Beruška a Kocour✔

kapitola 18-Nech mě!

Ráno mi u hlavy zvoní nepříjemný budík. Je osm. V Římě snídají. Vstanu a jdu do koupelny. Z koupelny vyjdu umytá a oblečená. Učešu si vlasy a vemu všechny věci do školy. Nevím, jaký mají rozvrch a tak si beru všechno. Jdu do obíváku a k snídani si beru jogurt. Dneska nesmím přijít pozdě. Je za deset minut devět a já jsem před školou. Jdu do třídy třetáků. Když tam vejdu, všichni stichnou a podívají se na mě. Stojím tam a koukám na ně. Po chvíli si začnou něco šeptat. Já si jdu sednout do volné lavice vzadu. Když procházím uličkou tak cítím na mém těle pohledy ostatních. Sednu si a čekám na hodinu. Někdo si ke mě přisedne. Podívám se na hnědovlasou holku s brýlema.
Clare: "Ahoj. Já jsem Clare. Ty jsi ta ze druháku?"
Marinette: "Jo já jsem Marinette."
Chvíli jsme si povídaly a ona mi řekla všechno o všech ze třídy. Pak zazvonilo. Hodina byla celkem zajímavá. Učili se nějaké věci, které jsem nechápala. Opravdu zajímavé. Jestli se tohle budeme učit ve třeťáků, tak asi z francouzštiny propadnu. Další čtyři hodiny nebyly už tak zábavné. O přestávce jsem šla na záchod. Měla jsem pocit, jakoby mě někdo...sledoval? No nic. Když se vrátím, někdo mě přirazí ke skříňce. Podívala jsem se, kdo mě ruší v cestě do třídy.
L-Lucas?! Třídní děvkař, o kterém mi Clare říkala, že už spal s každou holkou, dokonce i s ní, z jejich třídy.
Lucas: "Ahoj Marinette. Nejseš tak hnusná, jak jsem si myslel. Jsi pěkná. Moc pěkná."
Marinette: "To mě mrzí. Ale já mám kluka. Takže, když dovolíš..."
Skusila jsem se prorvat, ale chytil mě a přirazil zpátky ke skříňce.
Lucas: "Ty mě asi nechápeš Marinette. Mě je úplně jedno, že máš kluka. Lucas vždy dostane to co chce!"
Sykl na mě. Fuj! Je nechutný!
Marinette: "Nene. Ty jsi nepochopil mě. Nech mě! Já mám kluka!"
Kopla jsem ho do nohy, ale to jsem neměla dělat. On se ještě víc naštval.
Lucas: "Tak počkej ty malá mrcho. To ti nedaruju!"
Chytil mě pod krkem a přirazil silněji ke skříňce. Nemohla jsem dýchat.
Lucas: "Chtěl jsem to po dobrém, ale ty si nedáš říct! Tak to půjde po zlém!"
Proč já? Proč se tyhle věci dějou mě? Nejdřív mě Chloe vyžene z Říma a teď on? Co mu je?! Proč já?! Už jsem opravdu nemohla dýchat a z posledních sil jsem ho kopla do rozkroku. Pustil mě a svalil se na zem. Když mě pustil, tak jsem se do hlavy bouchla o schod. Oba jsme leželi na zemi. Já se snažila dýchat, ale nešlo to. On vstal a už mi chtěl něco udělat. Zatemnilo se mi před očima a pak jsem už slyšela jen školní zvonek a jak někdo křičí mé jméno. Nakonec jsem už nic neslyšela.

ADRIEN

Zatřásl jsem se.
Nino: "Co je?"
Adrien: "Zdálo se mi, že se někomu něco stalo."
Počkat? Nestalo se nic Marinette, že ne?! Raději jí zavolám. Vezmu mobil a vytočím její číslo. Hlasová schránka?! To mě teda moc neuklidnilo! Už abych byl u Marinette v Paříži. Třeťáci jsou strašní. Snad jí nic neudělali! Ještě několikrát jsem jí skusil zavolat. Schránka. Pokaždé. Možná má jen hodinu a má vyplí mobil. Jo určitě je to tak! Ale co když ne? Ani jsem si to neuvědomil a začal jsem si kousat nehty. Upozornil mě na to až Nino.
Nino: "Hele co ti je brácho?"
Adrien: "Co? N-nic mi není!"
Nino: "Fakt? A proč si teda koušeš nehty?"
Rychle jsem toho nechal. Měl bych se Ninovi svěřit. Je to přeci můj nejlepší kámoš.
Adrien: "Vlastně mi něco je. Mám pocit, že se Marinette něco stalo. Nemůžu se jí dovolat a mám divný pocit."
Nino: "Prosimtě. Co by se jí stalo?"
Adrien: "No co když jí někdo z těch třeťáků něco udělal?"
Nino: "Neboj. Určitě jí nic není."
Šli jsme na oběd. Přidala se k nám Alya. Od doby, co Mari odletěla je Alya v tom pokoji sama. Nechápu, proč to Chloe udělala. Je bezcitná. Nezáleží jí na druhých. Záleží jí jen na tom, co chce ona! Nesnáším jí. Nesnáším, nesnáším, nesnáším!
Oběd jsem ani nevnímal. Znechutila mi ho Chloe, která mi posílala vzdušné pusy. Fuj. Šli jsme do pokoje a já si lehnul.
Usnul jsem, ale zdálo se mi, že Mari jede do nemocnice. Rychle jsem se úplně spocenej vzbudil. Bylo to tak reálné! Mari? Proč?
____________________________________
Ahojky! Omlouvám se, že jsem dlouho nevydala kapitolu, ale psala jsem mou druhou povídku. Také vám chci moc poděkovat za 2,14K přečtení! Jste úžasní a mám vás ráda! Dobrou noc! ❤❤