Codes.

Kapitola 9

,,To zní celkem jednoduše."
,,Ale není."
,,Jistě že ne Aarone. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě že..." Derek se přidal do jejich konverzace a já všechno co jsem viděl říkal klukům. Nakukoval jsem klíčovou dírkou dovnitř malého salonku a kluci netrpělivě přešlapovali.
,,Dobrovolně se toho nevzdá. A malá krádež...nic tím neztratíme."
,,Páni. Kde se v tobě vzal ten Theo co se ničeho nebojí ?" 
,,Sklapni Dereku. Tu knihu potřebujeme a ty to víš stejně dobře jako já." 
,,Chtěl jsem jen říct že ho mám rád." Derek udeřil Thea do ramene...
,,Poprosil jsem Alfa s Willem a Peterem aby tu zůstali o trochu déle, jejich pomoc se bude vážně hodit. A ostatně...jdou s námi ruku v ruce." promluvil Aaron znovu a Ben hlasitě pšíkl.
,,Panebože !!" špitl jsem a Ben zvedl ruce nad hlavu v omluvném gestu, utírající si nos. Derek se našponoval na židli a nastražil uši. Otočil hlavu ke dveřím, zadíval se přímo na klíčovou dírku a pak se prudce zvedl.
,,Jde sem, jde sem ! Pryč.." zavelel jsem a společně s kluky se dal na útěk. Možná to nebylo potřeba, protože Derek jen vykoukl ze dveří, rozhlédl se a se zadumaným pohledem dveře zase zavřel.

,,Ale co chtějí ukrást ?.." Ben promluvil jako první když už jsme sedeli v bezpečí našeho pokoje, nasáčkovaní v prostoru o pár metrech čtverečních.
,,Knihu. Copak jsi neposlouchal ?"
,,Ne Robbe." zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a cítil na sobě pohledy všech přítomných. "Nechtějí ukrást knihu ale něco, co nám umožní ji získat." 
,,Na co kniha ?.."
,,Je to vstupenka zpátky." Derek stál mezi pootevřenými dveřmi a my všichni sebou trhli.
,,Pokud příště budete chtít šmírovat, dělejte to alespoň trochu nenápadně...Ty, pojď se mnou." Ukázal na mne, jeho pohled vypadal vyčkávavě, zvedl jsem se ze země a rozhlédl se po ostatních... Pak jsem zmizel za dveřmi a Derek zamnou.
Předešel mně a já ho následoval až do jeho pokoje. Zavřel jsem dveře a čekal co bude dál. Ani se na mne nepodíval, začal něco štrachat ve skříni a mlčel.
,,Ty...se na mne zlobíš ?" ani jsem si nedovolil posadit se na postel. 
,,Trochu, všechno by jsi se dozvěděl v čas. Vy všichni." 
,,Já...my..." 
,,To je jedno." hodil po mně balíček, který nejspíš tak usilovně hledal až potom se na mne zahleděl. ,,Je v tom asi všechno co budeš potřebovat. Pro ty peníze jdeš se mnou ty. Sejdeme se v půl 7 v dolní, velké hale a..."
V tu chvíli jsem ho přestal na chvíli vnímat, všímal jsem si toho jak sebevědomě mluví a zase tu byl ten pocit ,že jsem ho znal daleko dřív předtím než jsme se potkali. Ty nejkrásnější modré oči a úsměv na světě...
,,Mám tě moc rád." špitl jsem a lehce u toho zavrtěl hlavou. Derek přestal mluvit. ,,Tak v půl 7..." Vyhrkl jsem a vypadl i s věcmi ze dveří. Běžel jsem do svého pokoje a cestou si nadával za to, že neumím držet jazyk za zuby...

Ve velké hale jsme se všichni sešli až na 7. Poslední přiběhl Theo a horlivě se za svůj pozdní příchod omlouval. Justin podotkl na Theovu adresu něco neslušného a já se znova ujistil v tom, že Justina nemám rád. 
,,Dnes nastává ten první a důležitý krok k lepšímu bytí." Aaron se postavil na židli a začal s oslavným proslovem. Všichni se sesypali kolem něj a já zůstal vzadu, díky své výšce bez jakéhokoli rozhledu. Derek stál vedle mne ale se svou výškou o hlavu a kus než já, viděl perfektně. 
,,Blíž, blíž ať všichni vidíte." Aaron si uměl zařídit správnou atmosféru, všichni se k němu semkli ještě blíž a na ty menší jedince viz. má maličkost, se ohledy nebrali. Musel jsem se spolehnout na dobrý sluch. 
,,Dnes totiž nastal den s velkým D ! Jak už nejspíš všichni víte, dnes získáme prostředky které nám umožní návrat. Návrat domů." Aaron byl tak nadšený a já byl asi ten jediný z těch všech lidí tam, který nevěděl o čem přesně mluví. Soustředil jsem se na jeho slova a snažil se hledat souvislosti. Ze stavu transu mne vytrhla Derekova ruka která se náhle, z čistajasna objevila na mých zádech. Sklonil se a jeho rty se ocitly jen malý kousek od mého ucha.

V tomhle vypadáš dobře..." šeptl a jeho ruka se začala posouvat lehce dolů. Měl jsem na sobě oblečení které jsem našel v balíčku, ostatně ho na sobě měli všichni. Černou ne moc přiléhavou kombinézu, která vypadala jak pro špiony, nebo zloděje. A černé masivní boty, které nosívají vojáci.

,,Vážně moc.." jeho ruka se přesunula na můj zadek a zaplula do zadní kapsy kombinézy. Jeho doteky mne vždycky dokázaly vyvést z míry. A obzvlášť teď, přede všemi. Sice nás nikdo neviděl ale...A on věděl jaké z toho mám pocity a značně si to užíval. 
,,Mason,Nick a Ryder zůstávají tady, někdo to musí pohlídat kluci..." Aaron se jim omlouval za to, že je z této akce vyškrtl a oni se rozcházeli do jednotlivých chodeb kontrolovat své svěřence. 
,,Theo a Corey mají na starost auto to je jasný, Justin s Alfem zneškodní co se dá a zařídí aby bylo ticho, rozumíme si, Will a já krejeme z venčí...No a Derek s Peterem a Dylan, jdou přímo na věc." Při zaslechnutí Peterova jména si Derek odfrkl...
,,Z těch všech lidí tady s náma musí jít zrovna on..." zavrtěl hlavou a jeho ruka opustila můj zadek. Ne že by mi to v tu chvíli nebylo líto...

,,Dneska něco takového děláš poprvé viď ?" Zeptal se Peter když už jsme seděli na smluveném místě a čekali na signál. Zapálil si cigaretu a hluboce potáhl.
,,Ani nevíš o jakou legraci jsi přišel."
,,Co bude až dostaneme ty peníze...a knihu ?" zajímal jsem se a po očku sledoval Dereka, který zaujmul místo na rohu budovy, velký kus od nás.
,,To bude...nářez." vyfoukl kouř a víc než polovinu cigarety zahodil. Nevím proč jsem se s touto odpovědí spokojil...Derek se občas podíval za roh, otočil se na nás, pak zase zpátky...

,,Jdeme." Hvízdnul.

Bylo snadné dostat se středem banky až do jejího nitra... Dovnitř jsme vlezli pootevřeným Francouzským oknem,nacházejícím se na kraji dlouhé tiché chodby. Díky Alfovi, který během cesty předal Derekovi jednu z ochranných magnetických karet, překonali obrovské kovové dveře na jejím konci a ocitli se před mohutnou, železnou konstrukcí kulatého víka, od hlavního trezoru.  Justin s Alfem odvedli dobrou práci, na naší cestě nás nepotkala ani noha, to se musí nechat. 

,,Proč musíme krást a tu knihu si prostě nevezmeme ?.."

,,Ten kdo ji u sebe má není jen tak někdo, navíc tu knihu chrání kouzlo." Peter, jak bylo zvykem, vždy odpovídal stručně, v jeho hlase byla znatelná samozřejmost. 

,,Kdo tu knihu má ? A co je v ní tak důležitého,že nám zajistí cestu zpátky a..."

,,PSST.." Derek přitiskl ucho k víku trezoru. A Peter udělal směšný obličej. Vlastně jsem si přišel jak páté kolo od vozu,nevím jestli si tak přišel i Peter, každopádně všechno dělal Derek. Otáčel rukojetí a napjatě poslouchal.

,,V tomhle je on odborník.." sykl Peter. 

Ozvalo se tupé zadunění, Derek se jen ušklíbl a odstoupil od trezoru kousek dál. 

,,Hotovo."