Zánik: Dívka Drak

Kapitola XIV - Malá Este

Silla

Seděla jsem tam na zemi a koukala na toho malého andílka jak mi usíná v náručí. Tygře se to zezačátku moc nelíbilo, ale když jsem jí vše pověděla, její chování se znatelně změnilo. Položila jsem Este na postel když jsem si byla jistá, že spí. Pohladila jsem Tygru mezi ušima a vyšla si do sálu za Alekem a Talijusé povědět jim novinky.

Jen co jsem otevřela dveře Tygra vtrhla dovnitř. Někdy mě opravdu štve.
„Aleku, Talijusé? Mám pro vás překvapení, a ne malé!"
„Co se stalo ?" otázala se Talijusé.
„Následujte mne prosím"
Oba dva vyskočili na nohy a šly za námi. Slyšela jsem jak mi za zády poletují šepoty o tom co jsem si na ně nachystala. Nezabránila jsem malému úšklebku.
„Slibte mi, že nebudete vyvádět, prosím." Oba dva přikývli. Nádech, výdech. Tak jo, jdeme na to.
Otevřela jsem dveře do mých komnat a společně s Tygrou jsem vstoupla dovnitř. Královna s Alekem hned za námi. Vzala jsem spící Este do náručí a pomalu jsem se k nim otočila.
„Představuji vám Este. Vylíhla se teprve nedávno!"
„Panebože Sill! Já věděl, že to nebude jen tak obyčejné vejce."
Jeden po druhém si ji vzali do náruče a prohlíželi si malé šupinaté tělíčko. Když mi ale Talijusé položila onu otázku.
„A co s ní budeš dělat?"
„No já .. Já .. Ještě nevím." Pak se přidal i Alek.
„Vezmeme ji s sebou na cesty a vychováme ji ne? Nechcete ji snad ublížit!"
„A ty už jsi snad někdy vychovával draka?! Ani jeden z nás neví jak se o ni postarat!"
„Nechám vám zabalit nějaké věci, zatím si to pořádně promyslete." Pronesla Talijusé a nenápadně se vypařila z pokoje. Ale Alek dál pokračoval.
„Nevím sice jak draka vychovat ale co s ní jinak chceš dělat? Vylíhla se tobě, takže pouto má jen s tebou, takže ji tu nemůžeš ani nechat. Musí jít s námi."
„Máš pravdu. Já mám jen strach aby se jí něco nestalo. Tady by byla v bezpečí mnohem víc než tam někde venku."
Pak už ani jeden z nás nic neřekl. Este se probudila. Maličkými tlapkami si protřela obrovská kukadla. Jen co spatřila Aleka naježila se a ukázala mu své malé ale určitě dost ostré zoubky. Alek zvedl ruce a naznačil Este, že nemá v plánu jí nebo mě jakkoliv ublížit.
„Este klid, tohle je Alek. Můj přítel na cestách. Nemusíš se bát." Byl to zvláštní pocit. Jakoby jsem ji rozuměla i když jsme spolu nemluvili. Patří ke mně. Cítím to. Este se na mě smutně koukla, cítila se provinile. Proč? Nic neudělala. Alek se k ní trošku přiblížil a natáhl k ní ruku. Este chvíli váhala, rozbušilo se jí srdéčko a já jen čekala. Natáhla se k jeho ruce a do dlaně mu vložila svou malou hlavičku. Bylo to krásné.

***

Tarin zaklepal a trochu pootevřel dveře. „Princezno Sillo, královna vás očekává v hlavním sále."
„Dobře, děkuji Tarine."
„Pojďme, je čas vyrazit." Alek jen kývnul hlavou a následoval mne.
Malá Este se mi vyšplhala na rameno a s hrdě zvednutou hlavou se rozhlížela po okolí. Je na světě jen pár hodin, tedy alespoň vylíhnutá. Vešly jsme do sálu v kterém nás očekávala Talijusé. Měli jsme tak nacpané sedlové brašny a nějaké šaty. Talijusé ke mně doběhla a instinktivně natáhla ruku před Este, ta ji celou očichala a zopakovala přivítání s Alekem. Talijusé zavýskala radostí a podala Este nějaký malý kamínek. Neváhala a chňapla po něm. Nestihla jsem ani zareagovat a ona si jej zatlačila do hrudi, kde vzápětí zmizel. Nechápala jsem, co teď udělala, ale Talijusé asi ví víc něž já. Poděkovala jsem jí za vše co pro nás udělala a popadla dvě dvé sedlové brašny. Tygra se k nám přihnala jako vítr, tlamu celou od krve. Zase byla na tom takzvaném lovení. Otřepala se jako pes, třmeny na sedle lehce zacinkaly. Připnula jsem brašny k sedlu a položila na ně Este. Pár kroky jsem překonala vzdálenost mezi mnou a Talijusé. Objala jsem ji a ještě jednou poděkovala za vše. Úplně za vše. Odtáhly jsme se od sebe a tichým „sbohem" jsem se rozloučili. Doufám, že ne navždy. Alek si své brašny přehodil přes rameno a následoval mne chodbou ven, kde už měl připraveného Artose. Jen co si vše přizpůsobil svým požadavkům, vyhoupl se do sedla. Vyhoupla jsem se do sedla a pomocí myšlenek popohnala Tygru k chůzi. V branách hradu jsem se naposledy otočila k místu kde stála Talijusé a zvedla ruku, pozdrav mi opětovala. Mohli jsme jet.
Tiše jsme projížděli městem. Este se schovala pod můj plášť jenž dosahoval až k Tygřinu ocasu a pak spadal k zemi. Bylo to tak vlastně lepší. Ona schovaná, pospávajíc a my bez zbytečných nepříjemností. Kdo ví jak by na draka reagovali obyvatelé měst. Bylo poledne a město se hemžilo lidmi a elfy nakupujíc a prodávajíc své zboží na tom snad největším trhu jaký jsem kdy v životě viděla. Došly jsme až k branám města, tak a kam teď? „Tygro, kam by jsi šla?" otázala jsem se trochu nesměle. Tygra ke mně otočila hlavu a s nezájmem odpověděla. „Za srdcem." Tak teda dobrá, schovala jsem mapu zpět do brašny a nechala ať jde Tygra svým krokem. Drželi jsme se obchodní stezky. Cestou jsme potkávali šlechtice v kočárech ale i obyčejné lidi s voly. Hádám, že vezly látky i potraviny na trh.

Už jsme byli kousek za městem a zaslechla jsem libý tón kovadlin. Někde blízko tu musela být kovárna. „Tygro? Zajdeme se kouknout do kovárny?" pousmála jsem se. Ale Tygře dnes někdo ukradl její radost a ta jen protivně zavrčela na souhlas. Tak zkusím alespoň Aleka.
„Aleku? Zajdeme se podívat do kovárny?" Taky žádná vábná odpověď. Jen rozmrzelé zachraptění. CO JIM SAKRA DNESKA KDO UDĚLAL?! No dobrá, nebudu to řešit. Je to jejich věc. Na obchodní cestu se napojovala menší cestička, vedoucí ke kovárně. Cesta nebyla nijak upravena, štěrk se drolil pod dusotem Artasových kopyt. Ještě za jízdy jsem seskočila z Tygřina hřbetu a nechala ji klidně dojít za mnou. Alek počkal venku s Artosem. Co mu dneska přelítlo přes nos sakra?
Neurvale jsem vklouzla těžkými dveřmi do kovárny, byla mnohem menší než naše. Ale v naší se kuje převážně pro královské vojsko, takže je tam pořád co dělat, ale i tak dává Janko přednost mým objednávkám. Bylo to ode mne vůči ostatním nefér, já vím.
„Dobrý den! Je tu nějaký Mistr Ko.." nestihla jsem doříct, protože se ve dveřích objevila dívka. Lidská dívka. „Kovář?" dopověděla za mne. „Ano" jednoduše.
„Tak to hledáte mne, co byste potřebovala?"
„Ještě nevím, došla jsem se jen podívat. Máte tu i nějaké dýky?"
„Ovšem, pojďte za mnou." A v tom vtrhla do místnosti i Tygra s Este. Este poskakovala v sedle a očividně se s Tygrou dobře bavily.
„Co to má znamenat?!"
„Tygro! Este! Dost!! Jak se to chováte?!" nemohla jsem jinak. Musela jsem je okřiknout. Tygra svěsila hlavu k zemi a Este se schovala do sedla za Tygru.
„Co jste zač?" vyzvídala.
„Jmenuji se Silla. Jsem Edurijská princezna a toto je můj společník."
„Omlouvám se vaše veličenstvo. Omluvte prosím mé chování, lekla jsem se."
„To je v pořádku, já se vám nedivým."
„Mohu otázku má paní?"
„Ovšem, jen se ptejte."
„Co je to? To bílé zvíře. Nikdy jsem nic takového neviděla." V jejím hlase zněla panika.
„Je to.. to je .. Dráče „ vykoktala jsem ze sebe. Ale kovářka mi už nic neřekla, jen tam stála s pootevřenou pusou a střídavě pozorovala mě a Este.
„Ty dýky?"
„Dýky? Ovšem! Pojďte za mnou." Následovala jsem kovářku a mne věrně následovala i Tygra s Este.

__________________________________________
Omlouvám se, že jsem to dnes tak utla, ale nějak mi došla slova. Tak teda aspoň Dobrou noc. 😊