U toho učení jsem strávila celý a dokonce ani teď, ve tři hodiny ráno to nehodlám vzdát.
Oční víčka jsem si musela držet od sebe prsty a hlavu jsem si podpírala rukou. Na stole se válely už tři plechovky od energy drinků. Ale upřímě, nemyslím, že mi to od té únavy pomohlo.
"Snad se nic nestane, když si na chvilku zdřímnu." Zamumlala jsem si pro sebe a hned na to se sesunula na učebnici chemie.
++++
"Ellie, vstávej, dělej!" Někdo se mnou zatřásl, ale já to po otočení na druhý bok úspěšně ignorovala. "Sakra, Ellie, vstávej nebo nestihneš zkoušky!" Tohle už mě probralo, vyskočila jsem z postele, u toho se stihla srazit s Lucy, která mě budila.
Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo nestíhal, protože zaspal. Sama Lucy totiž usnula v knihovně a Tylerovi se prostě nechtělo vstávat.
++++
"Tak jste tu konečně všichni?" Zeptala se Chloe, když si prohlížela nějaký papír v tlustých černých deskách.
Rozhlédla jsem se a zjistila, že Callum tady není. Zarazilo mě to, protože James říkal, že dneska by už měl být v pohodě. Zvláštní. Moje myšlenky ovšem přerušila Chloe.
"Takže bude to asi tak, že vás odvedu do zasedací místnosti, kde vám rozdám testy. Na jejich napsání máte hodinu a půl, potom přijde na řadu zkouška vašich schopností. K tomu vám něco řeknu později." Vysvětlila na úvod a pak bez dalších slov zamířila do zasedačky.
Plácla jsem sebou na židli. Teď už mi zbývalo jen čekat až Chloe rozdá ty testy, já to zkazím na sto procent a pak přetrpět tu hodinu a půl. Vážně skvělé vyhlídky.
Jen co jsem to lejstro dostala do rukou, moje nálada klesla hluboko pod bod mrazu. Zběžně jsem si prohlédla otázky a během jedné nebo dvou vteřin si uvědomila, že znám odpověď asi tak na čtyři, ani to ne.
Nicméně, vypsala jsem to, co jsem věděla a zbytek si prostě nějak natipovala. Pak jsem se jen rezignovaně zvedla, došourala se ke stolu a test odevzdala.
Chvilku jsem jen tak seděla a zírala do blba, ale pak se ozvala Chloe s tím, že kdo dopsal test může si dělat, co chce, hlavně potichu.
S nadějí jsem se podívala na Lucy, ale jakmile jsem uviděla, že není ještě ani za půlkou, vzdala jsem to. Mohla bych si třeba na chvilku zdřímnout.
Ta myšlenka se mi hned zalíbila, protože zhruba po dvou nocích, kdy jsem skoro vůbec nespala, jsem byla neuvěřitelně unavená.
A tak jsem se za mikrosekundu odporoučela do říše snů, doufaje, že nebudu chrápat.
++++
Celkem dlouho se mi nic nezdálo, ale pak se přece jen objevila kratičká scénka.
Seděla jsem na nějaké tribuně a pozorovala Chloe, držící ty černé desky a vypadala, že hodlá něco přečíst.
"Ellie a Helena." Vyslovila najednou a já překvapeně zamrkala. "To jako já?" Zeptala jsem se, abych se ujistila, jestli jsem jen třeba špatně neslyšela. "Ty jo, je tady snad někdo jinej jménem Ellie? No jasně, že seš to ty. Tak běž." Sesekýroval mě James a tak jsem se vydala ke Chloe, u které už stála, stále se usmívající Helena.
Až teď jsem si uvědomila, jak špatně na tom jsem. Vždyť já ani nevím, co má Helena za schopnosti. Tipovala bych to na něco s vodou, ale kdo ví? Může to být cokoliv.
Navíc jsem si byla jistá, že není tak klidná pro nic za nic. Určitě ví, že je silnejší než já.
"Teď spolu budete bojovat, tak dlouho, dokud se jedná z vás nevzdá nebo dokud nebude jedna zraněná, tak aby nemohla pokračovat. Ta z vás, která vyhraje bude na výpravě v první jednotce, to znamená, že při boji s nepřítelem bude používat přímo svoje schopnosti.
Ta, která prohraje bude v druhé jednotce, tedy bude odstřelovač a svoje schopnosti použije jen v případě, že už nezbude nic jiného. Rozumíte všemu?" Zeptala se Chloe.
Obě jsme přikývly, ale já byla narozdíl od Heleny, natolik nervózní, že jsem se bála, že se sesypu dřív, než tenhle souboj vůbec začne.
"Tak co dodat? Začnětě!" Jakmile to Chloe dořekla, Helena natáhla dlaň směrem ke mně. Vzápětí na ní vytvořila modrou svítící kouli a mrskla ji po mně.
Letělo to tak rychle, že jsem ani nestihla nějak zareagovat. Místo úhybu, který bych možná provedla, jsem dostala takovou ránu do hrudi, že mě to odmrštilo asi tak o pět nebo deset metrů dál.
Hned jsem se zvedla a ucítila něco na rtech. Ani jsem se nemusela přesvědčovat, co to je. Krev.
Letmo jsem pohlédla na tribunu a zachytila Jamesův a Lucyin zděšený výraz. Ale já místo toho abych se vzdala, nasadila triumfální úšklebek. Jestli je to všechno, co umí, tak bych to možná mohla zvládnout.
Dál bylo už všechno zahalila mlha a já si nepamatovala nic. Jen to, že jsem na konci dostala takovou ránu, že jsem se pak už nezvedla.
++++
S leknutím jsem se zbudila. Stále jsem seděla v lavici a když jsem se podívala na hodiny, tak jsem zjistila, že zbývá ještě patnáct minut na dopsání testu.
Věděla jsem, že ten sen, nebo jak se to dá nazvat, nebyl z přítomnosti, ale z budoucnosti. Teď jsem za tuhle schopnost nesmírně vděčná.
Kdo by řekl, že mi to může pomoct při zkouškách?
Zbytek těch patnácti minut jsem proflákala. Chvilku jsem něco kreslila, potom pozorovala ty, co se ještě pachtili s testem a pak prostě zírala z okna.
"Tak, odevzdejte to." Řekla Chloe a Nathan bleskurychle doplnil zbývající půlku testu.
Jakmile všichni odevzdali svoje výtvory, přesunuli jsme se do Arény, vyhrazené pro tento druh zkoušek. Posedali jsme si na sedátka a napjatě čekali až nás vyvolá.
Všichni vypadali nervózně, asi proto, že nevěděli, koho jim přidělí na souboj.
Bohužel mě a Helenu vyvolali jako první. To jsem nečekala, ale i tak jsem se došourala ke Chloe, ta odblábolila pravidla a souboj odstartovala.
Všechno bylo stejné, jako v tom snu.
Jenže teď už je to doopravdy.
Tak konnichiwa lidi, zase trošku se zpožděním, ale vydala jsem. Doufám, že se vám bude líbit. ;)
Nikou 🔱 🌌 ✨ ⛎
