Titanic II

Historie se opakuje 2.část

Když jsem otevřela dveře od naší kajuty, uviděla jsem matku. Ta se na mě podívala, chvíli mlčela ale po chvíli se zeptala ,,Tak kde jsi byla?'', ,,Procházela jsem se po palubě'' odpověděla jsem, ,,A seznámila ses s někým?'', Zalhala jsem a řekla, že ne, ale ve skutěčnosti nemůžu přestat myslet na Jacka. Matka akorát dodala at se připravím, že jdeme na večeři. Nemám moc ráda tyhle velkolepé večeře, je to otrava. Nejradši bych si na sebe vzala džíny, tričko a svetr. Ale to nemůžu musím mít dlouhé večerní šaty a muži zase obleky, cestujeme v první třídě plné známých lidí i naše rodina je známá a matka mi vždy opakuje abych si dávala pozor na vše, protože novináři jsou někdy hrozní. Nalíčila jsem se a oblekla jsem si dlouhé červeno černé šaty, matka s otcem šli zatím napřed a já jsem mezi tím pořád myslela na Jacka. Nemohla jsem uvěřit, opravdu Jack Dawson? Je to jen schoda jmen nebo je to opravdu jeho příbuzný? Proč tak rychle utekl když jsem vyslovila své jméno? když v tom jsem se podívala na hodiny ,,Co tady ještě dělám?, už jsem tam měla být!''Rychle jsem zamkla dvěře od kajuty a běžela směrem k jídelně. Uviděla jsem stůl s rodiči a nějakými lidmi, zamířila jsem tam, pozdravila a posadila se. Matka se mne zeptala kde jsem byla takovou dobu ale přerušil ji otec, který mi představoval paní a pana Braunovi z Cherbourgu. S tátou pracujou na obchodech nebo tak něco moc jsem ho neposlouchala jak jsem byla pořád zamyšlená. ,,Také tu máme dceru, je velmi tvrdohlavá a má svoji hlavu''prohlásila paní Braunová. Matka se na mne podívala ,,Rose no vidíš, můžete být kamarádky.'' Jen jsem kývla a zeptala se otce zda můžu jít od stolu, že potřebuji na čerství vzduch. Souhlasil a já šla. Venku byla už tma, nebe bylo plné hvězd, přesně jak to popisovala má babička, ale já furt myslela jen na něj, když v tom vidím kousek odemne siluletu muže. Byl to on, naskočila mi husina a já si kladla otázku či mám jít za ním nebo ne, ale i tak jsem šla. ''',,Jacku?'''řekla jsem potichu a on se na mne otočil jako by se mne lekl. Chvíli stál a pak řekl ,,Aha, to jste vy, nezlobíte se že ne?'' odpověděla jsem, že ne a chtěla jsem se ho na pár věcí zeptat, pozvala jsem ho do mé kajuty, nejdřív namítal, já dodala ,,a budeme si tykat'' a pousmála se. ,,Chceš něco k pití?'' zeptala jsem se, odpověděl že ne. Sedla jsem si k němu a zadívali jsme se do očí, a já vyhrkla ,,Si příbuzný s Jackem Dawsonem?'' ,,ano, jsem jeho prasynoven'', podle pohledu věděl co se stalo mezi mojí babičkou a jeho prastrýcem, byla chvíle ticha a pak se mne zeptal : ,,a ty?, ty jsi bříbuzná s Rose že?'' odpověděla jsem, že to byla moje babička. Změnil tému a zeptal se mne zda nevadí, že je v mé kajutě. ,,Samozdřejmně že ne''odpověděla jsem a dodala k tomu ,,Jsi strašně podobný prastrýcovi'' Zasmál se...,,Jak to víš?'' Moje babička mi ho tolikrát popisovala, moc ho milovala usmála jsem se a on mi ůsměv oplatil. Hluboce jsem se mu zadívala do jeho krásných smaragdových očí a pomalu jsme se k sobě začali blížit. Najednou jsem sebou trhla a vymluvila se na to že je hodně hodin. ,,Jack, se zvedl a řekl, že by asi už měl jít''Když odešel oblékla jsem se do pyžama a lehla si do postele, ale stejnak jsem nemohla spát, pořád sem na to musela mysel ,,Historie se přece nemůže opakovat?, to není možné, jsem vážně zamilovaná? kouzlo Titanicu? NE! to nejde. Cítila jsem se uplně jako moje babička.