Forever To/get/her

3) Prvního září

Ranní paprsky bloudily po stěnách pokoje, kde spala Lily s Jamesem a jeho dvěma kamarády. Čas ukradl mladým kouzelníkům poslední hodiny prázdnin, do odjezdu zbývalo jen pár hodin. Ponořená v myšlenkách vstala z postele, aby přichystala snídani. Rozhodla se, že udělá palačinky, kakao a vymačká pomeranče. Když byla se vším hotová, scházel ze schodů James.
"Dobré ráno, Jamesi."
Chlapec se usmál a v přesvědčení, že se mu to jen zdá se štípl do ruky.
"Au. Dobré ráno, Lily. Kvůli snídani jsi nemusela vstávat."
"No, nemohla jsem spát. Tak jsem jen udělala to, na co jsem zvyklá."
"Dřít jako domácí skřítek?"
"Jo, přesně na to. Chci ti poděkovat za krásný večer."
"Proč mě? Já myslím, že bys měla poděkovat radši rodičům."
"A tobě taky, přece jen jsem ti zkazila plány na večer."
"Myslíš civění do zdi a bezduché kecy Siriusovy?"
Lily se zamyslela. Jak moc mu ubližovala, když odmítala jeho pozornost. Kolik asi promarnil času, když mu neustále nadávala. "Mohl bys pro mě něco udělat?"
"Pro tebe cokoliv. Ale rozhodně nebudu líbat zmijozeláky, zemřu stářím, a rande s olihní si taky nedám... "
To co Lily udělala, však nečekal.
"Mlč, Pottere. Tohle po tobě nechci. Já se chtěla zeptat jestli bys mi nechtěl pomoct."
"Evansová, neprovokuj."
"Čím?" zeptala se nechápavě Lily. Neuvědomila si, že má na sobě pouze tílko a minikraťásky, které nosí na spaní. James se pouze uchechtl a postavil ji před zrcadlo.
"Sebou," zašeptal jí do ucha a měl co dělat, aby ji neobjal v pase. I Lilyinou hlavou bloudila vzpomínka na sen, který se jí včera vloudil do hlavy. Úžasem otevřela pusu a zas ji zaklapla. Viděla totiž krásného polonahého kluka, který jí stál po boku, usmíval se a v jeho lískooříškových očích tancovaly plamínky s jiskřičkami. Jen se zasmála, ale v břiše jí létalo hejno motýlků. James ji objal a zadíval se skrz zrcadlo do těch jejích dvou smaragdů.
"Pomůžu ti s čímkoliv," zašeptal.
To už do kuchyně přišla Euphemie a dívala se na ně se slzami v očích.
"Prozatím stačí, abys prostřel."
"Jamesi, Lily dobré ráno," řekla trošku dojatá maminka, "jak jste se vyspali?"
Lily zapřemýšlela, jak se jí vlastně spalo v Jamesově ložnici.

Okolo půl třetí ráno se setkala s Jamesem na chodbě u koupelny a jen díky jeho upozornění nezačala ječet.
"Lily, budeš spát v mojí posteli. Já si lehnu na zem místo tebe, podlaha je tvrdá a já bych nechtěl poslouchat to, jak moc tě bolí záda." Jen se usmála a protože únavou sotva mluvila, kývla na souhlas.
"Spalo se mi dobře, máte pohodlnou podlahu."
"Vážně tě nic nebolí?"
"Ne, všechno je v naprostém pořádku," a mrkla na chlapce, ze kterého byla totálně zmatená.
-Brzy to skončí a on bude zase tím arogantním floutkem z Bradavic, uvědom si to!- řvalo na ní podvědomí.
-Hele, jestli si pamatuješ, tak máme dohodu.-
-La la la la lalala lalalalalalala-
A dost! Přestaň Lilyano vyšilovat, okřikla se.

V půl desáté sešel do kuchyně Remus s reptajícím Siriusem a oba se vrhli na snídani. Za čtvrt hodiny se museli vypravit a přemístit se do Londýna. Jak se tak stává, jeden z rodičů vždy šel na nástupiště 9¾, aby vybavil své potomky důležitými radami a poučkami. Jenže letos se tak nestalo. Ani jeden z Jamesových rodičů do Londýna nešel.
Když dorazili na místo, kam se měli přemístit, popadla Lily Jamese za rukáv a táhla ho od Pobertů.
"Vyjasněme si pár věcí. V soukromí buď tím, kým jsi byl u vás doma, ale ve škole se nikdo nesmí dozvědět, že jsem byla u vás. Mám k tomu svoje důvody a nepotřebuju, aby se o mě mluvilo. Půjdu až po tobě, chovej se, prosím, aspoň trochu jako blb."
"Jak si přeješ. A do prefektského kupé asi nemám jít na čas, jak jsem uhodl."
Lily se opět topila v jeho očích jako ráno.
"Buď arogantní sobec, Jamesi. Tak, jak si byl celých pět a půl roku. Jen to oznam, prosím, Tichošlápkovi a Remusovi. "
"Dobře, ale nechci tě vidět plakat. A prosím, nefackuj mě, to bolí."
"Můžu tě o něco požádat?"
"Jasně."
"Dáš si se mnou rande?"
"Na to zapomeň, Pottere."
"Stejně mě chceš, poznám to, asi takhle nějak?"
Lily ho praštila do ramene a rozesmála se.
"Jo, je to hrůza." Oba se zasmáli.
Lily už stála na nástupišti a vyčkávala příchod svých kamarádek. Do odjezdu zbývalo jen pár minut. Její nervozita stoupala s každou vteřinou, když z přepážky doslova vypadla trojice Pobertů a v zápětí i její kamarádky. Potutelně se v duchu ušklíbla, navenek však působila nasupeně.
"Evansová! Tak kdy konečně dáme to rande?" zařval na ni James a Lily se ulevilo a mrkla na něj.
"To radši skočím pod vlak, Pottere! Má odpověď je nikdy!"
"Stejně mě chce, "řekl směrem k Blackovi a Remusovi.
"Lily! Kate! Mary! Claire!" Pištěl čtyřlístek kamarádek, "Jak jste se měly? Co je nového? Jsem tak ráda, že vás vidím!"
Lily se odtrhla jako první.
"Myslím, že je čas si jít sednout jinak budeme sedět u nich," kývla hlavou směrem k Pobertům. Dívky se podívaly stejný směrem a ohrnuly nosy.
"Jdeme," zavelela Kate.
Když se usadily do kupé přesně uprostřed vagónu, Lily si prohlížela, jak se její kamarádky přes léto změnily.
Z Kate byla vysoká černovláska s modrýma očima. Ještě před prázdninami byla o hlavu menší než ona sama. Mary zase trošku zhubla a k jejím světle hnědým vlasům skvěle seděly přívětivé šedé oči. Claiřiným blonďatým prstýnkům dělaly společnosti dvě tyrkysově zelené oči.
"Lily, neměla bys jít do prefektského vagónu?" zeptala se zamyšlené kamarádky Mary.
"Za chvilku půjdu, vybrali mě za primusku a se mnou Jamese..."
"Koho?!"
"Pottera! To bude hrůza!"
"Lilyano, dávej si pozor na pusu, začínáš nám tát," řehtala se Kate.
"Ano, Katelyn!" vyplázla na ni jazyk.
"Lily, běž už, nebo jste se s Potterem vsadili, kdo přijde později?" smála se Mary.
"Letím, zatím čau, dámy!" a s těmito slovy se vyřítia ven z kupé, když v tom do někoho vrazila a oba spadli na podlahu, po které dojeli až ke konci vagónu, protože vlak začal zrychlovat.
"Jsi v pořádku? Omlouvám se, nechtěla jsem do tebe vrazit."
James si narovnal brýle a bolestí zaskučel jako nakopnuté štěně.
"Až budu chtít být hadrem na podlahu, dám ti vědět!"
Naštěstí nikdo neviděl, jak se to stalo, proto Lily starostlivě vzala Jamesovu ruku do své a zamumlala pár nesrozumitelných slov a chlapcova ruka byla opět ve stavu použitelnosti.
"Promiň, Jamesi, opravdu jsem nedávala pozor."
"Nic se nestalo, Lily, děkuju za tu ruku."
Dívka se usmála a pohladila chlapce po tváři. Ten jen seděl na podlaze vagónu a Lily už zmizela za dveřmi prefektského kupé.
Když asi po půl hodině oba studenti vešli na chodbičku, naskytl se jim nevídaný pohled. Severus Snape měl kalhoty u kolen a byl spoután provazovým kouzlem. Jakmile spatřil Lily, lehce zrůžověl a jeho spodní prádlo 'ozdobila' malá bílá skvrna. James byl pohotový a rychle uvedl bývalého Lilyina přítele do původního stavu. Dívka byla zřetelně zelená v obličeji a vpadla do kupé Pobertů.
"Kdo z vás má na svědomí Srabuse, Blacku?!" zeptala se výhružně.
"Proč se ptáš, když to víš, Evansová?" odpověděl tázaný.
"Chci se ujistit. Ještě nejsme ani ve škole a ty už blbneš," rozesmála se Lily," to jsi nemohl počkat až do Bradavic?"
Sirius na ni vyvalil oči.
"Páni, Evansová, překvapila jsi mě! Já čekal školní trest, přinejmenším..."
"Jinak, za ten šok ti vážně asi nějaký trest udělím. Remusi, je škoda, že jsi ho nezastavil. U nás sedí partička holek ze Zmijozelu, můžeme si sednout k vám?"
James sledoval konverzaci a nevěřil vlastním uším.
"Jasně, pokud holky nebudou proti, hlavně Kate a Claire."
"Dobře, jdu pro ně." mrkla na Remuse Lily.
"Holky, musíme k Pobertům. Tady se nedá sedět, hlavně s nima," a kývla směrem k zmijozelské partě.
"To ne! Lily, co se děje, vypadá to, jako bys prožila noční můru!"
"Kate, máš pravdu, chci sedět u Pobertů, ale hlavně kvůli nám. Ještě by někdo řekl, že jsme přešly na Jeho stranu, " rozesmála se Lily. To už nevydržely ani Mary a Claire a vybuchly smíchy. Kate jen zavrtěla hlavou a vydala se do kupé svých spolužáků.
Lily si sedla provokativně naproti Jamesovi, Kate si na klín stáhl Sirius, Mary, nervózní až za ušima, si sedla vedle Remuse a Claire seděla na zemi, protože chtěla vidět na všechny kamarády.
Výbuchy smíchu, které se ozývaly v pravidelných intervalech z kupé nebelvírských sedmáků, utichly až když začal vlak zpomalovat.
"Převlíknout a rychle všichni!"
"Jak ale...?"
Lily na nic nečekala a vykouzlila paravan.
"My vlevo a vy vpravo. A Pottere, makej, musíme projít celý vlak."
Chlapec jen cosi zabručel a během minuty byli všichni převlečení.
Lily procházela přední část vlaku, James zase tu zadní. Když se setkali uprostřed, zaslechli jakýsi pláč.
"Hůlky! Nikdy nevíš."
Oba se soustředili na zvuk. Lily opatrně došla k hromádce hadrů na nástupišti v Prasinkách. Uviděla maličké holé tělíčko, které se třáslo zimou a pláčem.
"Ahoj, já jsem Lily, co jsi zač?"
"De.. De.. Denny, " písklo stvoření, "narodila jsem se včera v domě Pána a.. a dal mi ru.. kav.. ici... " Lily se obrátila na Jamese, aby sklonil hůlku.
"Pomůžeme ti, já a tady James tě vezmeme do hradu, kde si najdeš spoustu přátel."
"Denny moc děkuje, paní, jste na ní moc hodná," pištělo skřítče.
James ji vzal do náručí, zabalil ji ve svém hábitu, aby neumrzla a s Lily se vydal k novému domovu maličké Denny. Poslední kočár čekal právě na primuse. Rozjeli se tedy vstříc novému školnímu roku.
Lily pozorovala Jamese a v hlavě měla opravdu chaos. Ten James, kterého znala zmizel. Už z něj nebyl ten otravný Potter, který využil každou minutu k pozvání na rande. Ten arogantní sobec, egoista a chytač, který jí vytáčel pět a půl roku...
Jeli v naprosté tichosti, která byla přerušovaná jen Dennyinými vzlyky.
Kočár zastavil a Lily od Jamese přebrala Denny, aby mohl vystoupit a při tom se nezabít.
"Připravená na poslední rok v Bradavicích?" zeptal se najednou James.
"Já nevím, pokud nebude tak strašný jako ty předchozí..."
"To je ten důvod, proč jsem se zeptal. Chci se ti omluvit za to, že jsem se choval jako naprostý idiot. Vím, že už nějakou dobu jsi změnila svůj přístup vůči mě. Mohli bychom začít od znovu a líp?"
Lily zírala s pusou otevřenou dokořán a vyvalenýma očima.
"J... Jasně, ráda." Nevyznala se v sobě.
"Děkuju za druhou šanci."
Stáli před Vstupní bránou a začalo pršet.
"Měli bychom jít." Věta zazněla současně.
Prošli spolu do Vstupní síně, kde stále byli vyděšení prváčci a přišla profesorka McGonagallová.
"Lily, Pottere, děje se něco?"
"V podstatě ne, paní profesorko, jen jsme našli den staré domácí skřítče, pohozené na nádraží v Prasinkách," řekli zároveň Lily s Jamesem.
Minerva McGonagallová se podívala na malý uzlíček v Jamesově ruce.
"Dojdu pro ředitele, vy zatím, slečno Evansová, obeznamte vaše budoucí spolužáky se zařazováním do jednotlivých kolejí."
Dívka zbledla. Má mluvit před tolika dětmi?
"Jamesi, pomoz mi, prosím," šťouchla ho do žeber.
Ten jen kývl a vysvětloval dětem, co je čeká. Lily se zaposlouchala a poznala, že vede stejnou řeč, jakou každý prvák vyslechne od profesorky McGonagallové.
Když přišla dáma, která má zahajovací ceremoniál každoročně na starost, šel za ní Albus Brumbál, který se zastavil u Lily držící drobounkou Denny.
"Tak, tady jsi, vítej v Bradavicích, maličká. Pokud chceš, pracovala bys tady v kuchyni s ostatními skřítky a byla bys v teple, suchu a bezpečí."
"Pane, Denny moc děkuje a váží si vaší nabídky, kterou přijímá. Bude vám vděčná a bude sloužit věrně a ráda."
"Slečno Evansová, vy se o ni, prosím, do zítra postaráte tady s panem Potterem a před začátkem vyučování ji odvedete do kuchyně. Děkuji a spoléhám na vás oba"
"Jistě, pane řediteli."
"Pak už nezbývá než přistoupit k zařazování."
Lily si sedla s Denny ke stolu u svých kamarádek a zaposlouchala se do písně Moudrého klobouku.

Teď, když nadešel tak krutý čas,
sedni si a slyš mé písně vzkaz.
Jest pravdou, že muž, jenž byl kdysi mlád a v síle
miloval tento hrad a veliká byla jeho píle.
Ten muž je v tento čas Zla vládce,
neboj se, vždyť láskou zabijeme ho hladce.
Jak snadno slaboch podlehne jeho moci,
Tak snadno je mu i pomoci.
Svorností, spoluprací a jednotou
poražme ho, skoncujme s temnotou.

Na počátku, kdy byl jsem ještě nový,
čtyři přátelé k založení této školy se rozhodli.
Dívka chytrá, nerada měla svár, její hrad nesl jméno Havraspár.
Poté žena, majíc přátel horu, pocházela z Mrzimoru.
Chlapec, ceníc si odvahu a sílu, své jméno zas dal Nebelvíru.
Ten čtvrtý rád čistou krev a hrdost měl,
ten pojmenoval Zmijozel.

James a ostatní Poberti zívali, Lily přemýšlela. Pak se konečně začalo se zařazováním.
"Arthur Angel!" Malý Artur vešel ke stoličce a klobouk vykřikl : NEBELVÍR!
Pak zařadil několik studentů do Havraspáru, Mrzimoru a jeden dokonce skončil ve Zmijozelu.
"Elliot Evans!"
Lily zpozorněla při jejím příjmení. NEBELVÍR!
"Lily Evansová!" NEBELVÍR!

Její bratr nemá děti nebo snad ano? Malá Lily přišla k rudovlásce.
"Ahoj, tohle ti posílá můj otec. Nevím, co tam je, ale říkal, že mě budeš mít ráda."

Lily otevřela obálku.

Ahoj, moje sladká Lilee.
Pokud Ti tento dopis předala dívka stejného jména, je to Tvá neteř. Nemohl jsem se ozvat dříve, protože tady v Africe není dostatek sov. Jsem zpátky v Británii a pracuji na Ministerstvu. Teď budeme spolu víc, Tvůj bratr Elliot

Lily se na dívenku usmála. Zato James se krčil u stolu tak, aby byl co nejméně nápadný.
"Ten dopis přijde tvého otce draho, jsem jeho sestra, tudíž tvá teta..."
Chtěla pokračovat dál, když se od stolu zvedl Albus Brumbál.
"Milí kolegové a především přátelé, vítám Vás v novém školním roce a rád bych pozdravil i nové tváře. Ale teď dost. Pes, jelen, vlk a kočka dokážou víc, než lumpárny. Dobrou chuť." Celá Velká síň se otřásla smíchy a všichni se dali do jidla, kromě Jamese Pottera.
"Co je? Dvanácteráku, jídlo!" hulákal Sirius.
"Víš, koho budeme mít letos na obranu?" zbledl James.
"Ne, koho?"
"Filemonta Pottera," polkl na sucho syn nového profesora.
Sirius se začal dusit bramborem, Remus se pokydal dýňovou polévkou a Lily zaskočila ředkvička ze salátu.
"Cože?! Tvůj táta je přece v práci..." snažil se Sirius přesvědčit kamaráda o blábolu, který pronesl.
Jídlo zmizelo ze stolů a Albus Brumbál znovu vstal.
"Drazí přátelé. Dovolte mi, abych vám letos představil dva nové profesory," v davu to začalo šumět," a to profesora obrany proti černé magii,Filemonta Pottera a profesorku bylinkářství, Euphemii Potterovou. Dále bych rád zopakoval, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán všem studentům, včetně Pobertů..."
James se zhroutil na lavici a dál neposlouchal. Sirius, Remus ani Lily na tom nebyli lépe.
Když došli k obrazu Buclaté dámy, najednou Sirius řekl.
"Jsme v háji, brácho, letos žertíky stranou."
Překvapivě se místo Jamese ozvala Lily.
"Ne, Jamesi, ty to zvládneš. Tví rodiče tu sice letos učí, ale to neznamená, že bys neměl být sám sebou."
"Jo, Lily, máš pravdu. Alespoň vím, že se jim letos nic nestane."