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale pak jsem se pomalu zvedl a přešel místnost k sedlové brašně. Vytáhnul jsem si teplou deku a zakryl se jí nedaleko postele Silly a Tygry. Takže jsem byl prakticky přímo vprostředku místnosti. Až když došly ty dvě, cítil jsem se v dostatečném bezpečí pro tvrdý spánek. Ještě chvíli jsem vnímal Silliny kroky po pokoji a to poslední co jsem zaslechl bylo zacinkání dýky na zemi, nebo snad meče? „Sakra!" Zaklela a pak jen buchnutí těla do postele.

Silla

Ještě chvíli jsem nemohla spát. Bylo mi Aleka celkem líto. Tygra ho neomaleně vyhnala z postele. Než jsem ji ale stihla zpražit pohledem, spala.
„Aleku?" zašeptala jsem k němu, ale žádná věta, jen nesrozumitelné zamrmlání.
„Aleku!" zkusila jsem hlasněji, ale furt nic. Vyzula jsem si jednu botu a hodila ji po něm. Zasáhla mi nohy, Alek se ale ani nehnul. Vyzula jsem si i druhou a soustředila se abych se trefila přinejmenším alespoň do zad. Povedlo se!
„No, no. Co? Co se děje?! Já nespím!"
„Jo .. Heh .. To vidím." Neodpustila jsem si malý úšklebek.
„Pojď si lehnout sem. Nejsi předci žádný pes aby jsi spal na zemi! A bez protestů!"
Ve tváři měl výraz, jenž vykazoval ospalost, radost ale i nervozitu. Posunula jsem se o kousek blíž k rámu postele aby se sem Alek vešel. I přesto, že postel byla celkem široká, stále byla určená jen pro jednu osobu.
„Ale deku si ber svou, o tu se dělit nehodlám." Vyplázla jsem na něj jazyk, Alek se pousmál a zamávat mi před obličejem dekou držíc v ruce. Oba jsme si lehli, zády k sobě a snažili se usnout. Alekovi to očividně nedělalo žádné problémy ale mě se nějak nechtělo. Ale ani mě to netrvalo dlouho a usnula jsem, konečně!
Přišlo mi, jako bych spala hodinu a už mě někdo budil. Ve dveřích stál Tarin. Talijusin komorný.
„Paní, máte přichystanou snídani."
„Dobře, dobře. Díky. Za chvíli jsme tam."
Ani za svět se mi nechtělo vstávat. Pohodlná postel, střecha nad hlavou a příjemné teplo všude okolo mě přemlouvalo ať nikam neodcházím.
„Aleku! Vstávej, už na nás čekají, slyšíš?! Vstávej ty lenochu!" Zatlačila jsem mu rukama na záda a ten skoro spadl z postele.
„No jóóó, vždyť už jsem vzhůru, už vstávám!"
Oba jsme se vyhrabali z postele, Tygra vypadala překvapeně když nás zahlédla. Myšlenkami jsem ji seřvala ze její chování a ona neochotně vytáhla zadek z postele. „Spalo se ti dobře Tygro?" zeptal se jí Alek, ale ta se s ním dneska asi bavit nebude. Když jsme šly dlouhou chodbou do sálu v němž nás očekávala Talijusé se snídaní, Tygra se na za námi táhla poněkud .. Naštvaně. Byla naštvaná za to jak jsem ji nadala nebo za Alekovu pohoršenou otázku? Na tom teď nezáleží. Jen si pospěšme, už mám strašný hlad a křeče v žaludku mi to dostatečně připomínali. Snídaně probíhala celkem v klidu. Alek se trošku víc seznámil s královnou, královna zase s Tygrou a já? No já znala všechny tři takže jsem je jen poslouchala.
„Omluvte mne prosím, moc jsem se nevyspala." Hodila jsem po Alekovi pohledem a pokračovala. „Potřebovala bych si ještě na chvíli lehnout, než zase vyrazíme."
Talijusé i Alek se na mne dívali nevěřícně. „Už tak brzo?" Oni se na té otázce snad dohodli. Když ji vyřkli zároveň letmo po sobě hodili očkem a zase vrátili zrak ke mně. „Cesta volá" má poslední slova. Usmála jsem se na oba a zanechala je o samotě v místnosti. Tygra se drala dveřmi hned za mnou. Došly jsme do komnat. Nedalo mi to a musela jsem se podívat na to vejce. Tygra se roztáhla na posteli hned naproti mně jak byla dlouhá a široká. Vůbec ji nevadilo, že mi zbyl plac metr krát metr. Ale co už no. Ta jeho barva byla tak zvláštní. Nikdy jsem takové vejce neviděla. Sedla jsem si do tureckého sedu na postel a koukala na něj. Chtěla bych vědět komu patří. Jakému zvířeti. Nebo ho snad někdo ztratil, když se tam tak válelo uprostřed cesty? Ale kdo by mohl ztratit tak velké vejce a jak je možné že se při pádu nerozbilo? Už už jsem se k němu natahovala rukama, v tom ale Tygra otevřela oči jako by jí něco píchlo do ucha. Zadívala jsem se jí do očí, ale nepromlouvala ke mně. Obě jsme mlčeli. Já k vejci natáhla ruku a když to Tygra zpozorovala pohyby mé ruky, vyhrabala se do sedu a zase se mi zadívala do očí. Znervózňovalo mě to a tak jsem oči přivřela. Ucítila jsem nad svou rukou jemné chloupky na spodní straně Tygřiny tlapy. Zatlačila mi opatrně na ruku a já ji přiložila k vejci. Bylo tak teplé, určitě nemohlo být stvoření ukryto za skořápkou mrtvé. KŘUP, ozvalo se zpod mé ruky. My ho rozbili! Pomyslela jsem si a tak jsem cukla s rukou a rychle se naklonila nad vejce. I Tygra si přičapla aby na puklinu ve skořápce lépe viděla. Chvíli nic, ale když jsem chtěla vejce opět vzít do rukou, se rozhodlo protestovat a skořápka popraskala celá. Jeden černý rozmazaný ornament byl nepoškozen, jakoby se ho to vůbec netýkalo. A právě v tom místě se objevili malé drápky, snažíc se rozdrásat skořápku natolik aby se ono stvoření mohlo dostat ven. Tygra opatrně přiložila drápy ke skořápce a zatlačila jen tolik aby ji ještě více rozbila a stvoření uvnitř mělo jednodušší cestu ven.
„Počkej Tygi, ať mu neublížíš!" s lehkým náznakem strachu jsem napomínala Tygru.
„No pojď maličký, ukaž co jsi zač." Napřáhla jsem ruku k malým drápkům a zahákla nehty za kus skořápky. Šlo to ztěžka ale skořápka povolila a já ji mohla bezpečně odložit na postel, pak další malý kousek. Tímhle způsobem jsem odstranila skoro celou horní půlku vejce. Znova jsem se naklonila nad vejce abych lépe viděla. Ale jen co jsem se nad vejce naklonila, něco mi skočilo po krku a nehezky mne kouslo za uchem. Tygra se lekla a spadla z postele. Železné destičky na jejich zádech tvoříc pás k ocasu jen zařinčel o tvrdou podlahu a Tygra zaklela. Asi to nebylo mířeno až ke mně ale zachytila jsem její myšlenku.
„Co je to Sill? Nevypadá to, že by ti to chtělo ublížit."
„Netuším. Máš pocit, že kousnutí je bezbolestné?!" Neodpověděla mi, jen se zadívala za mne. Čerstvě vylíhnutá potvůrka se mi držela na zádech.
„No tak, pojď sem maličký, já ti neublížím."
Chvíli se nic nedělo. Pak se ale malé stvoření předci jen začalo pohybovat. Vylezlo mi to na rameno a seskočilo do náručí. Vypadalo to jako .. „Panebože to je drak!" Zařvala jsem přes celý pokoj a vyskočila na nohy. To kousnutí mě začalo nepříjemně pálit, je to dráče snad jedovaté? Chce mne zabít?! Zatočila se mi hlava. A dál nic, jen černo. Omdlela jsem.

Když jsem se probudila, dráče se snažilo vylézt na vysokou skříň a Tygra se škrábala za ním. „Tygro! Přestaň! Neublíží nám." Nevím sice jak dlouho jsem spala ale v hlavě se mi odehrával jakýsi příběh. A tehdy jsem to pochopila. Tohle je to vejce, které po zabití šílené dračice tak usilovně hledali. Jak bylo řečeno. Vejce nalezne jen sám čas. „Pojď ke mně malá, já vím co všechno jsi si musela prožít."
Malé, bílé a šupinaté tělíčko. Na hlavě dva lesklé rohy a od hlavy až k špičce ocásku se jí táhla modrá .. hříva? Měla tak smutné oči. Nevím jak jsem přišla na to, že je to dračice ale nějak jsem to cítila.
„Co bys řekla na Este maličká? Líbilo by se ti takové jméno?" Malé dráče jen souhlasně pokynulo hlavou a přiblížilo se blíž ke mně, dál od Tygry. Ty dvě se sežerou. Myslím, že pobyt na hradě se nám o něco prodlouží.

ESTE po vylíhnutí

_________________________________________
Dobrou lidi, doufám, že vám příběh zatím baví. Vaše názory by mne potěšily :)